Věří, že se lidé o letošních Velikonocích bez tradičních obřadů a oslav dostanou ve svých myšlenkách k podstatě nejen Velikonoc, ale i samotného života.
Proč jste se rozhodl pro internetový přenos bohoslužeb?
Musím se přiznat, že se mi do toho zkraje moc nechtělo, protože bohoslužby mají význam, když se jich lidé přímo účastní. Navíc nejsem příznivcem toho, aby se mše natáčely. Ale situace je taková, jaká je, a věřící mají už několik neděl přístup do kostelů na mše odepřen. Když jsem si uvědomil, že ani o Velikonocích, v čase nejdůležitějších křesťanských svátků, se nikdo osobně modliteb a bohoslužby v kostele nezúčastní, přišlo mi to líto a řekl jsem si, že online vysílání zkusím.
Jaké letošní Velikonoce budou?
Asi všichni víme, že budou bez náboženských obřadů tak, jak jsme na ně zvyklí. Ale máme jedinečnou možnost zamyslet se nad podstatou všeho, co jsme doteď dělali – tradice, výzdoba, ratolesti, kraslice, obřady. To všechno je příjemné, ale když to nebude, máme šanci dostat se k jádru. Jde o formu, která doprovází i ostatní svátky, ale často bývá překážkou, abychom se dostali dál.
Letošní Velikonoce tedy lze brát jako jakousi výzvu?
Všichni máme obrovskou příležitost dozvědět se, co je jejich podstatou, proč je slavíme. Když ne teď, tak pravděpodobně už nikdy. Když budeme obráni o věci, které svátky doprovázejí, zůstává pouze pravda o tom, co jsou Velikonoce a proč je slavíme. Takže Pánu Bohu děkuji, že nám tento dar dal, a věřím, že mnoho lidí se ve svých myšlenkách dostane k podstatě nejen Velikonoc, ale i samotného života. Co znamená žít, být bohatý, co je důležité a co jsou malichernosti.
Mnoho věřících těžce nese, že budou kostely zavřené, obzvláště na Velikonoce. Co byste jim vzkázal na povzbuzení?
Když v posledních dnech přemýšlím nad svobodou a nesvobodou, docházím k tomu, že se teď cítíme omezováni. Jako bychom o svobodu přišli. Nejen proto, že nám vláda něco zakazuje, ale sami cítíme, že něco kvůli obavám z nákazy nemůžeme, a jsme sklíčení. Skutečná svoboda je však v nás, v našem srdci. Nezáleží na okolnostech aktuální situace, rozhodujeme o tom pouze my. Když si řekneme, že jsme svobodní, mohou přijít další opatření, ale uvnitř tak zůstaneme. Na Velikonoce bych všem přál, aby znovu objevili význam skutečné svobody. Protože pak se všem velmi uleví.
Vysílání mší z drnovického kostela na YouTube jste měl v plánu po celé Velikonoce. Budete pokračovat i potom?
Ano. Kostely budou zamčené tak dlouho, jak to bude nutné, a tím pádem budu po celou dobu ve vysílání pokračovat. Minimálně každou neděli.
Jak by se měli lidé u sebe doma při bohoslužbě chovat?
Asi nikdo si doteď nepomyslel, že by se účastnil bohoslužby u sebe doma, v obýváku či kuchyni. Je to pro nás nová situace a všichni se to učíme. Rozhodně bychom se na přenos neměli dívat jako na film. Moje rada zní: dejte si na stůl ubrus, na něj rozsvícenou svíčku, Bibli, růženec. Vytvořte si malý oltář. V klidu si sedněte a představte si, že jste v kostele.
V Drnovicích máme malý kostel, ale nyní jsme dostali obrovský, který je od jednoho konce dědiny po druhý a možná ještě dál.
Tedy ve virtuálním kostele?
Přesně tak. Kostely mohou být malé, ale konají se i velké mše pro tisíce lidí. Když papež Benedikt XVI. přijel do Brna (v roce 2009 – pozn. red.), na letišti se sešlo tolik věřících, že ti na konci davu ho skoro ani neviděli. Vše sledovali na obrazovkách, a přesto každý vnímal, že se mše účastní. Podobné je to teď přes obrazovku počítače. V Drnovicích máme malý kostel, ale nyní jsme dostali obrovský, který je od jednoho konce dědiny po druhý a možná ještě dál. A v jeden okamžik jsme všichni spolu. Jedna paní mi po prvním přenosu napsala, abych příště na začátku řekl, která píseň se bude zpívat, aby si ji mohla nalistovat a u sebe doma v kuchyni zpívat také, což ji více přiblíží k tomu, jako by byla v kostele.
Mají se dodržovat i gesta jako v kostele – vstávat a poklekávat?
Ano. Od mnohých lidí vím, že to berou vážně a vše skutečně dodržují jako v kostele. Pohodlí domova má ale samozřejmě i výhody. A protože jsem poměrně veselý člověk, přidám ještě jeden postřeh. Pokud moje kázání začne v kostele lidi nudit, nemohou se příliš projevit. V tom teď doma mají výhodu. Mohou být na mši, ale zároveň, kdybych je začal nudit, mohou klidně zívat, a já to neuvidím. Nikdo je teď během bohoslužby nevidí, nehrozí, že by je pomluvil, což může člověka uklidnit, a dokonce i motivovat k tomu, chovat se přirozeně. To má také velký význam, protože lidé tak jsou při modlitbě před Pánem Bohem opravdovější.
Jaký to pro vás byl pocit, když jste poprvé stanul před kamerou a nevěděl, kolik lidí vás při bohoslužbě sleduje?
Když jsem v kostele nainstaloval počítač, kameru a mikrofon a spustil jsem živé vysílání, přiznávám, že poprvé jsem byl rozptýlený. Byl jsem dokonce i naštvaný, že se mi nedařilo plně se soustředit na podstatu modliteb. Neustále mi hlavou létaly myšlenky, jestli se přenos vůbec vysílá, jestli jsem slyšet nebo se video nepřerušuje. To mě dost znervózňovalo. Místní navíc byli rozhlasem upozorněni, že mše bude online, takže o to víc jsem byl ve stresu, abych lidi nezklamal. Bylo by pro mě velmi nepříjemné, kdybych slib nedodržel. Teď už jsem si zvykl na to, že lidé sice nejsou v kostele, ale vím, že jsou doma, sledují mě a jsme tedy spolu.
Přišly vám pak pozitivní ohlasy?
Ozvalo se mi nečekaně hodně věřících, kteří to ocenili. Napsali mi, že je pro ně velice důležité, že se mohou virtuálně vydat do svého kostela a vidět svého faráře. To mě velmi povzbudilo a díky pozitivní zpětné vazbě už po prvním vysílání jsem se rozhodl pokračovat. Uvědomil jsem si, že lidé nejvíc ocení vysílání z jejich kostela, na který jsou zvyklí. Ale napsali mi nejen místní, ale třeba také lidé z Jihlavy, Otaslavic nebo Vodňan. Stále ještě techniku dolaďuji a zlepšuji, aby kvalita přenosu byla co nejlepší a při modlení nikoho nic nerušilo.
