Romské děti tvoří na Základní škole Křenová v Brně devadesát procent žáků | foto: Monika Hlaváčová, MF DNES

Máme třídy se šikovnými žáky, i ty, kde je těžké učit, říká ředitel „romské“ školy v Brně

  • 6
Vedení základní školy na Křenové ulici neplánovalo, že se za několik let promění v romskou školu. Nyní tvoří 90 % jejich žáků právě Romové. "Z počátku u nás bylo minimum romských dětí, postupem však přibývaly. Rodiče je k nám hlásili, protože bydlí v okolí," sdělil Vladimír Tulka, ředitel školy.

A jak ve školách přibývalo romských dětí, těch neromských zase ubývalo. Rodiče je totiž přehlašovali jinam. "Oficiálně neexistuje označení romská škola, ale ve městě jsou dvě, kde počet romských dětí převyšuje," popsal vedoucí odboru školství mládeže a tělovýchovy brněnského magistrátu Martin Jelínek.

Mezi ně se řadí právě škola na Křenové ulici a škola na ulici 28. října. "Výuka je někdy složitá. Učit je možné, jen když kolektivy rozdělíme na menší skupiny," sdělil ředitel Tulka, který na škole působí víc než čtrnáct let.

A může srovnávat s výukou na jiných školách, kde působil. "Učit zde je někdy hodně náročné. Už sami rodiče vnímají školní docházku jinak. Stává se, že na rodičovské schůzky dorazí jen několik rodičů od dvou set žáků," sdělil ředitel.

Jen hlasy učitelů

Za několik minut začíná malá přestávka, přesto se ze školy, kterou navštěvuje přes dvě stě žáků, neozývá ani hláska. Za dveřmi je slyšet jen výklad učitelů.

"Crrr!" roznese se náhle školou pronikavý zvuk zvonku. V ten stejný okamžik se rozvalí dveře všech tříd a rozdováděné děti vyběhnou na chodbu.

"Máme tu třídy, kde jsou opravdu šikovní žáčci, se kterými se dá hodně dělat. Jsou to převážně děti na prvním stupni. Pak jsou v naší škole třídy, v kterých je velmi těžké učit," sděluje smutně ředitel školy Vladimír Tulka.

Někteří žáci mají špatnou pověst. Jejich jméno se tak často objevuje v poznámkovém sešitě, kam si učitelé zapisují nepříjemné poznámky, jimiž je žáci častovali. Jde o vulgární slova i sexuální narážky.

Zvonek ohlásil začátek hodiny, ale ruch na chodbách nepomíjí. "Je problém děti do školy vůbec dostat. To se nám moc nedaří, stává se, že chodí pozdě i o čtvrt hodiny. Některé z nich také mají zmeškáno i přes sto hodin za půl roku," líčí Tulka.

Řešit tento problém je však pro vedení školy a třídní učitele obtížné. "Počkejte na mě u schodů," volá hubený vysoký vyučující za bandou kluků. Ti nevnímají a běží dál, jak však uvidí ředitele, poslušně se vrátí a někteří z nich i pozdraví.

Idylka u prvňáků

Až idylická je situace ve třídách prvního stupně. V jedné z nich žáčci po skupinkách postávají okolo stolků a společně skládají slovíčka. Jsou sice trošku divocí a učitelka je musí několikrát napomínat, ale pracují.

Stejná je situace i ve vedlejší třídě. Na interaktivní tabuli běhají notičky a z reproduktorů na stěnách se ozývá melodie známé písničky. Žáčci sborově zpívají: Prší prší jen se leje...

"Ti se dneska pěkně předvádí. Na to jsou specialisté," říká s úsměvem jejich učitelka.

Žáci všechny příchozí uctivě zdraví a pomrkávají na ně. "Je dobré, když vyučování probíhá v menších skupinách za účasti pedagoga a asistenta. To je však velmi nákladné a mi si to můžeme dovolit jen díky nejrůznějším projektům," sděluje ředitel a vyprovází nás opět ke dřevěným dveřím.

"Musíme zamykat, stávalo se nám, že žáci chodili kouřit ven a nebo si do blízkého úřadu práce odbíhali koupit kafe do automatu," vysvětluje na rozloučenou ředitel.