„Každý králík rád skáče, takže jakmile si najde překážku a začne přes ni skákat, je možné s ním na soutěž. Skákat ho ale nedonutíte, musí chtít sám,“ sdělila Lada Šípová, předsedkyně klubu Králičí hop.
Sama se králíkům věnuje odmalička, králičí parkur však objevila až později na výstavě v Norimberku, kde tuto novinku předváděli Dánové. „Mě to strašně uchvátilo, a tak jsem se od psů, kterým se v té době věnovala, vrátila ke králíkům,“ přiblížila Šípová.
Podle ní má mnoho lidí soutěže se zakrslými ušáky spojené s malými dětmi, sama je však jiného názoru. Proto ani nedoporučuje kupovat závodní králíky příliš malým dětem. „Člověk se musí naučit králíka sledovat víc než třeba psa. Nemá takovou mimiku, navíc jsou v parkuru jemné pohyby vodítkem, které nemusí malé dítě zvládnout,“ vysvětlila.
Člověk musí být při tréninku s králíkem trpělivý. Postupně ho učit, odkud přeskočit 25 centimetrů vysokou překážku, aby žádnou tyčku neshodil, a odkud se naopak odrazit přes vyšší překážky. Ty nejvyšší soutěžní měří přes půl metru.
„Kromě parkuru jsou ještě soutěže ve skoku do výšky a tam je dnes rekord 105 centimetrů,“ prozradila Šípová.
V celém Česku, kde se králičí parkur objevil zhruba před deseti lety, se mu dnes věnuje kolem 200 lidí - obvykle ve věku mezi 15 a 29 lety nebo kolem čtyřicítky. V zahraničí však není výjimkou, že s králíkem soutěží i lidé kolem 70 let.
