Minulý víkend dostal Cenu Jihomoravského kraje a zařadil se mezi desítky významných osobností, které celý život výborně reprezentovaly jižní Moravu doma i v zahraničí.
„Je to velmi hezké a příjemné, zároveň cítím i velkou zodpovědnost,“ usmíval se Slabák, kterému tleskal celý sál slavkovského zámku.
Aby ne. Jeho Moravanku znají lidé nejenom na jižní Moravě, Slabák dechovku proslavil až za hranicemi republiky. Když s kapelou začal hrát „Morava krásná zem, v které jsem byl zrozen a v ní byl vychován, od matky pěstován...“, roztančil se celý sál.
Hraní se věnoval odmalička, už jako devatenáctiletý se stal členem Státní filharmonie Brno.
„Hrál jsem na plese v Brně, kde byl také pan doktor Otakar Trhlík, který šéfoval v rozhlase. Slyšel mě a ptal se: Kdo to je? Kdo to hraje? Díky němu jsem se do filharmonie dostal. Přispěl k tomu možná i fakt, že dvakrát dělali konkurz, ale nikdo se jim nelíbil. Tak vzali mě,“ připomněl Slabák, který je úspěšným absolventem konzervatoře.
Moravanka prorazila i v USA
Moravanku založil přibližně deset let poté, co se stal členem filharmonie. Původně chtěl Slabák orchestr, co zahraje všechno. „Stylizace folkloru ale strašně zabrala, lidé pak už nic jiného nechtěli,“ zavzpomínal Slabák.
Avšak i přesto si Moravanka zachovala osobitý styl, který se v mnohém podobá jazzovým kapelám, proto její muziku někteří odborníci nazývají „swing po slovácku“.
Už první rozhlasové nahrávky Moravanky měly velký ohlas. Rozhodujícím zlomem byl však první televizní pořad v březnu 1973 „Vy neznáte Moravanku“, v němž uvedl orchestr svůj celý tehdejší program.
I když trval jen čtyřicet minut, úspěch byl mimořádný a zájem o další živá vystoupení i televizní pořady se zvyšoval. Kapela absolvovala obrovské turné po USA, po kterém dostala Zlatou desku za milion prodaných nosičů. Vydala přes sedmdesát alb.
Jako chlapec miloval koně
Slabák vyrůstal v Kelčanech u Kyjova, s hudbou začínal v kyjovské měšťance pod taktovkou Jožky Frýborta, který odstartoval éru dětských kapel. Na dětství Slabák velmi rád vzpomíná. „Když jsem byl malý, tak jsem měl hrozně rád koně. Byl jsem věčně u nich, a taky u oslíka,“ zavzpomínal.
Teď žije s rodinou v třígenerační vile v klidné brněnské městské části Jundrov. „Toto místo jsme si vybrali, protože se nám líbí zdejší příroda,“ poznamenal Slabák.
Velkou oporou je mu manželka Ivana, která v Moravance zpívá a moderuje koncerty. Je duší kapely. Manžela vždy doprovázela a podporovala. „Byli a jsme spolu pořád. Někdy to nebylo snadné, ale zvládli jsme to,“ usmál se slavný kapelník.
Hudbě se věnuje i jejich syn, který hraje na bicí. „Zkoušel taky trumpetu, ale to je holt složitější. Rozhodl se, že se zaměří na modernější hudbu,“ povyprávěl Slabák.
„Dechovka byla, je a bude“
Připouští, že doba se mění. „Už to není, co to bývalo. Nemá se ani kde pořádně hrát. Všechno je to o penězích. Koncertní sály, ve kterých jsme hráli, už neexistují. Stejně jako závodní kluby,“ podotýká Slabák.
„Teď zbývají festivaly, které jsou někde po náměstích. To se mně nelíbí, není to vysloveně koncertní činnost. Vrchní roznáší pivo, druhý řízky nebo buřty. Nemá to úroveň. Za nás diváci pěkně seděli v sále,“ sděluje Slabák, který mezi lety 1995 a 2007 učil na Janáčkově akademii múzických umění v Brně.
Podle něj dnešním kapelám chybí člověk, který by je vedl. „Dnešní muzika je jak ode zdi ke zdi,“ hodnotí. Změna trendu v hudbě se podepsala i na koncertování Moravanky.
Letos odehrála jen 48 koncertů. „Dříve by to byly slabší dva měsíce. Ročně jsme odehráli 300 až 400,“ připustil Slabák, který během letošního adventního a vánočního období naplánoval s kapelou sedm koncertů po celé republice.
Na jižní Moravě bude Moravanka, která má v současné době dvanáct členů, hrát v Břeclavi a Drnovicích. „Dechovka byla, je a bude,“ prohlásil Slabák, kterého v roce 2006 uvedl Karel Gott do „Křesla tradice a slávy“ za mimořádný a tvůrčí přístup k dechové hudbě.
Kdo dostal cenu Jihomoravského krajeLadislava Hrdová (ředitelka vyškovské charity) Helena a Josef Múčkovi (věnují se práci se snoubenci, manžely a rodinami) Marie Vítková (vedoucí katedry speciální pedagogiky na Pedagogické fakultě MU) Josef Hypr (ředitel Střední školy stavebních řemesel Brno-Bosonohy) Božetěch Kostelka (stál za obnovou vyškovského Orla) Jiří Lysák – in memoriam (přispěl k rozvoji diagnostických a zvláštních výchovných zařízení a rozvoji pedagogicko-psychologického poradenství v Jihomoravském kraji) František Němec (věnuje se mladým atletům v Přísnoticích) Emil Polák (zasadil se o obnovení orelské jednoty v Kobylí a o vybudování sportovního zázemí v místní orlovně) Petr Fiala (ředitel a sbormistr profesionálního smíšeného sboru Český filharmonický sbor Brno) Jaroslav Koča (matematik a chemik, vědecký ředitel CEITEC) František Nečas (bývalý starosta Okresního sdružení hasičů Blansko) Jan Slabák (trumpetista, zakladatel Moravanky) Jiří Vítovec (kardiolog) František Neuman (matematik) Emil Paleček (vědec, objevitel elektrochemie nukleových kyselin) Šárka Pospíšilová (vědkyně, věnuje se biologii a genetice) Vlasta Svobodová (etnoložka, historička umění, filmová a televizní režisérka a publicistka) Jitka Jakubcová Jakšíková (výtvarnice, ilustrátorka a grafička) Valér Kováč (výtvarník) Jan Šimíček (klavírista, skladatel) František Hřebačka – in memoriam (skladatel zlidovělých písní, vystupoval pod jménem Fanoš Mikulecký) Čestmír Komárek (umělecký zástupce ředitele Vojenského uměleckého souboru Ondráš) Jiří Mrenka (klarinetista, člen legendární cimbálové muziky Slávka Volavého) Miloš Hrazdíra – in memoriam (cyklista) Ivo Koblasa (cyklista, člen Českého paralympijského týmu) |
