Zatímco v březnu se sameček Akashinga se sestrou Anoonou pouštěli do venkovního výběhu jen na opatrné průzkumné výpravy, nyní jsou pod širým nebem jako doma.
„Venku jsou prakticky pořád, dovnitř moc nechodí,“ popisuje mluvčí brněnské zoo Michal Vaňáč.
Když nedávno potřebovali chovatelé uklidit a posekat výběh obývaný čtyřčlennou lví rodinou, šelmám se pod střechu nechtělo.
„Dovnitř se dostávají těžko. Zkoušíme je nalákat na jídlo, případně jim dáme na jeden den hladovku, což se běžně dělá. Když nechtějí spolupracovat, vynecháme jednu dávku žrádla a na tu další už přijdou,“ přibližuje Vaňáč.
Venku najdou lvi mnohem lepší vyžití. Zatímco hlava rodiny Lolek většinu času proleží, jeho potomci mají pořád co dělat.
„Jsou to divoši, takže většinou někde běhají a hrají si, i když to taky nevydrží pořád. Mají ve výběhu pneumatiku nebo balvan, se kterými se vyřádí, ale nejvíc si hrají spolu nebo s mámou Kivu. I když nejradši mají tátův ocas s bambulkou na konci, to je jejich top hračka,“ usmívá se Vaňáč. Ze záběrů je však patrné, že když není k dispozici Lolkův ocas, mláďatům vystačí i vlastní.
Rozdíl v pohlaví u pětiměsíčních lvíčat, která už přijímají pevnou stravu, ale zároveň je matka kojí, znát není.
„Zatímco u našich levhartů je kluk daleko aktivnější a víc řádí, u lvů je to nastejno. Když byli menší, byl chlapeček odvážnější, ale teď ve výběhu dovádějí oba stejně,“ sděluje Vaňáč.
K úrazu zatím Statečný a Bůh vidí, jak znějí jejich jména v překladu, nepřišli. „Občas z pneumatiky nebo balvanu spadnou, ale jsou to kočky, takže se jim nic nestane. Jsou zdraví a mají se dobře,“ podotýká mluvčí zoo.
