Více než 67 tisíc hesel a 20 tisíc fotografií už obsahuje Internetová encyklopedie dějin města Brna, která začala fungovat před patnácti lety. Irena Loskotová a Jitka Šibíčková jsou součástí autorského kolektivu po celou dobu.
Nejen Brňany nechávají nahlédnout do historie jejich města. „Lidé se rádi dívají na místa, kde žijí a pracují, nebo jimi třeba pouze procházejí a chtějí se k nim dozvědět víc,“ říká Jitka Šibíčková.
Jaký příspěvek či fotografie vyvolala u lidí v poslední době největší ohlas?
Jitka Šibíčková: Určitě fotografie k příjezdu a rozsvícení prvního vánočního stromu republiky z roku 1924. Byla spojena s loňskou událostí před Vánocemi, kdy po mnoha letech přijel na náměstí Svobody vánoční strom přímo z Bílovic tažený koňským povozem.
A pokud bychom to vzali historicky?
JŠ: Tak celá encyklopedie samozřejmě. Je složité vybrat jedno heslo, událost, osobnost. Trošku to souvisí i s tím, co se aktuálně děje. Když se třeba dělala rekonstrukce náměstí Svobody, hodně lidí cílilo na něj, protože chtěli vědět, jak dříve vypadalo. Nebo když se loni mluvilo o vánočním stromu, spousta lidí tehdy vyhledávala heslo věnované Rudolfu Těsnohlídkovi. Těsnohlídkův strom v sobě nese velmi silný příběh nálezu opuštěného dítěte, navíc se pojí s již tradiční charitativní sbírkou před Vánocemi. Tradičně taky spousta lidí hledá nejznámější brněnské osobnosti, jako jsou Mendel, Janáček a další.
Které fotografie či místa jsou nejvyhledávanější?
JŠ: I díky našim sociálním sítím jsou rozhodně nejvyhledávanější náměstí Svobody, Zelný trh nebo Mendlovo náměstí. Protože to jsou také nejvíce focená místa. Z minulosti i současnosti je z těchto míst bohatá fotodokumentace.
Irena Loskotová: Tato místa jsou zachycena i v ikonografiích, grafikách a obrazech ještě staršího původu, než jsou staré fotky, takže srovnávání může být širší a sahat hlouběji do minulosti.
Máte nějaké tvrdé jádro fanoušků, kteří do encyklopedie přispívají pravidelně?
JŠ: Podle diskuse pod jednotlivými fotografiemi jsou to pamětníci, kteří vzpomínají třeba u staré fotografie z Mendlova náměstí: „Ano, tam jsme ještě chodili, tehdy tam ještě procházel ten náhon.“ Naše sociální sítě, především facebookový profil Internetová encyklopedie dějin Brna, pak sleduje mladší generace. U ní je naopak častý postoj: „Aha, tam bylo tady tohle, jejda, to vypadalo takhle.“ Další – a velmi důležitou – skupinou jsou naši „fotografové“, lidé, kteří nám posílají fotografie při procházkách nebo cílových fotovýpravách po Brně. Někteří jsou už našimi pravidelnými „dodavateli“.
Jak se mohou zapojit běžní lidé? Hlavně posíláním fotografií?
JŠ: To je asi nejčastější způsob – zejména přes náš profil. Ale i diskusemi. Když lidé probírají určité téma nebo vzpomínají na určité místo a někdo připomene, že tam bylo ještě něco dalšího, tak je to také impulz pro některý z příštích obrazových příspěvků. Takže i diskuse jsou někdy podnětem, co ještě do encyklopedie dát. A také je to důležitá zpětná vazba, co vlastně lidi na historii Brna zajímá.
V čem vidíte unikátnost encyklopedie?
IL: Určitě byla první svého druhu v republice. Od naší encyklopedie se odvíjejí sesterské projekty, které používají náš systém. Když jsme zjistili, že je obecně použitelný pro veřejnost a zajímá ji, tak jsme si s pochopitelnou nadsázkou dokázali představit encyklopedickou síť, tedy že každé město bude mít encyklopedii a jejich data se mohou navzájem doplňovat.
JŠ: Unikátní je hlavně propojenost dat a informací mezi sebou navzájem i mezi sekcemi. Běžný čtenář má možnost kontaktovat konkrétního autora, což u mnoha jiných encyklopedií není. Její hodnota je pro mě i v tom, že po osmnácti letech, co se jí ve volném čase věnujeme bez jakéhokoli finančního ohodnocení, u ní pořád setrváváme i my, kteří jsme ji zakládali. Práce na encyklopedii vás musí bavit, protože často jde o práci na první pohled neviditelnou. Zpětná vazba veřejnosti je tak pro řadu autorů hesel důležitou motivací. Myslím si, že spousta lidí, kdybyste jim dal vybrat, jestli za to chtějí peníze, nebo jestli chtějí, aby ten projekt opravdu žil a měl smysl, tak zvolí to druhé. To už je projekt, který nemůžeme jen tak opustit a nechat být. Encyklopedie je prostě o tom, že lidé to chtějí dělat a mají zájem, aby projekt fungoval a pokračoval i nadále.
