V dřívějších rocích to přitom bylo třikrát méně. Ze současné situace se budou lesy vzpamatovávat ještě řadu let.
Podkorní brouci se na jižní Moravě rozšířili hlavně kvůli extrémnímu suchu, které v posledních letech panuje a v němž se kůrovci rychle a spokojeně množí, klidně i třikrát do roka. Kvůli suchu loni porosty hynuly hromadně.
„Podkorní škůdci zapříčinili čtyřiadvacet procent celkové těžby. To sice není stav kalamitní, ale v každém případě výrazně zvýšený,“ komentuje loňská čísla Dalibor Šafařík, ředitel krajského ředitelství Lesů ČR. Podobné trápení lesníci zažili už v roce předchozím. To byl počet stromů pokácených kvůli škůdcům trojnásobný oproti minulému období.
V kraji dělají brouci největší potíže v části Znojemska a Blanenska. „Největší koncentrace podkorního hmyzu je na jihovýchodním výběžku Českomoravské vrchoviny. To je oblast otevřená jižnímu panonskému proudění, což znamená extrémní sucho,“ vysvětluje Šafařík.
Do správy brněnského ředitelství Lesů ČR pak spadá i Prostějovsko v okolí hradu Helfštýna, kde už jsou podmínky podobné severní Moravě. A ta je regionem vůbec nejpostiženějším kůrovcem v zemi.
Dalšímu šíření brouků zkázonosných pro stromy může zabránit jedině kácení. Lesníci se snaží napadené dřevo co nejrychleji dostat z lesů a na brouky chystají speciální lapače a lapáky na bázi hmyzích feromonů.
Kácet musejí i soukromníci
Aby byl boj s kůrovcem skutečně účinný, musejí se zapojit i majitelé soukromých lesních pozemků. Těm přitom patří zhruba polovina všech lesů v kraji.
„Každý majitel lesa má povinnost aktivně vyhledávat napadené stromy a podle úrovně napadení i zasáhnout,“ vysvětlila Marie Růžková, tajemnice Sdružení vlastníků obecních a soukromých lesů v ČR. Základní zásadou je podle ní to, aby nedošlo k ohrožení lesa sousedního vlastníka.
Podezření na výskyt kůrovce může prověřit i Státní správa lesů, fungující při obecních úřadech, nebo Česká inspekce životního prostředí.
Předcházet tomu, aby se škůdci v lese už nikdy neobjevili, ale lesníci nedokážou. Na extrémní sucho a teplo, které tomuto hmyzu tolik prospívá, jsou krátcí.
„Můžeme sledovat vývoj porostů a podporovat vysazování stromů, které se nám zdají být perspektivní. Snažíme se zvyšovat pestrost druhové skladby, omezovat monokultury smrků a jehličnanů, dělat mozaikové smíšení. Ale nalhávat si, že když zcela omezíme výsadbu smrků, tak problémům předejdeme, to je lichá představa,“ míní Dalibor Šafařík.
O dalším osudu rozhodne zima
O tom, jak se bude kůrovci dařit příští rok, rozhodne charakter letošní zimy. Z extrémního sucha posledních dvou let se mohou lesy vzpamatovávat ještě dlouho.
„Za průběh letošní zimy jsme rádi. Pokud bude taková až do konce února či první dekády března, stav porostů se bude zlepšovat. Nicméně deficit vody v hlubších vrstvách půdy rozhodně není a ještě dlouho nebude vyrovnaný,“ míní Šafařík. Pokud se bude opakovat léto jako v loňském či předloňském roce, potíže s kůrovcem se můžou opakovat.
Jižní Moravu zasáhla zatím největší kůrovcová kalamita v období let 1993 až 1997. Kůrovec se živí lýkem, které zajišťuje rozvádění vody a živin ve stromě, a tím ho poškozuje. Zdravý strom brouka zalije mízou a tak ho zahubí, útoku několika tisíc kůrovců se však již neubrání.
Kůrovec navíc zdaleka nenapadá jen smrky. „Podkorní hmyz vyhledává suchem oslabené stromy. Dá se říct, že každý strom má svůj druh kůrovců či několik druhů,“ řekla mluvčí Lesů ČR Eva Jouklová.
Kromě kůrovců na smrku – lýkožrouta smrkového, severského či lesklého, se vyvíjejí kůrovci i na borovici – lýkohub sosnový, menší či lýkožrout vrcholkový. „Na borovici je kromě těchto kůrovců za sucha nebezpečný i krasec borový, který se vyvíjí rovněž pod kůrou,“ podotkla Jouklová. Škůdci napadají i jedle, duby, břízy, jilmy či jasany. A sucho jen podporuje jejich množení.
