Vladimír Večeřa

Vladimír Večeřa | foto: Barbora Fialová, MF DNES

Je mu 97 let a na právech v Brně poznal obě své ženy

Jako mladý student práv byl u toho, když se v roce 1932 slavnostně otevírala nová budova právnické fakulty na Veveří. Rád na studia vzpomíná i proto, že zde poznal dvě své ženy. Sedmadevadesátiletý Vladimír Večeřa je zřejmě nejstarším absolventem Masarykovy univerzity v Brně.

"Na první semestr v roce 1931 jsme jezdili do vily v Masarykově čtvrti, protože fakulta ještě nebyla hotová. Když ji v lednu slavnostně otevírali, sněžilo. Bylo nás tehdy v ročníku asi tři sta padesát a z toho jen pětina žen. Velice rád na studia vzpomínám, protože jsem tady na fakultě potkal dvě své manželky," usmívá se muž, který žije v Brně.

Jednu svou spolužačku si vzal na začátku války. "Stihl jsem odpromovat ještě před válkou, v roce 1936. Tehdy se dávaly diplomy jen v latině. Pak jsem začal pracovat v Brně v advokátní kanceláři. Moje žena ale musela na diplom čekat celou válku. Než se škola zavřela, měla hotové jen dvě třetiny zkoušek," vzpomíná Večeřa.

Pak jako právník pracoval na Moravském zemském úřadě v Brně, na konci války byl také nuceně nasazený na letišti. Většinu života dělal právníka. V Brně, Olomouci i Přerově. "Měl jsem na starost přestupkovou agendu.

Od SNB jsme dostali trestní oznámení. Pak jsem toho člověka vyslechl a buď jsem mu dal pokutu pět set korun, nebo napomenutí," vysvětluje Večeřa a vzpomíná na jeden z komických případů.

"Byl to rostlinář z JZD, který bydlel v Říkovicích u Přerova. Manželka ho jednou poslala koupit boty, kterým se tehdy říkalo šedý mor, do tehdejšího Gottwaldova. Zbyl mu pak čas na procházku městem. Když proti sobě uviděl jít mladou ženu, nevím, co ho to napadlo, ale odhalil se. Žena začala křičet a muž nakonec skončil u mě na přestupkovém. Když slyšel, že mu hrozí vyhlášení jeho ostudy obecním rozhlasem v Říkovicích, padl na kolena a snažně mě prosil. Smiloval jsem se a dal mu jen pokutu," směje se Večeřa.

Od trestního práva si odpočinul na šestnáct let, když v sedmdesátých letech dostal jeho místo nějaký tajemník KSČ. "Já byl ale rád, pracoval jsem pak šestnáct let v pohraničí u Lipníka u Vojenských lesů a statků a kousek odtud jsem měl chalupu. Vypočítával jsem výkony kombajnů a podobně," vzpomíná Večeřa.

Podruhé se ženil v roce 1980. Když si vzal druhou spolužačku z právnické fakulty, bylo mu osmašedesát.