Slavkovský Liko-s, který se za čtvrt století existence prosadil hlavně výrobou kancelářských příček, podhledů a dalších podobných prvků, hledá nové cesty v zeleném stavitelství. K popsané kancelářské budově Liko-Noe proto brzy přibude i ekologická výrobní hala.
„Její součástí bude nejenom prostor pro svařovací výrobu, ale i pro kanceláře celého našeho vedení kovovýroby a také relax zóna pro naše řemeslníky,“ popisuje ředitel firmy Libor Musil.
Od příček a kanceláří je to přece jen poněkud daleko k zeleným stavbám jako Liko-Noe nebo té nově zahájené s názvem Liko-Vo. Co vás lákalo do ekologické branže a jak jste se k ní vůbec dostal?
Na začátku každé inovace stojí náhoda. Stavěl jsem rodinný domek, kde byla ta příroda zkoušená. Udělal jsem tam kořenovou čističku a najednou jsem zjistil, že jsem neprospěl jen sobě, ale i okolí. Normálně stavba likviduje přírodu a najednou jsem viděl, že je to naopak. Říkal jsem si, proč to nezkusit i na průmyslovou budovu, postavili jsme Liko-Noe, kterou dnes máme čtyři roky v provozu. Vidím, jak to má ohromný efekt, to místo je tam teď lepší než dříve. Byla tam vyschlá louka, teď je tam krásné mikroklima. To je úžasná zpráva pro lidi, protože ve městech se dnes už nedá žít. Lze to rozložit na menší díly jako kousek zelené fasády nebo zelená střecha.
Rodinná firma Liko-s
|
A dá se to aplikovat třeba do Brna na staré budovy?
Je to jediná cesta. Dnes s technologiemi můžete cokoliv, stačí jen říct: Tímto směrem, má to smysl, protože nechceme mít v Brně 50 stupňů v ulicích, což dnes v létě je.
Vy máte ale záběr širší, kromě vyvíjení zelených staveb také rozšiřujete svůj byznys do Indie. Působíte v ní už šest let a nedávno jste tam za Asociaci malých a středních podniků podepsal memorandum o spolupráci českých a indických firem. Proč jste se rozhodli jít zrovna tam?
Tenkrát zahrála roli náhoda, že jsme potkali našeho prvního indického partnera, a s ním se dostali do Indie. Po pěti letech jsme změnili strategii, protože nejdříve jsme tam působili jako prodejní firma, měli jsme tam partnera, nicméně dnes už tam vyrábíme. Výroba se rozběhla zhruba před půl rokem, nabíráme indické zaměstnance, ti přichází sem k nám na zacvičení, takže celý ten proces se dal do pohybu.
Není důvodem i velikost trhu?
Samozřejmě velikost trhu hraje roli a na asijském trhu se odehrává velký ekonomický růst, tak i proto nás zajímá. Chceme, aby firma byla stabilní a stála na více nohách.
V Indii chcete pomoct i dalším firmám. V Bengalúru plánujete české průmyslové centrum. Co vás k tomu vede?
V Indii hraje důležitou roli jedna věc. Pokud tam máte výrobu, máte všude otevřené dveře, pokud jen obchodní zastoupení, je tam plno bariér, v prvé řadě cla. My se stali iniciátorem toho centra, protože jsme za šest let poznali tamní trh a zjistili, co čeká každou firmu, a bylo nám líto se nepodělit s ostatními o naše zkušenosti. Před rokem a půl jsme otevřeli inkubátor pro české firmy, ale zjistili jsme, že je to málo. Kdyby se dalo dohromady několik českých firem na jednom místě, které jej budou zabydlovat, budou si pomáhat, náklady na rozběh tamní výroby budou mít daleko nižší.
A vy centrum přímo stavíte? Ptám se na to proto, že je to také ekologická budova a vy jste k ní i vytvořili studii.
Je to naše myšlenka a my ji chtěli zhmotnit, proto vznikla ta studie, ale není to podmínka, že to takto bude vypadat. My s tím šli za politiky, řekli jsme jim: Podívejte se, my tady máme takovou myšlenku spojit firmy do exportního clusteru, aby si pomohly, abychom na trzích proráželi jako západní země. A ono to mělo odezvu.
Centrum se už buduje?
Zatím ne, jednáme s indickou stranou o pozemcích. Čekáme také na to, co vymyslí na ministerstvech. A tam to vypadá velmi dobře. Je šance, že v roce 2019 bychom to postavili. Otevření je v plánu oficiálně na rok 2020, ale možná bude dříve.
Vy máte celkem rekordně rychlé stavby. Například vaše vývojové centrum Liko-Noe jste postavili za 27 dní.
