Lidé už je najdou také v Praze, ve Znojmě a od letoška i v Plzni. „Původně jsme přitom ve stáncích nechtěli prodávat jenom kávu,“ vzpomíná na začátky podnikání jeden z majitelů Igor Slavík a přiznává, že velkou inspirací byl slavný kavárenský řetězec.
Takže za vznikem Kofi Kofi byla spíše touha rozjet byznys, než že byste byl kávový nadšenec?
Byznys zní moc tvrdě. Mě naše práce těší. Původní plán však byl prodávat i jídlo. Třeba párky v rohlíku nebo něco grilovaného. A k tomu kávu. Nakonec jsme usoudili, že méně je někdy více, a koncept osekali jen na kávu.
Kolik stánků dnes dohromady máte?
Patnáct. V Brně jich je devět. V Praze teď po zimě chystáme zahájit provoz na náměstí Míru a nově jsme otevřeli Kofi Lužiny. K tomu máme franšízu ve Znojmě, kterou si otevřeli naši kamarádi. Tedy teď už jsou to naši kamarádi. (směje se) Daří se jim a uvažují o otevření druhého. A ještě jedna franšíza je v Plzni. Ta už jednou otevřená byla, pak ale zavřela, protože se její majitelé odstěhovali do Austrálie. Letos ji tam obnovil jiný majitel, který ji loni provozoval v Kutné Hoře u chrámu svaté Barbory.
Máte v plánu přidat další prodejní místa?
V Brně aktuálně řešíme dvě až tři. Jsou s tím ale velké peripetie. Musíme získat povolení od městské části, hygieny, magistrátu, dopravního podniku, Brněnských komunikací. Jednáme teď o otevření stánku u Teska, tedy na spojnici mezi vlakovým a autobusovým nádražím. Další místo bychom chtěli v centru. Oslovili nás také lidé ze Spielberk Office Centre. Ale i když to řešíme s majitelem pozemku, stejně se úřednímu procesu nevyhneme. A to si spousta lidí myslí, že na těch místech stojíme zadarmo.
Igor Slavík
|
Kolik v průměru platíte za nájem?
Měsíčně je to v řádech tisíců korun za jeden stánek. K tomu musíme mít spoustu věcí jako klasická kavárna, třeba zaplacený odpad. Nemůžeme ho jen tak házet do košů poblíž nebo vylívat do kanálů. Máme proto několik skladů, u kterých si platíme popelnice.
V Brně u vašich stánků téměř vždy někdo čeká na kávu. Daří se vám stejně i v Praze?
Trochu méně. Jeden kamarád mi napsal: Kometa, krokodýl a Kofi Kofi, to je Brno. To mi udělalo velkou radost. Kofi Kofi je zkrátka takový brněnský lovebrand (oblíbená značka – pozn. red.).
Čím to?
V Praze je mnohem větší tlak. Nemyslím kvalitativní. Co se týče kvality, Brno má vysokou úroveň. Jenže v Praze jsou naše stánky založeny hlavně na turistech – na jednorázových zákaznících, kteří si kávu dají jednou a už k nám znovu nejdou. Kdežto v Brně se zákazníci vrací. Když jednou ráno neotevřeme, protože je minus osm nebo prší, hned se mi e-mailová schránka plní zprávami, že lidem chybí jejich káva. Samozřejmě mě ten zájem těší. Vždy našim lidem říkám: Je fajn, že vypadáme sexy. Je fajn, že máme kvalitní kávu. Tu má však dnes v Brně kdekdo. Důležitější je přístup. Není nad to, když nás někdo pochválí, že baristka kromě dobré kávy úsměvem vylepší den.
Kávu na stáncích připravují hlavně brigádníci. Jak dlouho trvá jejich zaučení?
Jsou to většinou studenti, které učíme šest až osm týdnů. Projdou základním baristickým školením založeným na seřizování mlýnků a šlehání mléka. To je alfa a omega. Pak už je návazné školení, které baristu opravňuje dělat sám na stánku. Říkávám, že my je školíme pro další kavárny, protože často v nějaké kavárně potkám někoho, kdo dříve pracoval u nás. Nenabízíme totiž alternativní způsob přípravy, což je dnes hodně moderní, a naši lidé se taky touží posunout někam dál.