IL: My víme, že nikdy hotová nebude. V tom je její skvělá perspektiva.
JŠ: A je to také velká výzva, především pro naše následovníky.
Takže je to pro vás srdeční záležitost?
IL+JŠ zároveň: Určitě.
IL: Ale také zodpovědnost.
JŠ: Je pravda, že při tvorbě encyklopedie se i sami učíme. Získáváme spoustu informací, někdy díky čtenářům, kteří nám zasílají podněty k vytvoření hesla a zahrnou nás řadou informací. Potom nezbývá než se do daného tématu ponořit. I pro nás je důležité, že se o Brně neustále dozvídáme něco nového.
Jaká místa se nejvíce proměnila za uplynulých sto let? Jaká jsou naopak stejná?
JŠ: Minimálně vždy v každé ulici nebo části města se alespoň nějaká část zástavby změnila. Že by někde zůstala celá část nebo blok stejný, to opravdu snad ani ne.
IL: Spíš je to o tom, že se některé objekty památkově restaurují do původní podoby. Většinou je poznamenaly jednak válečné události, jednak změny architektonických a urbanistických poměrů.
JŠ: V základním rozdělení, od konce 19. století, je hodně podobné Komenského náměstí.
IL: Nebo Tivoli.
JŠ: Vlastně od doby, co se postavila budova Lékařské fakulty. Červený kostel, naproti je JAMU, Besední dům. Pokud pominu, že tam nebyly koleje, kašna, tak hlavní vzhled je stejný. To samé Konečného náměstí či zmiňované domy Tivoli. Místo je stejné zhruba od začátku dvacátého století, kdy se tam postavily okolní domy.
IL: Ale čím blíž jdeme k centru, tím je patrnější kontrast nových budov mezi starší zástavbou.
Platí to i pro hlavní dominanty Brna – Petrov a Špilberk?
IL: Vlastně ani Petrov není stejný, při regotizaci dostal věže, což je také novověká proměna. Novodobou rekonstrukcí se proměnil i Špilberk. Hrad byl v tereziánské době přestavěný na pevnost, získal podobu kasáren a ztratil tak svůj gotický vzhled. Při pokusu o rekonstrukci do původní podoby pomyslného gotického hradu se změnila silueta hradu. Přijíždějící vidí dvě dominanty Brna, ale ani jedna z nich není v původním architektonickém provedení.
Jak je financován provoz encyklopedie?
IL: Autoři pracují bez nároku na honorář. Finančně ale musíme zajistit dodavatele, který se stará o systém. Dále rozvoj, případně programování nové sekce. Momentálně nemáme stálý zdroj, kromě Muzea města Brna, které přispívá pravidelně, ale to jsou částky, které naše požadavky na údržbu za celý rok nepokryjí. Archiv města Brna se také podílí díky svému projektu dějin Brna. Jinak se snažíme vytipovávat grantové projekty, jejichž zaměření by umožnilo finanční podporu encyklopedie. U nich je však problém v tom, že se vypisují na nové věci, nikde nenajdete grantový program, který vám nabídne finanční podporu něčeho, co už existuje. Drobnějších darů od soukromých osob si nesmírně vážíme, ale není to obnos, ze kterého by se daly tyto věci financovat.
O to víc si musíte vážit činnosti dobrovolníků.
IL: Určitě ano. Zdůrazňujeme to vždy, když nás osloví někdo odjinud s tím, jaké máme zkušenosti s encyklopedií, že by ji v jiném městě chtěli taky. Říkáme, že se o ni rádi podělíme, ale v tom problém není. Musíte si nejdřív opravdu dát dohromady aspoň základ autorského kolektivu, to je ta největší cena, kterou encyklopedie z tohoto pohledu má.
Co vás na práci na encyklopedii nejvíc těší?
IL: Když se podaří dohledat něco, co dosud nebylo známo, informaci, která zapadla. Zatím se po ní nikdo nepídil a najednou se nám podaří najít novou kostku do celé stavby. To přináší obrovské uspokojení, ale to se nestává každý den.
Jaká věc vás nejvíc překvapila?
JŠ: Celkem mě překvapuje, kolik lidí se o Brno zajímá i kolik toho o Brně vědí. Nemyslím, že znají všechno obecně, zajímají se třeba o nějaké místo – například ulici, kde bydlí. Všímají si, co se kolem nich děje.
IL: Například když zmizela busta z foyeru Janáčkova divadla, lidé už psali... Opravdu se zajímají, co se děje kolem nich. Může to přispět k záchraně těch drobných kostek v historické mozaice našeho města.
