Významné jubileum jednoho z nejslavnějších rodáků Brna však ještě dnes připomenou v rajhradském Památníku písemnictví na Moravě. V 17 hodin zde začíná nová výstava výmluvně nazvaná Bohumil Hrabal - Brněnské návraty.
Knihy, dopisnice a zažloutlé fotografie připomenou osud geniálního literáta, který se narodil před 95 lety a první tři roky prožil v brněnských Židenicích u svých prarodičů Tomáše a Kateřiny Kiliánových.
"Výstavu jsme zaměřili biograficky a ponejvíce na reálie Hrabalova dětství, tedy lidi a místy spojená s tímto obdobím," uvedla kurátorka Andrea Vítová. Připomíná, že Hrabal se narodil jako nemanželský syn svobodné matky Marie Kiliánové, která jméno otce v matrice prostě neuvedla.
Stalo se tak 28. března roku 1914. Svoje proslulé příjmení Hrabal získal od svého budoucího otčíma Františka Hrabala.
"Expozici jsme postavili jako náznak Hrabalovy rodné Balbínovy ulice a zdejších dvanácti domů," uvedl ředitel památníku Vojen Drlík. Vedle rukopisů a strojopisů zde vystavili nejoblíbenější dětskou knihu budoucího literárního génia. Vyšla v Praze 1915, vyprávěla příběh polepšeného zlobivého kluka a nese název Z Ledajáka Ledajáček.
"Velký prostor věnoval Hrabal rodnému městu zejména ve vzpomínkách napsaných v nemocnici v roce 1973. Byly vydány pod názvem Já si vzpomínám jen a jen na slunečné dny," připomíná Vítová. Hrabal se do Brna vrátil jako student primy na gymnáziu. Na konci roku propadl se šesti nedostatečnými.
Ještě za vysokoškolských studií se do Židenic také každé prázdniny vracel. V dospělosti už jej do Brna přiváděly pouze kulturní události. Ceněný spisovatel navštěvoval například výstavy malířů Bohumíra Matala a Josefa Jíry.
Při focení malý Hrabal plakal, bál se, že ho zastřelí
V Rajhradě zájemce do konce srpna uvidí na padesát snímků. Jedna z prvních fotografických podob Hrabala zachycuje jako malé robě v dívčích šatečkách na babiččině klíně. "Hrabalovi čekali holčičku a šatky už nechtěli měnit," vzpomíná znalec spisovatelova díla Tomáš Mazal, který při dnešní vernisáži pronese úvodní slovo.
Malý hošík Hrabal při focení podle něj prý vždycky strašlivě trpěl a plakal. "On si totiž myslel, že ho fotograf prostě zastřelí. Měl hysterické záchvaty a vždy dával ruce za záda," prozrazuje Mazal.
