Se zemským hejtmanem otec Leopold domluvil také koncert svých dvou dětí. Předposlední den letošního roku tomu bude totiž také právě 250 let, kdy v sále dnešní Reduty na Zelném trhu, tehdy ovšem ještě jinak vypadající městské divadelní, operní i koncertní scény zvané Taverna, mohli Brňané 30. prosince 1767 slavné sourozence slyšet hrát, malého Mozarta konkrétně nejspíš na cembalo.
Že se v malém potomkovi houslisty Leopolda Mozarta, působícího od roku 1743 ve službách salcburských biskupů, a jeho krásné ženy Anny Marie rozené Pertlové narodil výjimečný talent, poznal jeho otec velmi záhy.
Když se sedmiletá prvorozená Maria Anna učila hrát na klavír, tehdy tříletý Wolfgang ji zručně napodoboval. V pěti letech už skládal své první skladby pro cembalo.
„Malý Wolfgang byl hotovým mistrem, když si sedl za klavír,“ prohlásila o něm jeho sestra později.
„V těch nejnáročnějších skladbách si všiml i té nejmenší disonance a hned rozpoznal, který nástroj udělal chybu a kterou notu měl správně zahrát. Během hudebního výkonu ho rozčílil sebenepatrnější hluk. Zkrátka, při hudbě se sám stával hudbou, jakmile skončila, stával se opět dítětem. Nikdy ho nebylo třeba nutit do skládání nebo hraní, naopak ho museli od něj odvádět. Jinak by seděl u klavíru a skládal, co je den dlouhý,“ svědčila o vášnivém vztahu bratra k hudbě sama velmi talentovaná hudebnice.
Domov v kočáře
Ačkoliv měl malý Wolfgang poměrně křehké zdraví, a přestože pět jeho dalších sourozenců zemřelo už v dětském věku, otec Leopold se talentu obou nadaných dětí rozhodl využít. Což bylo tehdy možné jedině osobními návštěvami předních rodin ve velkých evropských městech.
A tak se, jak uvádí ve své knize Mozart a Brno její autorka Olga Erhartová, „domovem Mozartových na několik let stal kočár, nově budované evropské silnice, pokoje v hostincích a bohaté domy, které laskavě otvíraly dveře potulné hudebnické rodině. Cestování bylo v té době ještě značně nepohodlné a obnášelo velká rizika. Kočár se každou chvíli mohl polámat, a pokud nepřálo počasí, snadno uvázl v blátě nebo sněhových závějích. Člověk nikdy nevěděl, zda a kdy dojede k cíli.“
Přesto rodina procestovala během tří let řadu měst evropského kontinentu, koncertovala i v Londýně a také před císařskou rodinou. Což přineslo geniálnímu skladateli ovšem i četné výhodné kontakty a také hudební podněty, kterých by se mu v rodném Salzburgu přece jen dostat nemohlo.
Mozartův koncert v Brně
|
„Harcování z místa na místo v nepohodlném kočáře příliš nesvědčilo křehkému zdraví malého chlapce, který postupně prodělal několik závažných onemocnění. Na druhé straně pro něho byly cesty po Evropě tou nejlepší školou umožňovaly mu nasát atmosféru významných hudebních center a seznámit se s nejnovějšími hudebními směry,“ soudí i Olga Erhartová.
A tak se podle cestovního plánu jelo od města k městu a od jednoho šlechtického sídla ke druhému, vždy s doporučujícími dopisy, které si otec Mozart opatřoval u šlechticů v Salzburgu i dále po cestě a které mu, spolu s pověstí jeho zázračných dětí, skutečně velmi dobře otevíraly dveře takřka všude po Evropě.
Neštovice je zahnaly do Brna
Mírně kuriózním, ale i smutným důvodem cesty rodiny Mozartových na Moravu se na podzim 1767 stala epidemie černých neštovic. Ta vypukla ve Vídni a podlehla jí i šestnáctiletá dcera císařovny Marie Terezie, arcivévodkyně Marie Josefa. A tak místo její svatby s neapolským králem Ferdinandem IV., na které měly hrát i geniální Mozartovy děti, vyhlásil vídeňský dvůr smutek a Mozartovi prchli před nemocí na Moravu.
„Dne 23. října jsme (z Vídně - pozn. red) odjeli a v neděli jsme byli v Brně,“ napsal o tom otec Leopold Mozart svým domácím Hegenauerovým do Salzbursku. „Navštívil jsem s Wolfíčkem jeho Excelenci hraběte Schrattenbacha a hraběnku Herbersteinovou. Mluvili jsme o koncertě, aby si mohli poslechnout děti, a už jsme všechno smluvili. Měl jsem však nějaké vnitřní puzení, kterého jsem se nemohl zbavit a které mne pojednou nutilo, abych hned odjel do Olomouce a uspořádal koncert v Brně až na zpáteční cestě,“ vysvětlil otec, proč se rodina 26. října rozjela do Olomouce, kde ovšem obě děti onemocněly neštovicemi. Naštěstí se jich zde ujal olomoucký děkan hrabě Podstatský a svěřil je do péče nejlepšího zdejšího lékaře Josefa Wolffa. Do Brna pak Mozartovi odjeli 23. prosince, tedy právě před Štědrým dnem. A Vánoce prožili v Brně. Bydleli znovu v paláci hraběte Schrattenbacha v dnešní Kobližné číslo 4.
A 30. prosince se významní Brňané dočkali onoho koncertu v Redutě. Děti při něm údajně doprovázel hudebník Abraham Fischer, který se později chlubil, že jeho tovaryši „hráli s Mozartovými dětmi tak dobře, že se tomu sám pan kapelník Mozart podivoval“.
Zato svědectví převora augustiniánů ze Šternberka Aurelia Augustina zní, že na zmíněném koncertu zázračný muzikant, „jedenáctiletý chlapec nemohl vystát trubače (patrně hornisty), kteří se nemohli shodnout ani na jednom čistém tónu“.
Co přesně v Brně Mozartovy děti hrály, se bezpečně neví. Mohly to ovšem už tehdy být vlastní úspěšné skladby jedenáctiletého skladatele.
