Ilustrační foto

Ilustrační foto | foto: MF DNES

Kvalitu letošního vína poznáme nejdříve za rok

Sommeliérka Jana Vašíčková z Prušánek bourá předsudky o tom, že vinařství je doménou mužů. Jako první žena v historii získala letos nejvyšší titul v soutěži Sommeliér Znovín, která se uskutečnila v rámci Pardubického festivalu vína.

Můžete popsat svou cestu k vínu?
Nějaký čas už spolupracuji s vinařem Janem Ivičičem, se kterým vedeme vinný sklep U Jeňoura v Nechorech. To je sklepní ulička v Prušánkách. Jsme takoví pracovní partneři. Já se specializuji na sommeliérství, on se věnuje výrobě vína.

Jaké to je být sommeliérkou a při tom pracovat převážně mezi muži?
Nevnímám, jestli pracuji s ženami, nebo muži. Hlavně chci být odbornicí v oboru. Řekla bych, že pro mě jako ženu sommeliérku je důležité si vydobýt respekt a je jedno, jestli je to mezi muži, nebo ženami.

Co zažíváte na soutěžích?
Setkání s kolegy muži na soutěžích je až na výjimky velmi příjemné. Rivalita samozřejmě existuje, stejně jako v jiných oborech. Někdy je až úsměvné to pozorovat, ale to už se spíše bavíme o životním přístupu ženy versus muži. Bylo by mnohem příjemnější, kdyby nás žen bylo v tomto oboru víc, aby byl poměr vyváženější.

Jak často přemýšlíte o víně?
Často. Myslím, že je velmi důležité, aby se člověk nenechal ukolébat svými znalostmi a vyvíjel se dál. Žádná otázka by ho neměla překvapit. Proto by se měl neustále snažit poznávat víc a být v tom aktivní.

Co poradíte laikovi, který se chce stát znalcem vín?
Myslím, že by měl především hledat cestu do svého vlastního nitra. Pokud začne člověk poslouchat sám sebe, tak objeví různé taje vína a je potom schopen své dojmy nějakým způsobem konkretizovat. To je podle mého názoru ta nejlepší cesta, jak poznat víno. Touto cestou jsem se dala i já a velmi rychle se mi otevřely oči a vlastně všechny smysly. Nerada lidem při degustacích svěřuji, co přesně cítím a zda cítí to samé. Myslím si, že je to velmi intimní záležitost každého člověka.

A kdybyste měla zhodnotit kvalitu letošního ročníku vína?
Letos mne překvapila vysoká zralost hroznů, protože letní počasí nebylo podle mého názoru úplně ideální. Ale na vinicích, které se udržovaly a kde se hrozny stříhaly a redukoval se jejich počet, tak tam se víno podařilo a jeho kvalita je dobrá. Kvalitu vína však poznáme až podle jeho uležení v lahvi. Máme na to tedy minimálně rok času.