Rád také odpočívá na své chalupě ve Žďárci na Brněnsku. „Procházím se po lese, vyčistím si hlavu, posbírám houby a pak sednu k počítači,“ přiblížil Matoušek, jak kniha vzniká.
Bude v ní vzpomínat i na případ, který se odehrál přesně před patnácti lety. Tehdy v roli vyšetřovatele s týmem kriminalistů pátral po sourozencích Vosmanských – jedenáctiletém Janovi a třináctileté Dagmar. Děti uškrtil a před smrtí pravděpodobně zneužil jejich příbuzný z Belgie Stephan Knaepen. Po sourozencích pátrali policisté tři měsíce. „Zamávalo to s námi. Vražda dětí je vždy hrozná,“ zavzpomínal Matoušek.
Týdeník 5plus2Každý pátek zdarma  Týdeník 5plus2 najdete každý pátek ve stojanech na obvyklých místech. |
Vyšetřování komplikovaly informace, které přinášela média. Například že je unesli dva neznámí muži, kteří si mysleli, že Stephan Knaepen je otcem sourozenců, a chtěli Belgičana donutit, aby zaplatil dluh. Nebo že děti žijí v luxusní čtvrti v Paříži.
„Také nám chodilo hodně oznámení od lidí. Jeden tvrdil, že sourozence viděl v Luhačovicích, druhý v Řečkovicích a třetí úplně jinde. To všechno se muselo prověřovat,“ upozornil Matoušek.
Děti našel 25. listopadu náhodný kolemjdoucí u Brankovic na Vyškovsku. Sourozenci měli svázané ruce a leželi ve spacím pytli, který měl termovložku. Proto se nepodařilo kriminalistům těla najít dříve, i když do terénu vyslali vrtulník s termovizí. Mrtvého našli kriminalisté i Knaepena. Předávkoval se léky (o případu jsme psali zde).
Vrah policisty z lékárny unikl
Mezi nejvýznamnější Matouškovy kauzy patří také případ lupiče, který zastřelil policistu v brněnské lékárně.
K incidentu došlo na podzim 1983 v Trnité ulici. Policisté na místo přijeli po signalizaci poplašného zařízení. To se spouštělo poměrně často, i když se nic nedělo. Jezdili okolo totiž autobusy, jejichž váha způsobovala vibraci vozovky, která byla zřejmě poddolovaná sklepy a chodbami. Tak se uvedl poplašný systém do pohotovosti.
Hlídka proto nečekala, že na místě skutečně najde lupiče. Ten během útoku zastřelil jednoho policistu a další zranil. V Brně byla zřízena zvláštní vyšetřovací policejní skupina, která po pachateli pátrala. Hledala muže se zlatým zubem.
„Prověřovaly se také zbraně. Pachatel střílel z německé pistole Parabellum,“ vzpomněl Matoušek. Vraha se jim ale nakonec dopadnout nepodařilo (psali jsme zde).
Hlava babičky v přehradě
Matoušek také vyšetřoval bizarní případ, kdy mladík hodil mrtvolu své babičky do Brněnské přehrady. O Slávka z Brna se stařenka starala od desíti let. Rodiče mu zemřeli krátce po sobě.
Vychovávala ho ale „pevnou rukou“. Nikdy neměl kamarády, protože si domů nemohl nikoho pozvat. Musel babičku na slovo poslouchat. Měl na ni vztek a několikrát si představoval, jak ji shodí ze skály nebo ji utopí. Až po její smrti to částečně uskutečnil.
Slávkova babička byla asi tři roky po smrti, když se k činu odhodlal. Vkradl se do hrobky, oddělil babiččinu hlavu od těla a hodil ji do Brněnské přehrady.
Hlavu našel všímavý chatař v místě zvaném Na pile u hradu Veveří, a to 26. února 1978. Hlava byla strčená v igelitce, z níž pachatel na místě činu nejdříve vysypal odpadky. „Hlava byla mumifikovaná, značně vrásčitá a seschlá. Jako by patřila staré ušpiněné figuríně s prořídlými tmavými vlasy,“ zavzpomínal Matoušek.
Po mladíkovi policisté pátrali tři měsíce. Přišli na něj díky pracovníkům správy hřbitova, kteří vyšetřovatelům řekli, že se tam potuluje podivín, jenž přespává na lavičkách. „Měli jsme k dispozici jeho podrobný popis,“ zakončil vyprávění Matoušek (případ jsme popisovali zde).
