Pavel Müller byl pilotem záchranné služby Jihomoravského kraje.

Pavel Müller byl pilotem záchranné služby Jihomoravského kraje. | foto: Jiří Salik Sláma, MAFRA

Létající právník zachránil řadu životů, ve vzduchu musí být do 3 minut

  • 18
Osmačtyřicetiletý pilot helikoptéry záchranné služby Jihomoravského kraje Pavel Müller musí umět vzlétnout do tří minut. Jeho největšími nepřáteli jsou čas a počasí. Od roku 1998 létá jako kapitán vrtulníku v letecké záchranné službě Alfa-Helicopter.

Pavel Müller měl před sebou kariéru profesionálního atleta, ale ve čtrnácti se zranil na lyžích. Otec mu tehdy do nemocnice přinesl letecký časopis a syn se zamiloval do létání a především do helikoptéry. Z jednoho obrázku v časopise se za pár let vyklubaly zkoušky na obsluhu palubní stanice, náročné teoretické vzdělávání a téměř dva tisíce hodin nalétaných ve vrtulníku.

Vystudovaný právník tři roky pracoval na státním zastupitelství, pak jako referent v obchodní společnosti. Po čase se pustil do drobného podnikání, které ho v roce 1992 zavedlo do společnosti Alfa-Helicopter, kde už zůstal.

"V Alfě tehdy neměli mnoho zkušeností s administrativou a právními věcmi, tak jsem jim začal pomáhat. Naše spolupráce nakonec vyústila v to, že jsem se stal společníkem a začal si plnit sen. Létání," vzpomíná na začátky Müller, který pracuje v letecké záchranné společnosti ve vedoucí pozici a jako pilot.

Tisíc nalétaných hodin za pár let

Než se vypracoval na kapitána vrtulníku, musel projít celou řadou výcviků. "Z pomyslné nuly jsem se na tisíc nalétaných hodin potřebných pro kapitána vrtulníku záchranky dostal už v roce 1998. Potom jsem mohl začít samostatně létat," vysvětluje pilot, který pomohl zachránit desítky lidí.

"Neočekává se od nás, abychom byli hrdiny, ale abychom byli profesionály. Musíme pro pacienta udělat vše potřebné," říká Müller.

Podle něho je na práci pilota-záchranáře nejtěžší vzlétnout do tří minut. "Na jiné lety se piloti zhruba hodinu chystají, my tu možnost nemáme. To je asi největší výzva, stejně jako boj s počasím," doplňuje muž, který se létání věnuje téměř dvacet let a kterému leží vysílačka neustále na dosah ruky.

"Obtížné je i zachovat si profesionální odstup od jednotlivých případů. Zvláště když vidíte raněného v okruhu jeho rodiny, je to hodně těžké. Například rok 2010 byl velice smutný. S kolegy jsme se shodli, že smutné případy přicházejí ve vlnách. Minulý rok oproti tomu tak tragický nebyl," dodává Müller.

Sám Müller by se do budoucna chtěl věnovat výcviku mladých pilotů a dohlížet na jejich první lety v záchranné službě. "Být takový dohlížitel a zároveň vinohradník, to je můj současný sen. Koneckonců jak líp se blížit k důchodovému věku, než na Pálavě s dobrým vínem," usmívá se pilot.