"Přicházeli současní i bývalí obyvatelé domu, dorazili také zástupci Univerzity obrany nebo skupina leteckých plukovníků ze Svazu letců České republiky. Tříhvězdičkové nárameníky na modrých leteckých uniformách, zlaté šňůry, letecké odznaky a řádové stuhy nenechávaly na pochybách, o koho se jedná. Zastoupena byla také brněnská Univerzita obrany," popsal atmosféru slavnostního odhalení desky Jiří Iliev.
Bílou plachtu, která desku zahalovala, odkryla vdova po válečném hrdinovi Slávka Procházková. "Byla velmi dojatá. V domě již léta nebydlí, proto byla šťastná, že na bývalého nájemníka lidé nezapomněli, " dodal Iliev.
Pamětní desku navrhl brněnský umělec Jiří Eliška bez nároku na honorář. Na její vznik se pak složili nájemníci domu.
Rudolf Prochazka byl palubním střelcem 311. bombardovací perutě RAF ve Velké Británii. Byl jedním z těch hrdinů, které oslavil Filip Jánský ve svém románu Nebeští jezdci. Už jako student střední lesnické školy v Písku se nesmířil s okupací Československa v roce 1939 a uprchl do Polska.
Tam se stal československým vojákem a po napadení Polska vedla jeho cesta do SSSR, odtud pak na Střední východ do Palestiny a dále do Afriky, kde jako řidič brencarrieru a později i velitel bojoval u Tobruku. Od Tobruku se jeho život zaklikatil až do Kanady, kde se vyškolil pro britské letectvo.
Z války si odnesl i podlomené zdraví. Onemocněl malárií. S ní spojené zdravotní obtíže ho provázely celý život. Po válce zůstal v armádě, ale po Únoru 1948 byl Procházka jako západní voják propuštěn.
Proto se vrátil ke své původní profesi lesáka u Jihomoravských státních lesů a také přispíval do novin - krásnými povídkami s přírodní tematikou zpestřenou o válečné zážitky. Sametové revoluce se nedožil, zemřel 27. března 1989 v Brně.
