Kdo má cestu ulicí kolem brněnské Staré radnice, může mít pochůzku i s unikátním doprovodem. Z oken budovy se totiž linou tóny klasiky. Zasvěcenější poznají Fausta a Markétku od Charlese Gounoda. Žádná reprodukce, ale originál. Zkouší tady opera brněnského Národního divadla.
Je to jen kousek provizoria, ve kterém divadlo už několik měsíců funguje a ještě rok bude, než se otevře opravené Janáčkovo divadlo. Zahájení načasované na 17. listopadu 2018 odstartuje i mezinárodní Janáčkův festival.
„Neumím si představit, že by se to nestihlo. Znamenalo by to náklady v desítkách milionů korun. Všichni ale pracujeme na tom, aby maximum bylo hotové. My, město, projektant i stavební firma,“ říká ředitel divadla Martin Glaser. Ten v tuto chvíli sčítá ztráty s rekonstrukcí spojené. Podle něj ale nejde jen o ztráty. „Leccos jsme za poslední dobu i objevili, hlavně v sobě,“ konstatuje.
Právě jste se vrátil z kontrolního dne. Jak to vypadá?
Divadlo je totálně vybourané, zůstaly jen zdi. Schodiště a sloupy jsou zakryté dřevěnými deskami a všechno je nachystané na to, aby se začalo s rozvody energií i vody a technologiemi. Potěšilo mě, že v některých patrech se už začalo stavět. Mění se příčky, dispozice v šatnách.
A co azbest, na nějž dělníci narazili při bourání? Ví se už, o kolik opravu za 700 milionů prodraží?
Fakturu za něj dostane město. Azbest už je ale z větší části pryč. Teď se budou likvidovat poslední části vzduchotechniky, kde byl. Doufám, že to bylo poslední překvapení, které má vliv na cenu a dobu stavby, a že teď už je to jen na šikovnosti a zdatnosti dělníků a řemeslníků, aby dílo předali 25. října příštího roku a my mohli zahájit Janáčkův festival.
A co když všechno nestihnete?
Může se stát, že třeba nebude ještě úplně administrativně uzavřená kolaudace. Máme připravený scénář s pojišťovnou i městem, aby všechno bylo papírově v pořádku a mohli jsme budovu užívat. Pokud by se Janáčkův festival nekonal, znamenalo by to náklady v desítkách milionů korun, i kdyby nikdo nic neviděl. A každý měsíc, kdy nebudeme zpět doma, bude znamenat náklady 5 až 10 milionů korun podle období roku. A listopad a prosinec jsou na tržby nejsilnější.
Překvapilo mě, že festival Janáček Brno 2018 už je v podstatě nachystaný.
Program jsme měli uzavřený už měsíc poté, co skončil Janáček 2016. Už v pondělí představíme festival lidem a začneme prodávat lístky. Program bude úžasný a dokážeme, že patříme do první ligy. Dopředu ale nechci nic prozradit.
Už od jara jste neustále v pohybu – stěhujete, převážíte techniku i lidi. Jak se dá fungovat, když nic není normálně?
Když původní plán rekonstruovat na dvě etapy padl, dali jsme si úkol vymyslet rok a půl, kdy nebudeme mít střechu nad hlavou, aniž bychom omezili službu. Důsledkem ale je, že jsme rozstěhovaní po celém Brně. Někdy probíhá v jednu chvíli až devět akcí najednou. Největší část pro zázemí opery jsme našli na Radnické v TIC. Zkušebnu máme i v kulturním centru Musilka v Husovicích. Orchestr zkouší ve foyer Mahenova divadla. Teď začneme navážet pódium, hlediště, techniku do pavilonu P na výstaviště, kde 25. listopadu uvedeme první taneční zpracování West Side Story.
V úterý zastupitelstvo odsouhlasilo 19 milionů korun na krytí ztráty. Bude to stačit?
Nebude. Náklady na stěhování, nájmy a ztrátu z tržeb odhadujeme na 30 milionů korun. To je kolem deseti procent rozpočtu divadla.
Jak to, že jsou ztráty tak vysoké?
