Podle jedné z jeho iniciátorek, neuroložky, trenérky a bývalé vrcholové basketbalistky Jaroslavy Chlupové je za minutu dvanáct, aby se k němu lidé vrátili. Jinak budou následky pro zdraví národa osudné. „Za poslední dva roky, co se tím intenzivně zabývám, jsem neviděla normálně vypadající dítě,“ říká.
Sešli jsme se v sále Dětského centra v Kounicově ulici v Brně, kde Chlupová učí předškoláky, jak se zdravě hýbat. V sále jsou i gymnastické balony, a tak by se dalo předpokládat, že rozhovor o zdravém držení těla by mohl proběhnout při posezení na nich. Ale podle Chlupové na něco takového moc vhodné nejsou. „A celodenní sezení na nich může člověku dokonce uškodit,“ prohlásila.
Ale já myslela, že to je to nejzdravější sezení a že se tím posilují záda, břicho i nohy?
Ale vy nepotřebujete pořád posilovat. Na deset minut – v pořádku, ale protože je nestabilní, začnou se svaly přetěžovat, a to i ty, které nepotřebujete. Sezení na normální tvrdé židli je mnohem zdravější. Stačí, když napřímíte páteř a srovnáte nohy a sedíte. Stačí napřímená pánev a lopatky a nohy na zemi tělo dostatečně drží. Nemusíte mít židli za padesát tisíc. Proto vlastně ten projekt děláme, aby toto lidé věděli a dodržovali. Jenže dnes 90 procent národa vypadá úplně stejně a je to katastrofa. A bude hůř.
Jak jste na to přišla?
Za 30 let neurologické praxe vnímám, jak se šíleně změnilo zdraví lidí k horšímu. A paradoxně tomu napomáhá i technika. Tak třeba, když jedete v autě, všechno máte před sebou – tlačítka a kontrolky, takže se vůbec neotáčíte, nerotujete – a to je moc důležité. Mám 25 let ordinaci na Vysočině, celé roky mi tam chodí pacienti, od dětí až po dospělé, proto mohu srovnávat. Nejhůře jsou na tom děti. Ty buď nemají impulzy žádné, nebo je jich naopak strašně moc, ale nikdo je neusměrňuje. Děláme výzkum ve školkách a 95 procent námi vyšetřených dětí má nějakou vadu držení těla, což se s věkem samozřejmě zhoršuje. V šesti a sedmi letech by mělo mít dítě vyvinutou klenbu a stát rovně na nohách. Drtivá většina se ale rovně nepostaví.
Co se stalo?
Člověk se napřímil a začal chodit, mozek zrál a on se dokonale pohybově vyvinul. Páteř má esovité zakřivení, ale osa probíhá rovně tělem, takže to vyrovnáváme dvojrotací pánve a hrudníku, které jdou proti sobě. A to se děje právě při chůzi po terénu. Ale lidé po něm nechodí, nezvedají nohy a nehýbají pánví. Tím se jim zkrátí svaly, které zvedají kyčel a naklápí pánev dopředu. A přesně to se děje u dětí, které se nehýbají. Mají naklopenou pánev, nohy do X a ještě k tomu plochá, vbočená chodidla dovnitř – a co je největší problém – chodí po vnitřní straně chodidel. Mění se jejich stabilita a slábne břišní svalstvo a k tomu ještě pořád koukají do mobilu, takže sklánějí hlavu a hroutí se dovnitř. Za poslední dva roky, co se lokomocí intenzivně zabývám, jsem neviděla normálně vypadající dítě, a to jich máme vyšetřených tisíc po celé republice.
To zní děsivě. Jaké jsou podle vás příčiny?
Je jich celá řada. Například, že matky rodí pozdě. Žena má porodit do 25, pokud rodí ve 40 letech, je stará. S tím jsou spojená různá onemocnění autoimunitního systému a třeba i roztroušené sklerózy. Dívky berou hormony, a to často už od dvanácti či třinácti let, to mění napětí svalů a děti se mnohdy rodí předčasně. Zní to zvláštně, ale na pohyb mají vliv i jednorázové plínky. U těch klasických dítě cítí, že je mokré, a začne se vrtět a to už je pohyb. Když necítí nic, zůstává nehybné, přitom pro zdravý vývoj je důležité, aby se hýbalo. Nejsem žádný propagátor látkových plen, ale matky by měly myslet na to, aby dítě dostávalo podněty k pohybu. Měly by je rozbalovat, otáčet na břicho a nechat prostor, aby se mohlo hýbat. A pak jsou tu chodítka, do kterých matky dávají děti předčasně, ještě předtím, než se začnou stavět. A roli hraje i oblečení. Málokdo třeba ví, že punčocháče škodí, protože snižují napětí ve svalech. A děti jsou v nich od podzimu do léta. A to nemluvím o botách, které jim pohyb znemožní. Zkuste si lézt v botách. Teď se hodně řeší bosé boty – barefooty. Myslím, že to je docela dobrá varianta.
Copak mohou mít například dvouleté děti barefooty?
Klidně, třeba i v roce. Prostě, když začnou chodit.
Jste neuroložka, takže nemoci páteře máte v popisu práce, ale proč zrovna pohyb?
