J. H. Krchovský

J. H. Krchovský | foto: www.krchovsky.wz.cz

Webová mapa ukazuje, jak a kde básnil o Brně Kainar, Blatný či Krchovský

  • 3
Přes šedesát autorů, víc než dvojnásobek básní, všechny o Brně. Nejenom o rozjímání na Petrově. Projekt Brno poetické vodí čtenáře zašlými zákoutími Radlasu, přes Rosničku i k Farinově zatáčce.

To, co svojí sbírkou Melancholické procházky z roku 1941 odstartoval Ivan Blatný, má důstojné následovníky.

A díky webu, který rozjeli tři milovníci literatury v podobě internetové mapy, která spojuje místa s autory a jejich básněmi, je brněnský básnický místopis přehledně pospojovaný.

Jak psal o Špilberku Oldřich Mikulášek, jak František Halas o Cejlu? A kudy se toulají současníci? Věra Rosí chodí zasněženými Denisovými sady, J. H. Krchovský čeká na pivo Na Pijavě.

Brno očima básníků

Zdeněk Řezníček

Kapucínská hrobka
V dětství tam byl s matkou. Co jsme my, budete i vy...
Leží tam, pod hlavou cihlu, bezejmenní
(teď platí se na ně vstupné).
Dítko ptá se úzkostně,
zda měli maminku: Červená nit se odtud táhne až do jakési daleké středověké vesničky.
Je letní odpoledne. Vesnička je vylidněna. Tamhle muž klepe kosu, o kus dál nakládají na žebřiňák, bzukot much, pach koňských těl, na mezi džbán s vodou a octem
(to na obraze už není, Petře Bruegele).
Nějací lidé se vracejí z pole.
Začíná se stmívat, klinká zvon na stráni. (A průvodce zdvořile vyzývá k odchodu.)

Řezníček, Zdeněk: Slavnosti nad hlavou, Brno: Blok, 1988, s. 56.

Jiří Trávníček a Michal Fránek z Ústavu pro českou literaturu Akademie věd ČR začali spolu s básníkem a publicistou Františkem Schildbergrem sbírat básně o Brně už před několika lety, na přelomu loňského a letošního roku pak jejich projekt dostal jasnou internetovou podobu. Na adrese www.brnopoeticke.cz propojili místa, autory a jejich básně, postupně přidávají další.

Každý z nich hledá mezi svými oblíbenci.

„Dost chodím po Radlase, protože tam sídlí nakladatelství Host. A Blatného Melancholické procházky jsou iniciačním zážitkem pro každého, kdo má rád Brno a je aspoň trochu vnímavý na poezii. Tedy i pro mě. A její autor neputuje jen po místech jakoby primárně básnických, jako je Petrov či Zelný trh, eventuálně břehy Svratky, ale že je s to se melancholicky procházet i po takových ušmudlaných koutech, jako je právě Radlas,“ vysvětluje Jiří Trávníček.

Při tvorbě webu vycházejí jeho autoři z básnických antologií, které se na Brno soustředí, listují časopiseckými soubory, sahají hluboko do devatenáctého století i k německy píšícím autorům. O jakém místě v Brně se básnilo nejvíc? O České ulici, o Petrově či o Špilberku.

„Ale už se nám tvoří třeba hlouček básní věnovaných Masarykovu okruhu, zejména v jeho už neexistující podobě,“ říká Trávníček.

Jako Lesňana ho těší, že existuje i básnička věnovaná Lesné, kterou napsal nedávno zesnulý Zdeněk Rotrekl.

„Pěkně se nám textově shlukují třeba Obřany, Tuřany, Medlánky, Cejl nebo Juliánov… Tedy žádné básnické lásky na první pohled,“ dodává.

Brněnské básnění není jen oslavné a romantické

Mimochodem třeba zmíněná Farinova zatáčka se objevuje v básni královopolského lékaře Josefa Hrbáče, který originálně vine lesní cestu kolem Baltisbergerova pomníčku „prošlapanou až na ložiska vzpomínek“.

Případ, kdy místo zná každý, autora málokdo.

