To, že před 45 lety netradiční svatostánek skutečně vznikl, aniž si toho komunističtí pohlaváři všimli dřív, než bylo dílo hotové, řada lidí stále nechápe.
Podobně jako další detaily senetářovského příběhu – třeba že objekt otevřený za účasti armády, veřejné bezpečnosti i agentů StB je dodnes kostelem i díky místním komunistům. Ti se dopisem přimluvili přímo u generálního tajemníka komunistické strany Gustáva Husáka.
Nebyl to ale žádný antikomunistický trucpodnik. Stavbu nového kostela si místní slíbili už za války. Senetářov patřil k dalším více než třem desítkám vesnic Drahanské vrchoviny, které nacisté v letech 1941 až 1945 násilně vystěhovali. Chystali se je srovnat se zemí kvůli rozšíření vyškovského vojenského cvičiště i plánované germanizaci území.
„Při poslední bohoslužbě v roce 1944 jsme si slíbili, že pokud se někdy vrátíme, postavíme novou kapličku nebo kostel,“ vzpomíná devětasedmdesátiletá Marie Grosová. „Hned v roce 1945 se také začaly vybírat peníze,“ doplňuje.
V okolí nebylo člověka, který by nešel na brigádu
Únor 1948 stavbu odsunul o dalších 20 let. Nakonec pomohl havarijní stav původní kapličky z roku 1855 i argument, že se do ní lidé při mši nevejdou a nebezpečně postávají přímo v křižovatce. Jedovnický farář František Vavříček oslovil brněnského umělce Ludvíka Kolka a ten za neuvěřitelných 14 dní dodal plány pro stavbu.
Kostel sv. Josefa
|
„Otec Vavříček měl cit pro to, co lidi může oslovit a přitáhnout do sakrálního prostoru. Před půlnocí na jaře roku 1969 mi zazvonil telefon a on po mně chtěl návrh kostela. Já mu oponoval, že jsem nepostavil nikdy ani kozí chlívek. Že jsem malíř a sochař. Pak jsem se jel do Senetářova podívat. A viděl jsem, jak do mne děkan vkládá veškeré naděje. Odjížděl jsem s rozhodnutím, že se do toho pustím,“ vzpomínal před časem pro MF DNES Kolek (psali jsme zde).
V květnu 1969 se podařilo získat povolení, papírově jen na náhradu za starou kapličku. A z místních se na více než dva roky stali brigádníci.
„V Senetářově a okolí nebylo snad člověka, který by sem nešel na brigádu. Jezdili věřící od Brna i z dalších míst. Pomáhal každý, i děti a ženy. Já jsem sice byla zaměstnaná, i tak jsem ale přiložila ruku k dílu. Přesívaly jsme písek a dělaly různé pomocné práce,“ povídá Grosová.
Na otevření dohlíželi vojáci i agenti StB
Lidé ze Senetářova, věřící, nevěřící, dokonce i členové KSČ, za dva roky odpracovali přes 31 tisíc brigádnických hodin. Přesto oficiální místa v Praze o stavbě kostela netušila. Manévry začaly až při přípravách na vysvěcení v červenci 1971.
Na mši k otevření moderního svatostánku se chystaly zájezdy věřících z celé země a to se „vzbudili“ i mocipáni. Jednal o něm dokonce Ústřední výbor KSČ a jedovnický farář dostal na výběr – buď kostel vysvětí a úřady jej z technických důvodů zavřou, nebo zůstane nevysvěcený, ale můžou se v něm konat bohoslužby. Zvolil druhou variantu.
Brněnský biskup dostal zákaz zúčastnit se a v červenci 1971 se Senetářov proměnil v nejstřeženější místo v zemi.
V okolních lesích se před úvodní bohoslužbou rozmístili vojáci s vodními děly, všechny příjezdy do vesnice obsadila Veřejná bezpečnost a do obce nevpustila jediné auto. Věřící však došli pěšky – prý jich bylo až 15 tisíc. Mezi nimi se pohybovali agenti StB, žádná protistátní demonstrace se ale nekonala.
„Byla to pro nás obrovská radost a štěstí, starší lidé plakali. Kostel je unikátní i díky křížové cestě od Mikuláše Medka,“ líčí Grosová, která se v něm skoro 40 let starala o květinovou výzdobu.
Komunisté chtěli kostel předělat na restauraci
Do Senetářova pak za unikátním architektonickým dílem, při jehož navrhování se Kolek nechal inspirovat i francouzským architektem Le Corbusierem, proudily davy věřících i zahraničních turistů. „I když je stavba hodně moderní, pan farář i starším lidem všechno vysvětlil. Byl velmi pokrokový. Říkal, že chce postavit kostel pro příští generaci,“ vysvětluje kostelník Josef Zouhar.
Dodnes zájemce po objektu připomínajícím loď provede, po otevření tam ale věřící i turisté mířili denně od osmi hodin ráno. A komunistickým špičkám se to přestávalo líbit.
„Padly dokonce návrhy, že z něj udělají exkluzivní restauraci. Všichni se za něj ale postavili. Místní komunisté dokonce napsali dopis Gustavu Husákovi, že kostel stojí díky slibu z války a že zde brigádnicky pracovali,“ popisuje současný jedovnický farář Václav Trmač. Kostel uchránili, od podzimu 1971 se ale turistům zavřel, dál se v něm mohly pouze konat bohoslužby.
Vysvěcení se místní dočkali až po revoluci. „Kostel pořád berou jako své dítě. Když je potřeba něco opravit, najímáme jen odborný dozor či specialisty, vše ostatní dělají místní brigádně. Teď se třeba opravuje schodiště a oni přemístili 85 tun štěrku, který zůstal po stavbě. Já je pak jen vždy pochválím,“ dodává Trmač.