Stavěli jsme to sami, takže jsme si mohli udělat vlastní plány, všichni byli motivováni a byla radost to sledovat. Motivovaní lidé dokážou opravdu všechno.
Když se zaměříme na vaši firmu, má celkově neobvyklé specializace – začátek byl s podhledy a příčkami. Jak vás to napadlo?
Na začátku 90. let byly kanceláře řešené po stránce efektivity, nikdo se jimi nezabýval z hlediska zdravotního prostředí. My ale propagovali, že v kanceláři musí být dobrá akustika, s tím jsme akustické podhledy a příčky od začátku prodávali, že to je to hlavní, že kanceláře musí být utlumené, aby se lidé nerušili. Nejdříve jsme to dováželi, ale dlouhou dobu už žádné zahraniční partnery nepotřebujeme. Máme vlastní systémy příček, které jsme vyvinuli a vyrábíme. Dnes jsme jedna z nejvýraznějších firem v Evropě v tomto oboru.
Proč jste se v 90. letech vůbec dal na podnikání?
Bylo to hned zkraje roku 1990, když mi bylo 26 let a utekl jsem z dobrého místa ve státním podniku. Měl jsem vůli po svobodě a chtěl jsem si šéfovat sám. Asi to mám taky geneticky zakódované. Můj praděda v roce 1909 založil firmu, a dokonce i můj prapraděda byl kovotepec, který dokonce vyhrál něco na světové výstavě v Paříži. Na začátku mi pomohl tchán, který byl taky podnikavý.
Jak se vyvíjela firma co do tržeb a počtu zaměstnanců?
Do roku 2000 jsme rostli skokově o stovky procent. Jeden rok jsme měli 20 lidí, druhý 50 lidí, obrat 30 milionů, za rok 70 milionů. Takové skoky jsou strašně nebezpečné, také jsme to protrpěli. Od roku 2000 je to už kontinuální plánovaný růst, každý rok zhruba o deset patnáct procent.
Jak jste přežili finanční krizi před devíti lety?
Trh se nám propadl o 80 procent, ale dokázali jsme tím projít a stále jsme vydělávali, nebyli jsme v minusu. V minulosti jsme si dokázali vždy poradit – když jsme neměli peníze, dokázali jsme dělat. Když jsme neměli marketing, dokázali jsme prodávat. Ale když nemáte lidi, je konec. A to je dnes problém, rozvoj podnikání je omezený. Kdybychom chtěli udělat dneska větší projekt, na který bychom potřebovali dvacet lidí, tak jediné, co můžete udělat, je lidi někomu ukrást. A to není dobré. Jsem trochu masochista, ale těším se na další krizi.
Vážně?
Nemám rád tuto dobu, kdy naši zákazníci po nás chtějí více práce, než jsme schopni zajistit. Když odmítáte vaše dobré zákazníky a říkáte jim, já to pro vás nemůžu udělat, že můžu později, ale pro ně je to pozdě, není to dobré. Těším se na období, až budeme zase moci udělat maximum pro naše zákazníky a předčit jejich očekávání. Odmítat zakázky mi prostě nejde.
Liko-s funguje od začátku jako rodinná firma. Kromě vaší manželky už v ní pracují i vaše děti a zeť. Děti vedle vaší firmy téměř celý život vyrůstaly. Dokázali jste to vlastně oddělit, abyste se dětem věnovali na dovolené a neřešili jen firmu?
Nemůžete všechno vypustit z hlavy a odjet na dovolenou, nejde jít ze sta procent na nulu. Náš život byl velmi aktivní. Jakmile jsme skončili v práci, starali jsme se o děti, podporovali jsme je v jejich aktivitách, uměleckých i sportovních sklonech. Dneska si teprve uvědomujeme, že ony vlastně braly firmu jako dalšího sourozence.
Tady v kanceláři vidím fotky klanu Baťů. Jsou váš vzor?
Řekl bych, že ano. Shodou okolností, když jsme tady budovali, některé věci jsme intuitivně zaváděli, starali jsme se o naše lidi. Mně se pak po roce 2000 dostala do rukou knížka Baťů a říkám si: Sakra, vždyť to dělali stejně jako my. Tak jsem si řekl: Kluci, děláme to stejně – a jejich obrazy jsem si sem dal.
Jaké máte s firmou plány do budoucna?
Můžu mít jakékoliv plány, ale mají do toho co hovořit děti jako budoucí vlastníci. Syn teď připravuje pro naši rodinnou radu strategii stavební oblasti, která vychází z toho, co děláme, chce navázat na zelené stavění nebo příčkové systémy. Čekám, s čím přijde.
