Už léta jezdí na dovolenou k jednomu z chatařů na Vranovské přehradě výletníci, jenže letos jim při odpočinku na zápraží chybí stín. Listy stromu před obydlím sežraly housenky bekyně velkohlavé.
Škůdce napadá hlavně duby, nepohrdne ale ani jinými listnáči. Do jihomoravských lesů se ve velkém vrátil po více než dvaceti letech.
„O víkendu jsme navštívili Podyjí a housenky byly všude kolem. Stromy jsou jimi doslova zaplaveny. Houpaly se na vláknech spuštěných ze stromů a pod nohama jsme měli spoustu ožraných listů. Byly na všech druzích, snad jedině kromě bezu černého,“ napsala lesníkům Natalie Jasioková už na začátku června z obavy, zda dřeviny tuto invazi vůbec přežijí.
Nejpostiženější jsou lesy právě na Znojemsku, ale i Brněnsku. Třeba v okolí Přibic či Vranovic jsou porosty žírem viditelně prosvětlené. Bekyně se totiž při nedostatku dubové potravy vrhá i na jiné dřeviny. V lesích nejsou výjimkou zdecimované modříny či ostružiny.
Bekyně velkohlavá přitom neřádí plošně, ale v konkrétních lokalitách. Po dlouhých letech výskytu tohoto škůdce v minimálním stavu se nyní dramaticky rozmnožil v obdobných místech jako v roce 1993, kdy lesníci bojovali se zatím největší kalamitou bekyně.
„Co jsem se bavil s pamětníky, v takové míře tu bekyně dosud nebyla. Napomáhá tomu teplé klima a velké sucho,“ míní Jan Trávníček z Klášterních lesů Tvořihráz, které hospodaří na Znojemsku. S nenasytnou housenkou bojovali už loni, letos se její výskyt na Znojemsku posunul více na západ.
Chybí silný déšť i tuhé zimy
Počasí posledních let představuje pro bekyni dokonalé podmínky. „Chybí třeba už jen taková jednoduchá věc, jako jsou průtrže. Když housenka leze nahoru po kmeni a dostává se na listy, může ji prudký déšť strhnout zpátky na zem a do určitého procenta její populaci omezit,“ vysvětluje Trávníček, co v boji s housenkou může pomoci.
Bekyně velkohlavá
|
K tomu se přidávají mírné zimy, které nahrávají dobrému přezimování vajíček, a sucho, kvůli němuž jsou stromy oslabené a útoku bekyně tak snadněji podléhají.
„Les je ve velice špatném stavu. Stromy trpí přísuškem a obrovským deficitem vody. Odhaduji, že kvůli zvýšené populaci bekyně odešlo zhruba pět až deset procent dubových porostů. To už není jen estetická, ale i významná hospodářská škoda,“ poznamenává lesník.
S housenkou se dá bojovat postřikem. Řada lesních porostů se však nachází v přírodně chráněných územích, kde je třeba mít pro aplikaci postřiku speciální povolení kraje. A s žádostmi jsou lesníci většinou neúspěšní.
Pokud jsou duby vitální, poradí si po určité době s bekyní samy. Její populace asi po dvou letech sama vymizí. Při suchu posledních let však stromy na regeneraci mnohdy nemají dost sil.
Housenky bekyně velkohlavé napadají i dřeviny v národním parku Podyjí. „Zvýšený výskyt jsme zaznamenali už loni a letos tento trend pokračuje. Netrápí nás plošně, že by byl celý park sežraný, ale máme zde lokality, které jsou zasaženy hodně,“ potvrzuje mluvčí parku David Grossmann. „Bereme to však jako přírodní proces. Věříme, že se s tím les vyrovná,“ dodává.
Experimenty s balkánskými stromy
To, jak jsou lesy oslabené, si uvědomují i vědci z Mendelovy univerzity v Brně. Ve Školním lesním podniku Masarykův les Křtiny proto začínají vysazovat stromy, které jsou vůči suchu odolnější. Podle ředitele podniku Tomáše Vršky mají být univerzitní lesy do budoucna vzorem.
Klima v okolí Brna se totiž mění spíše na balkánské. Novinkou zde proto budou experimenty se zavedením balkánských druhů dubů do pěstebních systémů, které měly dosud severní hranici rozšíření na jih od Brna.
„Na jižní Moravě jsme se je před třiceti lety učili jako super vzácné druhy. Dnes nevidím důvod, proč bychom s nimi nemohli pracovat naplno. Třeba pro lesnické úseky v okolí Soběšic, na Hádech a dalších suchem nejvíce ovlivněných lokalitách se stromy jako dub uherský, pýřitý, žlutavý a další hodí. Tam s nimi musíme začít co nejdříve,“ říká Vrška.
Podle něj se změnou klimatu přichází největší krize lesů a lesnictví od doby vzniku oboru, tedy od první poloviny 18. století.
„Měli bychom si otevřeně říkat, že ten rozsah změny je větší než cokoliv v minulosti. A změna letos nekončí, situace bude horší a všechny klimatické modely to jasně ukazují,“ tvrdí Vrška. Právě univerzitní lesy podle něj mají být příkladem toho, jak se na změny adaptovat.
