Odkazu slavného básníka, novináře, dramaturga, knihovníka, režiséra i divadelního kritika se věnuje konference, na kterou do Brna dorazili odborníci z celé republiky.
A hold mu vzdá i Moravská zemská knihovna výstavou „Jiří Mahen, knihovník národní“, která začíná dnes.
Na konferenci bude přednášet i literární historik Jiří Poláček – šéf Společnosti Jiřího Mahena, která už 25 let pečuje o jeho památku.
Jaký byl Mahen jako člověk? Působil opravdu jako literární předloha jeho pseudonymu – starý horník Toussaint Maheu ze Zolova románu Germinal, tedy pracovitý, skromný a tichý?
Myslím, že se Zolovým hrdinou ho nejvíc spojovala pracovitost. S tím pseudonymem to však nebylo tak jednoduché. Antonín Vančura, jak se Mahen původně jmenoval, nejprve psal jako Jiří Maheu. Když tak chtěl publikovat v Neumannově časopisu Nový kult, sazeč chybně přečetl poslední písmeno, a tak se zrodil pseudonym Mahen.
O Mahenovi se dá říct, že byl renesanční člověk, protože měl obrovský záběr. Do jakých oblastí se pustil?
Je až k nevíře, do kolika sfér zasáhl. Vedle činnosti básnické, prozaické a dramatické působil jako pedagog, novinář, knihovník, divadelní režisér a dramaturg, byl i náruživý rybář. Později ho zaujala entomologie, tedy studium hmyzu, a v penzi se ještě hodlal podle svědectví své ženy věnovat mineralogii.
Jak moc vášnivý byl rybář?
Byla to jeho velká láska. Rybařil na Dyji, Svratce, Svitavě, Moravě či Bečvě, ale i na Váhu a podtatranských bystřinách. A dokonce při letních pobytech u Jaderského moře. Svoje zážitky sepsal do Rybářské knížky. Přispěl také k objevům o rybách. Ostatně jeho poznatky jsou stále platné a učí se o nich studenti na přírodovědecké fakultě.
Četla jsem, že se zasloužil o popularizaci rybaření v Brně. Je pravda, že má i svoje jezero?
Ano, leží kousek od Rakvic na Břeclavsku a patří k takzvaným říčním jezerům. Mahen měl hlavní podíl na vzniku Prvního českého rybářského spolku v Brně, jehož byl téměř deset let předsedou. Stál také v čele Zemského rybářského svazu moravskoslezského. Myslel na budoucnost a tvrdil, že skutečný rybář staví nad úlovek povinnost starat se o uchování původního života v našich vodách. Byl vlastně ochráncem přírody, jejíž ničení kritizoval i ve svých pohádkách.
Co humor? Existuje celá řada Mahenových karikatur, takže mu nejspíš nevadilo, že si z něj někdo dělá legraci. Jeho současník, básník a později nositel Nobelovy ceny Jaroslav Seifert o něm řekl, že vyzařoval něco příjemně mefistofelského.
Cosi mefistofelského v něm opravdu bylo, protože měl obrovské charizma a velký smysl pro humor. Však ho také náležitě uplatňoval ve svých textech i korespondenci. Nebyla mu cizí ani satira. Jejím vrcholem je sbírka literárních epigramů nazvaná Kozí bobky z Parnasu. Pod pseudonymem Ladislav Andělíček si střílí například z F. X. Šaldy, Arna Nováka, Jakuba Demla, Jiřího Wolkera nebo z bratří Čapků. A také sám ze sebe.
Jeho největší láskou však byly knihy. Po všech stránkách...
Vydal zhruba šest desítek publikací, mezi nimiž byly básnické sbírky, povídky, romány, divadelní hry či knížky pro děti. Zasloužil se o založení první veřejné knihovny v Brně a sám byl prvním knihovníkem. S malířem Josefem Ladou vytvořili plakát Braňte knihu! Na dvanácti obrázcích ve stylu pouťových písní humorným způsobem ukázali, jak čtenáři barbarsky zacházejí s knihami. Mahen z Lady ten plakát nemohl asi tři roky dostat – vymlouval se, že má spoustu práce a výstav. Nakonec se ale plakát stal velmi slavným a visel v celé řadě knihoven.
A co další lásky, třeba ženy? Přece jen se pohyboval v bohémské společnosti.
Bohémsky přelétavý asi nebyl. Jako student měl v Brně lásku, která se jmenovala Malvína Smetánková. Adresoval jí řadu básní a dopisů, ale pak poznal Karlu Haselmannovou, kterou si v roce 1919 vzal a žil s ní až do své smrti. Karla byla o čtrnáct let mladší a zemřela až v roce 1991. Napsala knížku Život s Jiřím Mahenem a v ní vzpomíná například na společné dovolené s Vladislavem Vančurou, což byl jeho příbuzný přes pradědečka. Podala tím i cenné svědectví o životě dalších známých osobností, se kterými se Mahen stýkal. Jeho velkým kamarádem byl kromě zmiňovaného Josefa Lady třeba také František Halas, který mu mluvil na pohřbu.
Jiří Poláček (68)
|
Do Brna Mahen natrvalo přesídlil v roce 1910 a už tu zůstal. Co pro něj město znamenalo?
Za učitelského působení v Hodoníně a Přerově v letech 1907 až 1910 ho okouzlila Morava. Vztah k rodné Čáslavi měl vcelku vlažný, Brno se mu tudíž stalo domovem. Rozvinul v něm široké spektrum aktivit, které ho však značně vyčerpávaly.
Ve městě je Mahenovo divadlo, knihovna, památník, ulice, socha v parku v Rooseveltově ulici a v Pisárkách dokonce Mahenova stráň, ale řada lidí dnes moc neví, kdo to byl. A už vůbec netuší, že Mahen dal název Divadlu Husa na provázku. Proč?
Klasikové to mají těžké. Obecné hlubší povědomí o nich se postupně vytrácí, někdy zůstávají jen ty budovy a sochy. Mahenův význam pro Brno je zřejmý, ale mělo by se o něm víc psát a také brněnští učitelé by se mu měli více věnovat. A pak by právě lidé třeba věděli, že když v 60. letech vznikající mladé divadlo, tehdy ještě v Domě umění, hledalo název, nechalo se inspirovat poetikou Mahenových filmových libret Husa na provázku. O Mahenův odkaz už čtvrt století pečuje naše Společnost Jiřího Mahena spolu s Knihovnou Jiřího Mahena.
Bavili jsme se o Mahenových láskách. Co jeho běsi?
Když čteme jeho básnické sbírky, často v nich najdeme básně značně pochmurné, jimž vévodí úzkosti, smutky a deprese, motivy samoty a pustého života. V dílech se nadto hojně vyskytují i sebevraždy. Takže o běsech mluvit můžeme…
Mahenova sebevražda byla pro všechny velká rána. Jeho čin se dával do souvislosti s nacistickou okupací – Němci jej chtěli poslat do koncentračního tábora. Byla to opravdu „kapitulace českého národa před zlem“, jak řekla herečka Vlasta Fabiánová?
S tím nesouhlasím. Mahenova sebevražda byla jen jeho kapitulací, vysvětlitelnou depresemi, zdravotními i tvůrčími problémy a samozřejmě také nacistickou okupací. Jeho pohřeb, na který dorazily stovky lidí, a následné reakce na jeho smrt byly manifestací Mahenovy velikosti a zároveň i toho, že národ nekapituloval.
