Pak už to šlo ráz na ráz. Za války zabralo funkcionalistický skvost gestapo. Bydlel tu letecký konstruktér Willy Messerschmitt. Rudá armáda si z vily udělala ubytovnu, v přízemí dokonce zřídila konírnu. Vybavení z 30. let vzalo postupně za své.
Po válce tu sídlilo rehabilitační centrum. Na dobré časy se zablýsklo až v roce 1969, kdy byla zubožená Tugendhat zapsána do seznamu kulturních památek. Následná rekonstrukce v 80. letech nepatřila mezi nejšetrnější.
. Očima studentkyMF DNES přináší cyklus názorových textů studentů brněnské žurnalistiky. |
V devadesátém druhém tu Klaus s Mečiarem dělili Československo. Z vily se stala turistická atrakce. I když k ukazování toho v ní moc nezbylo. V roce 2001 se dočkala zařazení na seznam kulturního dědictví UNESCO. Začalo se mluvit o rekonstrukci, která by jí vrátila lesk.
Máme rok 2008. Bohužel zůstalo jen u slov. Místo zedníků se dřou soudy. Soudili se potomci majitelů, soudí se architekti a kdo ví, kolik pří ještě přejde, než se skutečně sáhne na práci. Praskliny ve zdech, okna držící na dobré slovo, elektroinstalace v pokročilém stadiu rozkladu. Stará dáma čeká v Černých Polích na pokračování svého nelehkého osudu.
Přečkala nacisty i totalitu. Nezbývá než doufat, že nespadne kvůli současné legislativě.