Kromě toho, že mi denně defiluje dvacítka lidí s bolestmi zad, jsem měla i osobní důvody. Můj mladší syn měl problémy s centrální koordinací. Tato porucha znamená, že dítě je zpomalené, pohyb moc nemusí, má jiné držení těla a je přirozeně nešikovné. Viděla jsem, že syn divně chodí, a snažila se o nějakou rehabilitaci, ale to, co tady bylo k mání, nepomáhalo. Začala jsem se o to hlouběji zajímat, studovala to a pochopila, o čem vlastně fyzioterapie je. Spolu s dalšími podobně smýšlejícími lidmi jsme připravili pro ředitele škol a školek seminář a na něm jim promítli retro tělocvik pro sedmáky a osmáky, který jsme natočili. A když jsme jim to pustili, nastalo zděšení, až pobouření.
Proč?
Jemně řečeno, nevypadalo to, že se tam hýbají oficiálně zdravé děti. Přesto, že záběry byly alarmující, pochopení jsme moc nenašli. Je zajímavé, že například ve Velkém Meziříčí nebo v Bruntále to jde a tam už chystáme příručky pro učitelky mateřských škol, ale například v Brně máme zatím jen dvě školky – Božetěchova a Kamenáčky – a přihlásily se nám další dvě, ale to je pořád málo. My bychom chtěli cvičení dostat plošně do všech mateřinek a škol po celé republice. To by se ale musel změnit celý školský systém. Zatím to vypadá, že panuje názor, že děti vlastně pohyb nepotřebují.
Čím to, že se školkám do projektu nechce?
Nerozumím tomu, všichni, kteří tuto myšlenku prosazujeme, jsme sportovci, lékaři, fyzioterapeuti. Nejsme žádní šarlatáni. Víme, jak by to mělo fungovat, a chceme to naučit i učitelky ve školkách, které se díky tomu mohou až do důchodu udržovat v kondici. Pravdou ale je, že pokud samy nemají rády pohyb a hýbou se špatně, děti si je berou jako vzor. Totéž platí o rodičích.
Kolik by projekt stál?
Nejde o žádné velké peníze. Z Brna jsme nějaké peníze dostali od města na ty dvě školky, na fyzioterapeuta, který tam dochází, na vyšetření a na školení pro učitelky, kde se čtyřikrát ročně učí anatomii, a jak to v těle funguje. A hravou formou k tomu vedeme i děti. Potřebujeme ale nějaké peníze na provoz, na pronájem při akcích. Teď třeba chceme 16. června dělat workshop v Dětském centru v Kounicově ulici v rámci akce Zdravé Brno. Chceme tam rodičům poradit, udělat osvětu, ale na pronájem tělocvičny potřebujeme pět tisíc korun a další peníze na moderátora. Sháníme peníze po sponzorech, ale má-li mít projekt nějaký větší efekt, musí být systematický a dlouhodobý. Všechno máme nachystané, chybí jen vůle to spustit.
A co podle vás hrozí, když se nic nezmění?
Ne že to hrozí, ono už se to děje. Předškoláci se správně nehýbají, pořádně nezvednou nohu, neumí se vyhnout, rozběhnout a zastavit, přelézt překážku a seskočit z ní. A pak přijdou do školy a tam se s nimi učitelé na tělocviku bojí cokoli dělat, aby se jim nezranili. A na střední je jich polovina osvobozená od tělesné výchovy. Už teď začíná epidemie bolavých zad, vyhřezlých plotének, artrózy kyčlí a zničených kotníků. A pokud se s nohama do X rozhodnou, že to v posilovně napraví, zpřetrhají si vazy. Mám případy patnáctiletých šestnáctiletých sportovců s vyhřezlými ploténkami. A do budoucna přijde další epidemie – úrazů, a to nejen ve školách, ale i v továrnách nebo tam, kde je potřeba pohyb a jeho koordinace.
Čili by se mělo začít doslova od plínky.
Je za minutu dvanáct. Snažíme se zburcovat ty, kteří to mohou ovlivnit. Podpořila nás řada známých sportovců a osobností, například brankář Komety Marek Čiliak, cyklista Jan Bárta, basketbalistka Hana Horáková, česká jednička mezi fyzioterapeuty Pavel Kolář nebo architekt a herec David Vávra. Na Slovanském náměstí jsme otevřeli Centrum zdravého pohybu, tam budeme mít fyzioterapeuty, maséry a skupinové lekce. Lidé si to ale musí platit, protože smlouvu s pojišťovnou nemáme. Chceme dostat zdravý pohyb i do médií. V televizi je milion kurzů vaření, ale ani jedno cvičení pro seniory, pro matky s dětmi nebo pro školky.
A co vrcholový sport? Ten v Brně dělá spousta dětí.
Při vší úctě ke sportovním výkonům, vrcholoví sportovci ale populaci nevytrhnou. Navíc si myslím, že specializovat se na nějaký sport by děti měly až v deseti nebo jedenácti letech, nebo se alespoň souběžně s určitým sportem rozvíjet všestranně. Jinak hrozí zase přetížení určitých partií těla. Dnes dostávají oddíly peníze na to, když mají výsledky, a za nimi se honí – a to i v případě dětí, takže jim to může v konečném důsledku spíš ublížit, než prospět.