Se stavbou se mělo začít už v dubnu, ale nakonec se začalo v červenci. Snažili jsme se narychlo něco odehrát, ale v případě opery a baletu to není tak jednoduché. Hosty musíte mít nasmlouvané dva roky dopředu. Nakonec se povedlo zachránit tržby za asi 2,5 milionu, ale spoustu peněz stálo stěhování.
Na kolik to vyšlo?
Vlastní stěhování 1,5 milionu, další téměř dva miliony stálo vyčištění divadla. Museli jsme likvidovat i věci, o kterých jsme si mysleli, že jsou součástí stavby. A například jen speciální kufry na techniku stály dva miliony, protože drahá světla se nedají převážet v krabicích od banánů. Na to všechno jsme žádné speciální peníze nedostali a nejsme schopní je vydělat, když je dům zavřený. Pronájmy přišly na patnáct milionů, i když jsme hlavně v městských prostorách. Ušlé tržby odhadujeme na 11,2 milionu. Zhruba pět milionů jsme schopní dodat ze svého. Ale příští rok bude ztráta dvojnásobná. V náhradních prostorách jsme letos intenzivně od září, ale napřesrok tam budeme od ledna do října.
19 milionů od města, pět nahradíte ze svého, ztráta bude třicet. Pořád mi tu šest milionů chybí.
V době, kdy se dělal rozpočet na letošek, ještě nebylo zřejmé, že se bude rekonstruovat najednou. To se rozhodlo nesmírně rychle. Rezerva byla udělaná jen odhadem. Doufáme, že to město dorovná.
Jak lidé nesou, že musejí neustále někam přejíždět nebo stěhovat techniku?
Statečně. Ukázalo se, kdo chce, aby divadlo šlapalo, a kdo to jen říká. Zdá se mi, že vnitřní nálada v divadle je někde jinde než před čtyřmi lety, kdy jsem sem přišel. Lidé jeli tehdy na temné vlně a nikdo nevěřil, že by to mohlo být lepší. Teď ale vidí výsledky – inscenace jsou oceňované, chodí k nám víc lidí, jezdíme na zájezdy a město je nám nakloněné.
Ztráty jsme probrali. Ale co nějaké nálezy?
Ukázalo se, že máme spoustu šikovných a pracovitých lidí. A povedly se věci, o kterých jsme už delší dobu mluvili, například hrát venku. Ať to je Špilberk, Biskupské náměstí, „péčko“ na výstavišti, šapitó v Lužánkách. To, že jsme přišli o střechu nad hlavou, nás k tomu donutilo. Zintenzivnili jsme navazování zahraničních vazeb, které jsme za minulého vedení ztratili.
Balet se vrátil z festivalu v Šanghaji a dalších míst v Číně. Co ta cesta přinesla?
To, jak významná Šanghaj byla, nám došlo až na místě. Obrovsky jsme si zvýšili kredit a už teď máme nabídky do budoucna. A chceme se vydat zpět i do Asie už přes tamního partnera. To nám umožní vyjet za standardních komerčních podmínek a přivézt peníze pro Brňáky na další nové inscenace. První výjezd jsme organizovali sami, bez znalosti místních podmínek, a občas to hlavně z hlediska techniky zaskřípalo. Ale naši kulisáci, osvětlovači a technici to dokázali zachránit.
Představme si, že už je nové divadlo. Máte důstojné šatny, zázemí, nové technologie. Umožní vám dělat něco nového pro diváky?
To divadlo samo o sobě už v době svého vzniku v 60. letech minulého století bylo zázrak. Je to nejlepší divadlo pro operu a balet v zemi. Srovnatelných je v Evropě asi deset. Má na to, aby bylo divadlem snů. Limitem – jako vždycky – jsou peníze, ale já pevně věřím, že až dům znovu otevřeme, budeme schopní si na spoustu věcí vydělat. A doufám, že se změní i přístup státu. Město a kraj svoji roli plní výborně. Kraj nám například přispěl 30 milionů korun, to je zhruba desetinásobek toho, co v letech minulých. Město zase financuje rekonstrukci, provoz a sanuje státem nařízené zvyšování platů. Na inscenace, které by naplnily možnosti divadla, bychom potřebovali celkem 150 milionů korun. Ale stát nám přispěl ze všech nejmíň – 13,6 milionu. Kdyby stát zohlednil možnosti, které Janáček dává, divadlo snů už bychom tu měli.
