Boris Ingr u Vrchního soudu v Olomouci (4. června 2012)

Boris Ingr u Vrchního soudu v Olomouci (4. června 2012) | foto: Petr Janeček, MAFRA

Ingr s dovoláním neuspěl, za vraždu Simony Monyové mu zůstalo 15 let

  • 11
Za vraždu známé spisovatelky Simony Monyové stráví její manžel Boris Ingr za mřížemi patnáct let. Sledovaný případ nyní definitivně ukončil Nejvyšší soud, který zamítl dovolání odsouzeného.

Spisovatelka ženských románů zemřela předloni 3. srpna ve svém domě v brněnských Obřanech. Byla mrtvá už ve chvíli, kdy přijeli záchranáři. Do nemocnice putoval i zraněný Ingr.

Ten se k vraždě nikdy nepřiznal a od začátku tvrdí, že si na nic nepamatuje. Z jeho telefonického rozhovoru se zdravotnickou záchrannou službou však vyplynulo, že krátce po činu přiznal, že zranění, jimž Monyová podlehla, způsobil ženě sám.

Operátorce na tísňové lince řekl, že v domě je pobodaná žena. "Krvácí z břicha, hrudníku, odevšad," uvedl. Na otázku, kdo ji pobodal, odvětil "já" (o procesu u krajského soudu čtěte zde).

Znalec z oboru lékařství uvedl, že Monyová utrpěla šest bodnořezných poranění. Hned dvě byla velice závažná a bezprostředně ohrožující její život. Rány na ruce pak podle odborníka svědčily o tom, že se spisovatelka mohla útoku bránit.

Ingra poslal brněnský krajský soud do vězení koncem loňského února, v červnu pak verdikt potvrdil i Vrchní soud v Olomouci. Ingr se s rozsudkem nesmířil a podal si ještě dovolání k Nejvyššímu soudu.

Napadal hodnocení důkazů i znalecké posudky

V dovolání Ingr argumentoval tím, že oba soudy měly na věc jednostranný pohled. Poukazoval například na to, že nebyly provedeny důkazy, které navrhoval on sám, a svědecké výpovědi byly účelové, protože se prý přihlíželo jen k některým jejich částem.

Nejvyšší soud čelil i konkrétním námitkám. Ingr před vraždou manželky jednou vyskočil z okna a dopadl na zaparkované auto. V dovolání pak tvrdil, že není vyloučeno, že po tomto skoku mohl být zraněný natolik vážně, že by nebyl schopný se sám vrátit do domu a svou ženu zabít.

Dovolání se zabývalo taky údajnými nedostatky znaleckých posudků z oboru psychologie a psychiatrie. Za podstatný pak požadovalo i posudek soudního znalce Michala Zeleného. Ten totiž podle něj nevyloučil variantu, že se Ingr bránil útoku Monyové a ne, že byl v roli agresora.

Nejvyšší soud nicméně Ingrovo dovolání zamítl. Nezabýval se přitom jeho jednotlivými argumenty, ale zejména formální stránkou věci. Podle soudu nebylo v souladu se zákonem.

Ingr totiž primárně nenapadal právní posouzení skutku - v tomto případě soudy došly k závěru, že šlo o vraždu -  ale samotné dokazování a průběh procesu.

"Nejvyšší soud není další odvolací instancí, nemůže přezkoumávat a posuzovat postup hodnocení důkazů obou stupňů. V dovolacím řízení je naopak povinen vycházet z jejich skutkových zjištění a teprve v návaznosti na zjištěný skutkový stav posuzovat právní posouzení skutku," stojí v odůvodnění rozhodnutí.

Jak soudci v odůvodnění dále uvedli, Boris Ingr se primárně domáhal změny skutkových zjištění ve svůj prospěch a teprve z nich dovozoval údajně nesprávné právní posouzení skutku, jímž byl uznán vinným. To je podle soudu nepřípustné.