Podobné akce však mohou skrývat řadu problémů. "Veřejné oceňování může být rizikové," tvrdí znalec umění Tomáš Zezula ze stejnojmenného brněnského aukčního domu. Podle něho je problém, že šlo o akci veřejnou, ale i to, že znalci nemohli mít na svou práci dostatek času.
Co si o takových akcích ještě myslíte?
Přiznám značnou míru výhrad. Klienti mohou být kýmkoliv vytipováni a následně sledováni, jednání neprobíhá v diskrétním prostředí, ale ve veřejných prostorách. Je jasné, že každý přicházející "něco" nabízí. Na expertní posouzení na chodbě hotelu také nevěřím. Mnoho objektů - zejména výtvarného umění, ale i uměleckého řemesla, či užitého umění - je třeba posoudit s využitím minimálního přístrojového vybavení. Často je nutná srovnání s ostatními výtvory autora případně s prodejními výsledky zahraničních aukčních domů. Pro takovou práci je třeba klid, čas a alespoň elementární příprava. Rychlé soudy, byť by byl posuzovatel sebekvalitnější, v sobě skrývají významné nebezpečí omylu.
Jak funguje oceňování třeba u obrazů?
Sama cena je u uměleckého předmětu obrovsky problematická veličina. Je významně ovlivněna individuálním vkusem kupujícího, srovnáním s podobnými, či stejnými předměty na trhu, ale v neposlední řadě i původem a historií předmětu. Právě tato složka nabývá zejména v poslední době na významu. O pravosti, autorství případně kvalitě předmětu ani nehovořím, to je jasné.
Na aukci se dražily také knihy. Jak je to s nimi?
Je velmi složité odhadovat ceny u knih. Především pro mimořádný záběr času, témat a stylů, které pokrývají. Některé výtisky Máchova Máje mají hodnotu třeba i desítky tisíc. Velice rád bych poznal znalce, který se stejně jistě orientuje v cenách raritních tisků 19 a 20 století, stejně jako v rytinách a knižní iluminaci pozdního středověku, exotických cestopisech raného novověku stejně jako v botanické ilustraci, či přírodovědných traktátech 18. století - a to vše bez zázemí rozsáhlé knihovny, kterou je k takovému posouzení třeba mít k dispozici.
Jaké věci se na podobných akcích mohou objevit?
Myslím, že předměty nejširšího rozpětí kvality, od těch podprůměrných až po velmi kvalitní, předpokládám hlavně snadno přenosné předměty. Šperky, porcelán a podobně. V tomto případě se ale jedná jen o můj odhad, nikdy jsem nic podobného nepodnikl a doufám, že k tomu nebudu nucen. Podobné akce jsou v zahraničí nemyslitelné. Každý, kdo by něco takového pořádal, by si asi profesně dost ublížil. Oceňování respektive tak zvané expertní dny, se obvykle u velkých aukčních domů organizují s určitým zaměřením. Například na francouzský impresionismus. Oznámí se termín, kterého se zúčastní světově uznávaný znalec na francouzský impresionismus a je možno přinést obrazy do stálých prostor aukčního domu, aby je znalec viděl in natura a neposuzoval je třeba jen na podkladě fotografií. Akce mají ale úplně jiný charakter a riziko je minimální.
Jací lidé se takových veřejných akcí zúčastňují?
Obchodníci a překupníci, kteří testují cenu nakoupeného zboží. Pak spousta starších lidí, kteří mají dojem, že takto je to pro ně pohodlnější, než někam cestovat a přitom nemají důvěru nebo dost informací o zdejších možnostech prodeje. Obvykle ale platí, že lidé, kteří žijí těsně nad hranicí sociálního minima, asi těžko budou mít pod postelí Rembrandta. Lidé, kteří vyrostli s opravdovým Rembrandtem na zdi na podobně organizované akce obvykle nechodí.
Projevuje se i v tomto oboru hospodářská krize?
Nepochybně. Hospodářská krize ho proměňuje a promění, otázkou je jen jak. Ceny se vyvíjejí, o jejich problematice jsem se již zmínil. Reálná cena neexistuje, je to opravdu zejména ve výtvarném umění mimořádně komplikovaný pojem zrcadlící i současnou ekonomickou situaci. Platíme za dojem, za pocit, za setkání s umělcem prostřednictvím jeho díla. Když potom dostane kopanec reálná existence, promění se i vnímání nadstavby. Je potom otázkou, která z těchto setkání za to stojí a která ne. Skutečně kvalitní věci svou cenu neztratí. Jejich cena může zakolísat, ale spíše to přispěje k pročištění trhu.
Měli by lidé na takové akce tedy chodit?
Měli by se především zamyslet a zvážit, co jim podobná akce reálně nabízí. Mají li pocit, že mají doma opravdu něco dobrého, ať se obrátí raději na více firem ať v Brně, Praze či ve Vídni. Ať posoudí hodnověrnost jednotlivých nabídek a vyberou tu, která nejlépe vyhovuje jejich představám. A nemluvím jen o ceně. Jsou tu i smluvní podmínky prodeje, dodatečné poplatky za umístění v katalogu, fotografování, následný prodej a tak dále. Jinak může být podobná akce i riziková. Navíc v Brně myslím není špatný trh. Klientela je tu velmi racionální a bohatá, rozhodně tu nechybí odborníci a možnost špičkového prodeje.
