"Naše škola dosud udělila čestný doktorát kupříkladu klavírnímu virtuosovi Rudolfu Firkušnému, dramatikovi, básníkovi a překladateli Ludvíku Kunderovi, dramatikovi Václavu Havlovi, básníkovi a herci Jiřímu Suchému nebo anglickému dirigentovi siru Charlesi Mackerrasovi," uvedl rektor vysoké školy Václav Cejpek.
Emília VášáryováPředstavitelka velkých charakterních rolí, tragických, ale i komediálních hrdinek patří dodnes k nejznámějším československým umělkyním. Pelíšky, Horem pádem, Kráska v nesnázích, Obsluhoval jsem anglického krále, Václav či Nestyda, to vše jsou názvy českých filmů, ve kterých Vášáryová hrála. |
Jako poslední v řadě se stal mužem s tímto titulem francouzský hudební skladatel a dirigent Pierre Boulez.
"V hereckém povolání je nejtěžší dostat dobrou roli. Dobrý režisér je nespokojený s tím, co mu nabídne. Ale možná nejdůležitější pro herce je udržet rovnováhu. Zkoušet, jestli ještě vydrží nespadnout do jámy, ve které sedí spokojené herecké řemeslné já spolu s paní rutinou a šmírou, spolu se vším tím, co si už v předešlých rolích vyzkoušel a s čím už případně měl úspěch," uvedla krátce po svém dekorování před zaplněnou aulou brněnské divadelní fakulty Emília Vášáryová.
Ještě předtím, než jí na krk zavěsili čestnou medaili, poskytla MF DNES exkluzivní rozhovor.
Kdy jste se dozvěděla, že se v Brně stanete čestnou doktorkou?
Asi před dvěma měsíci. Velmi mě to potěšilo. Do Bratislavy mi to přijel oznámit osobně rektor Václav Cejpek. Uznání vysoké školy si vážím také jako ocenění mojí pedagogické činnosti, které se věnuji dvacet let.
Národních divadelních cen máte už více. Dekorovali vás podobným způsobem již někde jinde?
(smích) V Brně se poprvé stanu doktorkou.
Existuje nějaká osobní osa Emília Vášáryová a Brno?
Za těch osmnáct let, co se naše státy rozdělily, jsem od vás vlastně neodešla. V Čechách a na Moravě jsem doma, přestože jsem dostala ocenění v cizině. Kolegové z Brna jezdí do Bratislavy na moje představení.
Vy jste vlastně emisar nepolevující česko-slovenské vzájemnosti. Jste v tuzemsku zřejmě nejobsazovanější slovenskou herečkou, co se divadla i filmu týče. Reflektujete to?
Ano. A je to pro mě vzácné. Charakterních rolí pro starší herečky je málo. A jsem vděčná i za toleranci mých českých kolegyň.
Jako že vám nevolají a nespílají, že jste jim něco vyfoukla?
To ne. Setkávám se s nimi při představeních. A vidím neobyčejnou vstřícnost. A to vůbec není jednoduché ani každodenní.
Mluvíme o toleranci, starším věku a příležitostech. Jste v uměleckém provozu natolik dlouho, abyste věděla, že režiséři chtějí vždy ty nejlepší herečky a herce. Není i toto důvod vašeho obsazování?
Děkuji za kompliment. Ale opravdu to nebudu komentovat. (smích) V divadle je to rok od roku těžší. Nevěřila jsem, když mi to starší kolegyně vykládaly.
Co je těžší?
Ubývají příležitosti, síly, energie. Je opravdu těžké uchovat se v kondici, kterou ještě žádají. Je to boj a tvrdý zápas.
Neurazte se prosím. Dokážete mi tedy říci, jaká je životnost herečky?
Asi do té chvíle, než přijde těžká nemoc, člověk ztratí hlas nebo vás zklame tělo. To se může stát kdykoliv, to není limitované věkem. Ale nejdůležitější samozřejmě je, aby sloužila paměť.
Jste případ herečky, která mívá výpadky paměti?
Už se mi to párkrát stalo. Tma přede mnou a tma za mnou. Stačí malá nepozornost nebo se něco stane v hledišti.
Spousta slovenských herců vyjadřuje či násobí přitažlivost pro český divadelní a filmový trh plynulou češtinou. Mluvíte česky?
Když je to přání režiséra, bez problémů vyhovím. Ale měla jsem u vás i velké role ve slovenštině. Více než o jazyk šlo právě o velikost té role.
Zeptám se osobně. Máte nějaký limit, do kterého chcete dělat divadlo?
Nic takového jsem si zatím neurčila. Člověk na stará kolena blbne. Mám kolem sebe ale tolik milých lidí, kteří mi snad dokážou říct: Tak dost!