Brno očima básníků

Ivan Blatný

Všecko mi splývalo, zas v květnu navečer
jdu blízkým lesíkem a sedím u Rosničky,
v lahodném jezeře, z kterého voní špičky jedlových stožárů
s praporky ptačích per.

Řeka je ukryta – chlad plní terasu – a zlatorůžová – myslím si – od západu. Nedal bych tento kout za svahy Cařihradu, vítr mi přeházel stupnice pro krásu.

Blatný, Ivan: Melancholické procházky. In: Verše 1933–1953, ed. Rudolf Havel, Brno: Atlantis 1995, s. 100.

Naopak to má třeba spojení Ivana Blatného a Křížové ulice. Básník je (i díky obrovskému úspěchu životopisného románu Martina Reinera) notoricky známý, ale kde leží Křížová? Kousek od Mendlova náměstí, tam, kde prodávají laskonky v cukrárně Pusinka a kde člověk každé ráno mžourá z tramvaje na zastávce Poříčí.

Webový projekt odkazuje i na notoricky známé texty, ovšem z nového úhlu pohledu, alespoň pro čtenáře, kteří nejsou v poezii přímo kovaní.

Tak třeba Kainarova báseň „Hvězdy jsou jak sedmikrásky nad Brnem“ se vlastně pojí s kostelem svatého Jakuba, protože ve třetí sloce stojí: „Ten večer byl tak zamlklý a přece krásný byl, / Jakub odbíjí a já bych tě rád políbil. / A všechny hvězdy jak ty sedmikrásky nad Brnem, / má milá, chtěl k lůžku bych ti dát.“

Brněnské básnění ale zdaleka není jen romantické či oslavné. Třeba Jiří Valoch umí být ironický, když ve svých haiku píše: „Nad Brnem (to je daleko) / táhne prapsavec. / Krasavec.“

„Ano, mám za to, že Brno v sobě nosí jistou specifickou ironii. A řekl bych, že i takový dost tvrdý realismus. Brno je, jak nám ho ukazují verše básníků, město poetické, melancholické, ironické, ale i – tvrdé,“ vysvětluje bohemista.

Chystá se i anglická a německá verze

Podobně jako Slezsko má svého Bezruče či Ostrava Otu Filipa, má Brno Ivana Blatného.

„Jako by už pro mnohé ani nebylo možné objevit Brno o sobě. Blatný si zkrátka vysloužil na Brno copyright. Ale těch poloh je mnoho i bez Blatného,“ vypočítává Trávníček a připomíná zejména Fajkusovy vzpomínkové návraty do Řečkovic, stejně jako návraty Slívovy na starý Masarykův okruh.

Brno očima básníků

Viola Fischerová
Pavlu Švandovi
V létě po poledni
ukazuje sluneční paže
k lesu na Mokré Hoře
okamžik odněkud
někam kam nedoléhám
v síti světýlka a stíny
naboso nad svahem
mezi nebem a zemí
začíná štěstí
a nekončí příslib

Fischerová, Viola: Odrostlá blízkost, Brno: Petrov, 1996, s. 31.

Také Skácelovo bezešvě samozřejmé prolnutí s městem, Krchovského aristokratická distance, která ovšem má svůj rub – velkou nostalgii za již zmizelým Komínem z času jeho dětství.

„Je tu Volfovo modlitebně-mystické připoutání k Tuřanům, Kunderovo (Ludvíkovo) racionálně věcné přemýšlení o městě jako místu mnoha paradoxů nebo třeba Mahenova až euforická fascinace Brnem jako městem mnoha tváří: „Jsou města, na nichž zkáza zvolna hlodá, / i když své chrámy měla ze zlata, / jsou města, v nichž ti člověk ruku podá, / že možnostmi jsou stále bohata,“ cituje bohemista Trávníček.

Autoři projektu stojí před spuštěním anglické a německé verze, v prvním kole přinese každá z nich třicet básniček, další budou postupně doplňovat.

Výhledově usilují o to, aby se úryvky některých básní dostaly na panely přímo do patřičných míst. Teprve tato fáze by měla dostat poezii přímo do brněnských prostor.