Na jižní Moravě je víc bohatých než chudých. Obě skupiny jsou sice jen zlomkem obyvatel, rozdíly mezi nimi jsou ale enormní.
Na jedné straně jsou tři procenta domácností, které mají měsíčně na člena rodiny maximálně šest tisíc korun. A na straně druhé jsou bohaté rodiny, které hospodaří s padesáti tisíci „na hlavu“. Těch jsou v kraji čtyři procenta.
Od loňského roku přitom lépe situovaných lidí výrazně přibylo. „Nejvýrazněji vzrostl podíl domácností s příjmem třicet až padesát tisíc na osobu. Téměř polovina rodin s příjmem vycházela snadno, podíl těchto ‚bezproblémových‘ je ve srovnání s dobou před osmi lety vyšší o deset procentních bodů,“ popisuje Karel Adam z Krajské správy Českého statistického úřadu v Brně.
Pohledem sociologa je to pochopitelné vzhledem k dlouhodobým trendům ve společnosti a momentálnímu stavu české ekonomiky.
Důvodem k posměchu je i to, že dítě nemá iPhone
„Míra chudoby je v České republice dlouhodobě jedna z nejnižších v Evropě. V době konjunktury a nízké nezaměstnanosti se situace přirozeně zlepšila. To však neznamená, že taková bude pořád,“ upozorňuje brněnský sociolog Martin Kreidl.
Příjmy na jižní Moravě
Zdroj: ČSÚ |
O tom, že ekonomický růst napomáhá příjmové situaci domácností nejlépe, vypovídá podle profesorky Jany Stávkové z Provozně ekonomické fakulty Mendelovy univerzity v Brně skutečnost, že narůstá počet rodin, které mají příjmy vyšší než výdaje. „Toho v současnosti dosahuje asi 85 procent domácností a tento pozitivní trend pokračuje, před deseti lety to bylo o deset procent méně,“ poukazuje.
Průměrné příjmy na jižní Moravě rostou už třetím rokem. Aktuálně zde činí 3,8 tisíce korun nad republikovým průměrem.
Přesto s výplatou vychází s obtížemi více než pětina jihomoravských domácností. I tohle číslo se ale za posledních osm let snížilo. A ubývá také lidí, co trpí materiálním nedostatkem nebo těch, co si nemohou dovolit jíst obden maso. I tak ale pořád 31 procent domácností nemůže mimořádně vydat částku převyšující deset tisíc, týdenní dovolenou si nekoupí 26 procent rodin.
Podle sociologa není neschopnost koupit si dovolenou ohrožením ekonomiky domácností. Přesto může být tato takzvaná sekundární chudoba velmi nepříjemná, protože z ní může vyplývat stigma a vyloučení z kolektivu třeba dětí ve škole. „Nedivme se, důvodem k posměchu je i to, že dítě nemá iPhone, natož že v létě nejelo na dovolenou,“ podotýká sociolog Kreidl.
Že nekupují maso? Někdy prostě nechtějí
A ještě jeden aspekt je třeba brát v potaz. Konstatování, co si domácnosti nemohou dovolit, v dnešní době už neodpovídá stupni rozvoje společnosti a životnímu stylu obyvatel.
„Že si nemohou koupit maso, ještě neznamená, že jej kupovat chtějí, vzhledem ke způsobu života,“ podotýká profesorka Stávková. I to je důvod, proč chce fakulta podat statistickému úřadu návrh na změny metodiky sledování životních podmínek lidí.
Optimistické zprávy o bohatnutí Jihomoravanů tak růžově nevidí Oldřich Haičman, šéf brněnské charity, pod kterou spadá třeba azylový dům, noclehárna nebo denní centrum pro lidi bez domova. Rostoucí mzdy i ekonomika právě na klienty těchto zařízení nemají téměř žádný vliv.
„V každé společnosti je určité procento osob ohrožených sociálním vyloučením, ať už z důvodu handicapu sociálního, zdravotního, psychického nebo mentálního. U nich ani dobrá ekonomická situace nezabrání sociálnímu propadu,“ vysvětluje Haičman. „Například pokud neumím nakládat s financemi, nepomůže mi ani fakt, že mám vyšší výplatu,“ podotýká šéf charity, který problém spatřuje v neexistenci systémové prevence a včasné pomoci.
Podle brněnské psychoterapeutky Stanislavy Ševčíkové často bohatší dávají chudším najevo, že jsou něco méně, když si nemohou dovolit dovolenou, a pohrdají jimi. A ti, kterým šlo učení a díky tomu získali respektovanější a lépe placenou práci, si neuvědomují, jak se cítí děti, které třeba nebaví číst. „Naše společnost by měla udělat více pro vyrovnání šancí ve školním prostředí,“ myslí si Ševčíková.