Jak vás vůbec napadlo založit Kofi Kofi?
Díky cestování. Strávili jsme měsíce v Asii. Jen v Indii jsme byli téměř půl roku. Takový prodej je tam úplně běžný. Na ulicích dostanete vše, od arašídů přes ovoce po omelety. To byla první inspirace. Druhá přišla ze Západu. V Americe jsou populární foodtrucky (pojízdné vozíky s jídlem – pozn. red.). Stánky s párkem v rohlíku nebo mexickým jídlem tam fungují velmi dobře. Paradoxně si tyto foodtrucky většinou zřizují kamenné restaurace, protože si potřebují udělat promo. Případně naopak – někdo si pořídí foodtruck a je tak úspěšný, že si pak založí restauraci.
Vy o kamenné kavárně nepřemýšlíte?
To víte, že se o tom pořád bavíme. Jenže v Brně je kaváren hodně a jsou vážně dobré. Zatím jsme nepřišli s nápadem, který by nás od nich odlišil.
Máte v Brně oblíbenou kavárnu?
Nerad bych jmenoval. Radši dám však přednost kavárničce v centru než řetězci, který nás inspiroval. Ten bych taky nerad jmenoval, protože jeho jméno se neříká. (směje se)
Myslíte Starbucks?
Hodně lidí na něj nasazuje, ale Starbucks pro kávovou kulturu udělal opravdu hodně. V 70. letech, když v Americe začínal, všude dělali překapávanou kávu. Starbucks začal s espresy a různými druhy pražení. Dnes je to moloch, který prý týdně navštíví šest milionů lidí. Týdně! Kdyby nás tolik lidí navštívilo alespoň ročně...
Kolik máte vůbec zákazníků?
V současnosti stovky za den, ne-li tisíce. Konkrétní číslo nechci zveřejňovat, i když statistiku máme přesnou díky tomu, že používáme elektronické pokladny. Povinnost zavést EET se nás sice ještě netýká, účtenky však tiskneme od samého začátku. Pro nás je to totiž kontrola.
A proč název Kofi Kofi?
Když v Indii prodávají jakýkoli nápoj, pořád křičí, aby na sebe upoutali pozornost. Jdou po peronu na nádraží a vykřikují: Kofi, kofi, kofi! Pořád to opakují, proto jsme to slovo použili do názvu dvakrát. Kdysi dávno na gymplu jsme navíc takto komunikovali se spolužáky. Taky jsme všechno říkali dvakrát. Ahoj, ahoj. Zdar, zdar. Jak se máš, jak se máš? Jako blázni. Takže je to moje vzpomínka na mládí.
Dnes už je v ulicích Brna víc pojízdných stánků s kávou. Když jste začínali, byli jste v Brně zřejmě jediní. Bylo těžké naučit lidi kupovat si kávu s sebou?
Pamatuju si, že nám na začátku lidé vyčítali, že jsme jim ukradli nápad. Myslím si ale, že konkurence je dobrá. Musíme na ni reagovat a přinášet něco navíc. Chvíli trvalo, než si na nás lidé zvykli, a pořád tu značku budujeme. Teď už je ale běžné, že si naši kávu berou s sebou do studovny, na přednášky, do práce. Přestali si kávu vařit v kanceláři a raději si ji koupí u nás.
Sledujete kávové trendy?
Snažíme se, ale tím, že prodáváme na ulici, jsme hodně omezení. Na začátku nás spousta odborníků odsuzovala, že přidáváme do kávy sirupy. My jsme se však díky nim odlišili. To v té době skoro nikdo neměl. Když už, tak vanilku a oříšek. My jsme přišli s fialkou, anýzem a dalšími. Některé jsou z mého pohledu příšerné, ale našly si svoje lidi. Dodavatel sirupů nám pak i řekl, že jsme mu rozběhli byznys.
