Staré potrhané kroje rozpárá, vezme střih a ušije nové. Opatří je originální výšivkou, kroje nažehlí a majitele do nich správně obleče. Marie Vachunová přitom přiznává, že kouzlu horňáckých krojů propadla až po svatbě.
„Pocházím z vedlejší vesnice, z Louky. Tamní kroje se mi jako mladé moc nelíbily, nikdy jsem neměla chuť se do nich oblékat. Změnilo se to, když jsem se přestěhovala za manželem do Velké nad Veličkou,“ vypráví.
Začala chodit do místního lidového souboru Velička, to už kroj oblékat musela. Jenže poděděné a vypůjčené kousky jí nikdy správně neseděly. „S pomocí sestry, mých tet a tchyně jsem je začala přešívat, později jsem si různé díly šila sama tak, aby mi pasovaly. A pustila jsem se i do výšivky,“ popisuje.
Ačkoli vyšívání nebo šití na žádné škole nestudovala, postupně se za pomoci místních žen – kolegyň ze souboru nebo třeba nedávno zesnulé „tetičky“ Anny Kománkové – vypracovala, naučila se i speciální techniky uvazování šátku.
A jehlu s nití dnes ovládá jako málokdo z okolí. I proto si letos vysloužila titul Mistryně tradiční rukodělné výroby, který uděluje komise Jihomoravského kraje.
Snaží se o dodržení krojové čistoty, ocenili porotci
„Švadlena Marie Vachunová se snaží o maximální dodržení krojové čistoty a o zachování původních technik šití a vyšívání. Postupně se naučila šít a opravovat součásti kroje podle starých vzorů, tedy součástku rozpárat, podívat se, jak byla ušita, udělat střih a potom součást zhotovit, tedy ušít a vyšít,“ vyzdvihuje Věra Colledani, která Vachunovou do klání o titul nominovala.
Pro švadlenku z Velké nad Veličkou však nikdy nebyly kroje a péče o ně zaměstnáním. „Teď už se jim věnuji i přes den, ale když jsem chodila do práce, sedala jsem si k šití večer a šila přes noc. Člověka z toho bolí oči a záda. Ale ženy, které jsem při práci pozorovala, mi vysvětlovaly, že časem se naučily výšivku dělat popaměti. Prostě to už měly v ruce,“ usmívá se Vachunová.
Aby zádům a rukám ulevila, ráda vyráží s košíkem do lesa na houby. „Máme ve Velké starou izbu zachovanou z roku 1837, kde je moje práce k vidění a kde přijímám zákazníky na zkoušení, mám tam i dílnu. Ale v létě všem dopředu hlásím, aby mi radši zavolali. Přijet bez ohlášení se nevyplácí, často bývám zablouděná mezi stromy a houbařím. Aspoň se u toho narovnám,“ směje se.
Mimo houbařskou sezonu si však Vachunová příliš neodpočine. O její práci mají zájem nejen místní, ale i vzdálenější lidové soubory. V dílně se byla loni podívat i japonská výprava, která Vachunovou sledovala při práci na výšivce a při šňůrkování.
„O její výrobky a služby mají zájem členové Slováckého krúžku v Brně i Praze a samozřejmě členové místního souboru Velička, ženských sborů z Velké, Javorníka, Vrbky, Lipova. Pro zlínský soubor Vonica šila bílé prucleky k mužskému horňáckému kroji podle starodávného vzoru z Javorníka. Spolupracovala s ženským sborem Lipina z Hroznové Lhoty při rekonstrukci kroje. Výšivky pro Mužský soubor z Boršic zhotovovala dokonce podle fotografií,“ vypočítává Colledani.
Titul převezme na krajských dožínkáchKrajské jihomoravské dožínky bude letos hostit město Hodonín. V neděli 30. srpna vedení kraje nejen poděkuje zemědělcům za jejich celoroční práci, ale právě nově jmenovaným Mistrům tradiční rukodělné výroby předá jejich tituly. Kromě Marie Vachunové si jej převezme také bednář Eduard Bařina z Čejkovic a tesař Pavel Krahulík z Brna. Součástí slavností bude tradiční dožínkový průvod městem, jarmark lidových řemesel a dožínkový trh, ukázka hospodářských zvířat a zemědělských strojů, chovatelská výstava i prezentace regionálních minipivovarů a vinařů. Na závěr vystoupí Vojenský umělecký soubor Ondráš. |
