Brněnský starožitník Tomáš Zezula

Brněnský starožitník Tomáš Zezula | foto: Monika Hlaváčová, MF DNES

Klientela v Brně je racionální a bohatá, říká o trhu s uměním Zezula

Staré obrazy, rodinné šperky i vzácné kusy nábytku jsou přesně ty věci, o něž má trh s uměním zájem. Největší snahou těch, kteří starožitnost prodávají, je zjistit si jejich cenu. V polovině prosince měli zájemci možnost si o ní v hotelu Continental popovídat s odborníky z aukčního domu Doroteum.

Podobné akce však mohou skrývat řadu problémů. "Veřejné oceňování může být rizikové," tvrdí znalec umění Tomáš Zezula ze stejnojmenného brněnského aukčního domu. Podle něho je problém, že šlo o akci veřejnou, ale i to, že znalci nemohli mít na svou práci dostatek času.

Co si o takových akcích ještě myslíte?
Přiznám značnou míru výhrad. Klienti mohou být kýmkoliv vytipováni a následně sledováni, jednání neprobíhá v diskrétním prostředí, ale ve veřejných prostorách. Je jasné, že každý přicházející "něco" nabízí. Na expertní posouzení na chodbě hotelu také nevěřím. Mnoho objektů - zejména výtvarného umění, ale i uměleckého řemesla, či užitého umění - je třeba posoudit s využitím minimálního přístrojového vybavení. Často je nutná srovnání s ostatními výtvory autora případně s prodejními výsledky zahraničních aukčních domů. Pro takovou práci je třeba klid, čas a alespoň elementární příprava. Rychlé soudy, byť by byl posuzovatel sebekvalitnější, v sobě skrývají významné nebezpečí omylu.

Jak funguje oceňování třeba u obrazů?
Sama cena je u uměleckého předmětu obrovsky problematická veličina. Je významně ovlivněna individuálním vkusem kupujícího, srovnáním s podobnými, či stejnými předměty na trhu, ale v neposlední řadě i původem a historií předmětu. Právě tato složka nabývá zejména v poslední době na významu. O pravosti, autorství případně kvalitě předmětu ani nehovořím, to je jasné.

Na aukci se dražily také knihy. Jak je to s nimi?
Je velmi složité odhadovat ceny u knih. Především pro mimořádný záběr času, témat a stylů, které pokrývají. Některé výtisky Máchova Máje mají hodnotu třeba i desítky tisíc. Velice rád bych poznal znalce, který se stejně jistě orientuje v cenách raritních tisků 19 a 20 století, stejně jako v rytinách a knižní iluminaci pozdního středověku, exotických cestopisech raného novověku stejně jako v botanické ilustraci, či přírodovědných traktátech 18. století - a to vše bez zázemí rozsáhlé knihovny, kterou je k takovému posouzení třeba mít k dispozici.

Jakub Zezula skláda v aukční síni dvě křesla z dob císaře Napoleona

Jaké věci se na podobných akcích mohou objevit?
Myslím, že předměty nejširšího rozpětí kvality, od těch podprůměrných až po velmi kvalitní, předpokládám hlavně snadno přenosné předměty. Šperky, porcelán a podobně. V tomto případě se ale jedná jen o můj odhad, nikdy jsem nic podobného nepodnikl a doufám, že k tomu nebudu nucen. Podobné akce jsou v zahraničí nemyslitelné. Každý, kdo by něco takového pořádal, by si asi profesně dost ublížil. Oceňování respektive tak zvané expertní dny, se obvykle u velkých aukčních domů organizují s určitým zaměřením. Například na francouzský impresionismus. Oznámí se termín, kterého se zúčastní světově uznávaný znalec na francouzský impresionismus a je možno přinést obrazy do stálých prostor aukčního domu, aby je znalec viděl in natura a neposuzoval je třeba jen na podkladě fotografií. Akce mají ale úplně jiný charakter a riziko je minimální.

Jací lidé se takových veřejných akcí zúčastňují?
Obchodníci a překupníci, kteří testují cenu nakoupeného zboží. Pak spousta starších lidí, kteří mají dojem, že takto je to pro ně pohodlnější, než někam cestovat a přitom nemají důvěru nebo dost informací o zdejších možnostech prodeje. Obvykle ale platí, že lidé, kteří žijí těsně nad hranicí sociálního minima, asi těžko budou mít pod postelí Rembrandta. Lidé, kteří vyrostli s opravdovým Rembrandtem na zdi na podobně organizované akce obvykle nechodí.

Projevuje se i v tomto oboru hospodářská krize?
Nepochybně. Hospodářská krize ho proměňuje a promění, otázkou je jen jak. Ceny se vyvíjejí, o jejich problematice jsem se již zmínil. Reálná cena neexistuje, je to opravdu zejména ve výtvarném umění mimořádně komplikovaný pojem zrcadlící i současnou ekonomickou situaci. Platíme za dojem, za pocit, za setkání s umělcem prostřednictvím jeho díla. Když potom dostane kopanec reálná existence, promění se i vnímání nadstavby. Je potom otázkou, která z těchto setkání za to stojí a která ne. Skutečně kvalitní věci svou cenu neztratí. Jejich cena může zakolísat, ale spíše to přispěje k pročištění trhu.

Měli by lidé na takové akce tedy chodit?
Měli by se především zamyslet a zvážit, co jim podobná akce reálně nabízí. Mají li pocit, že mají doma opravdu něco dobrého, ať se obrátí raději na více firem ať v Brně, Praze či ve Vídni. Ať posoudí hodnověrnost jednotlivých nabídek a vyberou tu, která nejlépe vyhovuje jejich představám. A nemluvím jen o ceně. Jsou tu i smluvní podmínky prodeje, dodatečné poplatky za umístění v katalogu, fotografování, následný prodej a tak dále. Jinak může být podobná akce i riziková. Navíc v Brně myslím není špatný trh. Klientela je tu velmi racionální a bohatá, rozhodně tu nechybí odborníci a možnost špičkového prodeje.