Zkrvavené oběti leží roztroušené po trávníku kolem havarovaného autobusu, matka hystericky křičí kvůli dítěti, které zůstalo ve voze, a další lidé v šoku jen prázdně hledí před sebe. Tak věrně působili figuranti z nedávného cvičení integrovaného záchranného systému na Staré dálnici v Brně. Všechny nalíčil a většinu z nich přivedl Český červený kříž (o cvičení jsme psali zde).
I když jeho lidé pomáhají při hromadných neštěstích, velkých požárech, povodních nebo uprchlíkům, spolek s prvorepublikovou tradicí bojuje o přežití.
V Jihomoravském kraji musel pro nedostatek lidí sloučit několik místních organizací. Pod Brno v poslední době spadl „věnec“ obcí z Brna-venkov a nově i z Břeclavska.
Tam dnes má Červený kříž jen minimum členů a několik dobrovolníků. „Stárneme a ubývá nás,“ konstatuje ředitelka jihomoravské oblasti Českého červeného kříže (ČČK) Ivana Holásková. „Když srovnám počet členů před deseti lety, kdy jsem nastupovala, a současnost, klesl na jednu třetinu.“
Roli v tom podle ní hraje víc faktorů, nejen věk. „Začali jsme důsledně kontrolovat lidi podle členských příspěvků a odpadly nám černé duše. Pravdou je ale i to, že se k nám mladí lidé zrovna nehrnou.“
Organizace má dnes v Jihomoravském kraji kolem sedmi stovek členů, z toho je ale jen 470 aktivních. Většina z nich je ve věku 37 - 65 let.
„Zbytek tvoří zasloužilí členové. Je jim už přes osmdesát a členství berou jako společenskou záležitost. My potřebujeme hlavně školitele, lidi schopné organizovat a koordinovat dobrovolníky, když se někde něco velkého stane a my máme zajistit zázemí pro ty, kteří pohromu likvidují,“ vysvětluje Holásková.
„Pomáháme při evakuaci lidí z místa nebezpečí a staráme se o ty, co potřebují psychickou podporu. Pro uprchlíky zajišťujeme oblečení a stravu nebo lístky na další cestu. Všechno je velmi náročné na organizaci a mnohdy vyčerpávající.“
Vydělat si musí sami
Do 90. let byl ČČK v každém okrese. Na jihu Moravy jich bylo sedm a stejně jako v celém tehdejším Československu je podporoval stát.
Dnes si na sebe musí vydělat sám a to je hlavní důvod, proč spolky zanikají. Podle ředitele úřadu ČČK Josefa Konečného má Brno štěstí, protože sídlí ve vlastní budově, kterou zčásti pronajímá, a patří mu odlehčovací zařízení pro seniory ve Slatině pro rodiny, jež se dlouhodobě starají o nemohoucího člověka a potřebují odjet třeba na dovolenou.
„Ostatní to štěstí nemají a neuživí se. To je i případ Břeclavska nebo Brna-venkov. Nejsou jediní, takových bílých míst máme po republice celou řadu,“ poznamenal Konečný. „Máme pět zaměstnanců a na ně potřebujeme zhruba milion korun ročně. Sháníme dotace na naše aktivity, zaměstnance a lektory,“ vysvětluje Holásková. „Tři sta tisíc korun jsme dostali od kraje na výuku dětí a ukázky první pomoci na školách a na oceňování dárců krve.“
Že v některých oblastech, například na Břeclavsku, chybí členové, komplikuje život těm z Brna. Když se v Břeclavi něco stane, pomoc se jim vozí z Brna. Bere to čas a prodraží se to. „Snažíme se tam obnovit činnost, ale bude to trvat roky. Obrátila jsem se na starosty některých obcí, aby nám pomohli s osvětou.“
Míří na zahraniční mise
V Břeclavi ale o ničem nevědí. „Jsem tady rok, ale přiznám se, že jsem za tu dobu o akci Červeného kříže neslyšel,“ konstatuje mluvčí radnice Jiří Holobrádek. „Zdravotníky na městské oslavy a přehlídky nám posílají z polikliniky nebo nemocnice. Přesto si myslím, že obnova činnosti břeclavského Červeného kříže je věc potřebná a významná.“
Jednou z věcí, která by mohla do spolku přivést nové zájemce, je dobrovolnická práce. „Máme tým zhruba třiceti vyškolených mladých lidí. Vyjíždějí na speciální akce. Někteří to berou jako přivýdělek, protože jsou za práci placení, ale některým se to tak zalíbí, že zůstávají a někdy i změní profesi a stanou se z nich profesionální zdravotníci,“ dodává Holásková.
Budoucnost Červeného kříže nevidí černě šéf jeho úřadu Konečný. „Vzhledem ke geopolitické situaci ve světě bude jeho prestiž stoupat. Na začátku týdne jsme se například vrátili z mise ze syrského Damašku. Teď máme přes 18 tisíc členů a umím si představit, že jich ještě tisícovka ubude, ale myslím, že naše práce dostane další směr. Třeba i do mezinárodních misí,“ doplňuje.
