„Připravujeme lidi na běžné situace, jako když se objeví zdravotní problém, ale i na méně obvyklé situace jako teroristické útoky,“ popisuje Klučka. Jen loni vyškolili 200 lidí.
Mladíci si „padli do noty“, když pomáhali jako dobrovolníci při záplavách. Lidem chtěli pomáhat dál. Vymysleli tedy kurz první pomoci a přihlásili se do programu Smart Up, který rozvíjí a podporuje nápady mladých.
Jejich projekt získal podporu, takže začali vyučovat děti na základních školách. Od žáků časem přešli na kulturní akce, kde ukazovali třeba to, jak správně dělat srdeční masáž. Názorné předvádění jim však nepřipadalo dostatečně efektivní, a proto vytvořili Centrum krizové přípravy, kde zájemce vyučují v terénu.
„Po našich kurzech byla poptávka a my jsme se rozhodli, že lidem dáme něco víc,“ objasňuje Klučka. První pomoc tak doplnili o zážitkovou část, při které účastníci prožijí sérii několika stresujících událostí, jako je požár či dopravní nehoda.
Lidé ve vypjatých situacích reagují různě. „Jednou k nám přišla slečna s přítelem. Na něho někdo mířil zbraní, zatímco ona byla schovaná. Zhroutila se a začala brečet. Potom vylezla ven a volala, ať ho nechají jít, že se vzdá,“ uvádí Klučka příklad.
Nejlepší obrana je útěk, útok dopadá hůř
Někdy se zase zachovají úplně jinak, než jim profesionálové radí.
„Měli jsme v kurzu dva snoubence. Muž se s útočníkem začal prát. Ten se tím pádem musel bránit, takže ho zastřelil. Byla to velká chyba,“ vzpomíná Klučka s tím, že dotyčný porušil nejdůležitější pravidlo, které zní: Utečte!
„Když třeba slyšíte něco podezřelého, je lepší utéct a nehrát si na hrdiny,“ radí profesionál. Pokud člověk nemá kam utéct, měl by se ukrýt a chovat se tiše. Poslední možností je bránit se přímo. Jedná se ovšem o nejméně vhodnou variantu, protože souboj pro hrdinu často neskončí dobře.
Do jednodenního kurzu, který sestává z teoretické a zážitkové části, se může přihlásit každý. Jaký scénář prožije, však neovlivní. Tvůrci se snaží účastníky překvapit a vyvolat pocit skutečné hrozby.
„Někdy i hodně přehráváme, aby se opravdu dostali do stresové situace a jejich tělo se chovalo, jako by se to skutečně stalo,“ vysvětlují své záměry.
V seznamu možných událostí je i teroristický útok, přestože pravděpodobnost, že se s ním účastníci setkají, není velká. Klučka s Macanem si myslí, že je dobře, když jsou lidé připravení. „I kdybychom pomohli jednomu člověku, stojí to za to,“ míní mladíci.
S tím by jistě souhlasil účastník jejich kurzu, který se připletl k atentátu v Manchesteru. „Uprostřed noci mi volal a říkal mi, že byl přímo na místě útoků. Děkoval mi, že se našeho školení mohl zúčastnit, protože díky tomu neztratil hlavu a dokázal pomoct nejen sobě, ale i dalším lidem,“ dodává Klučka.
