Brňané mohli do konce června hlasovat přes internet i osobně o tom, zda chtějí či nechtějí, aby město pronajímalo pozemky cirkusům s drezurou divokých zvířat. Reagovalo 1 900 občanů Brna nad 15 let.
Zatímco pro cirkusy byly čtyři stovky, proti zhruba 1 500 lidí. Ředitel brněnské zoo Martin Hovorka nehlasoval.
Proč?
Byl jsem na dovolené, ale je možné, že bych ani tak nehlasoval. S anketami bych byl opatrný. Vždycky jde o to, k čemu směřují a jak jsou vyhodnocovány.
Připravoval jste návrh novely zákona na ochranu zvířat. Pokud projde Sněmovnou a dostane prezidentský popis, bude platit od příštího roku. Co je tam o cirkusech, že budí takové vášně?
Není jen o zvířatech v zoo či cirkusech. Sám jsem se divil, kdo všechno do ochrany zvířat mluví. Prakticky každý živočišný druh má své fandy a ti se k tomu chtějí vyjadřovat. Zvířat, která žijí mezi lidmi, je obrovské množství a všechna mají své zájmové skupiny. Dovedete si představit, třeba co by se stalo, kdyby veřejnost napadla pejskaře, že drží doma pejsky?
To ale nejsou volně žijící zvířata. Jsou domestikovaní.
To, že se zvíře utvářelo desítky, stovky milionů let, neznamená, že za posledních deset tisíc let se transformovalo na domácí. Že ztratilo svoje dědičně fixované koordinační systémy, což jsou systémy nastavené v mozku, které fungují automaticky. Jen potřebují impulz, aby se probudily. Cirkusy tvrdí, že když mají lva, slona, tygra pátou generaci, je domestikovaný. Co je ale padesát nebo sto let proti celému vývoji? To nepřepíšete. A přece se to děje. Jako například u pštrosa, který byl donedávna divoké zvíře, ale pak se začal chovat na maso, a aby mohl jít na porážku, musí být domestikovaný. Tak se to vyřešilo razítkem. To ale pštrosa nezměnilo.
Proč se podle vás zvedla vlna zájmu o cirkusy a zvířata v nich?
Jsou tři skupiny lidí. Jedni milují zvířata, ale také sebe, takže se s nimi rádi mazlí. Druhým, a těch je většina, je to jedno. A třetí mají zvířata rádi a chtějí je chránit jako součást přírody. I mezi nimi jsou rozumní i agresivní. Tvrdí, že zvířata by měla mít svoji volnost. A pak je tu skupina, která říká, když je pustíme, zahynou. Dohoda je ale složitá.
A jak to tedy řeší návrh zákona v souvislosti s cirkusy?
Zoo šly do návrhu s tím, že exotická zvířata – šelmy, medvědi, sloni – by měla být v cirkusech zakázána. Jenže nás tam sedělo 15 a já za zoo jediný. Neberu argument, že konec chovu těchto zvířat by znamenal zánik cirkusů. Podle mě se mají kam vyvíjet a řada z nich to dělá. Měly by ukazovat krásu lidského těla a to, co s ním lidé umí. Viděl jsem cirkusy bez drezury, je to umělecké vystoupení s audio a videoefekty, ze kterého máte husí kůži. A tam to také spěje. Osobně si myslím, že drezura postupně vymizí. Klasické cirkusy ale touto cestou zatím jít nechtějí. Cirkusů je v Česku kolem šedesátky, ale jen hrstka těch renomovaných jako Humberto, Berousek a Jo-joo. A ty tvrdí, že chovají zvířata na profesionální úrovni.
S tím bych souhlasila.
Je pravdou, že když u těchto zvířat dělali testy na stres, což lze poznat z přítomnosti určitých látek v trusu, žádné nenašli. A s tím také cirkusáci argumentují. Jenže když cvičíte psa a hrajete si s ním, také nemá žádný stres. Ten zažívá, když si ho nevšímáte.
Ale to si odporuje s tím, že by cirkusy měly být bez zvířat.
A má to zvíře volbu? Už se tak narodilo. Neví, že existuje něco jiného. Zvíře začátek drezury zvládne a smíří se s ní, nebo je vyřazeno, protože by jednou mohlo zabít toho cvičitele.
A co se s těmi vyřazenými děje?
Odpovědí jsou i snímky s rozporcovanými tygry, které chovatel Ludvík Berousek dodával do vietnamské tržnice na maso a na orgány. Dříve se to moc neřešilo – buď je dali někam do útulků a za peníze se na ně lidé chodili dívat, nebo uhynula na nějakou nemoc v důsledku stresu. Doba se ale změnila a lidé začali o přírodě víc přemýšlet.
Je tedy drezura týrání?
Není, ale je to proti přirozenosti zvířat. Určitě v Tatrách nepotkáte medvěda na koloběžce nebo na safari lva, který proskakuje hořící obručí. A ať bude v konečné podobě zákona drezura povolená, stejně se najde skupina lidí, kteří budou proti. A podle mě jich bude stále víc. Viz anketa Brna. Město ale stejně moc možností nemá.
Cirkusy si chov prosadily, ale jen v těch s licencí. Co to obnáší?
Že o drezuře a chovu bude rozhodovat jen hrstka nejzavedenějších cirkusů. Budou dodržovat určitá pravidla, například dokazovat původ zvířete, podmínky, v jakých žijí nebo jestli mají odpovídající zimoviště. A Státní veterinární správa to bude kontrolovat. My jsme chtěli, aby dožila s drezurou zvířata, která jsou na ni zvyklá, ale aby se dále nerozmnožovala. Ale neprosadili jsme to. Pozitivní je, že pravidla budou přísnější. Já jsem ale toho názoru, že když se zvíře narodí v otroctví, v otroctví zůstává. A chápu druhou skupinu, která proti tomu brojí.
Takže se nic v zásadě nemění?
Změní. Nebudou povolené soukromé chovy exotických zvířat. Ta, která mezi lidmi jsou, by měla postupně dožít v odpovídajících podmínkách. Ale je otázka, co ve skutečnosti projde a jak zákon bude vypadat.
Cirkusům, ale i zahradám kritici chovu divokých zvířat vyčítají, že jim nedokážou dát dostatečné teritorium, ve kterém se pohybují. Například u tygra to obnáší desítky kilometrů.
To je pravda, ale pohybuje se po něm proto, aby si obstaral potravu. Když ji dostane na jednom místě, zůstává, navíc 20 hodin prospí. Dnes je hodně moderní slovo welfare, pohoda. Znamená to respektování biologických nároků zvířat na prostředí, kde jsou chovaná. Mám obavu, že pokud dojde k přílišné radikalizaci, může to zasáhnout i zoologické zahrady. V Barceloně například povolili jen chov zvířat, která jsou v nějakém záchovném programu, to znamená přírůstky navíc vypouštět znovu do přírody. Radikální ochránci tvrdí, že zvířata jsou v zoo držená jen proto, aby je lidé viděli a zoo vybrala peníze.
Zmínil jste budoucnost cirkusů, co budoucnost zoo?
Vše spěje k tomu, že pokud bude zvíře v krizi, pomůžeme k jeho záchraně, budeme studovat jeho potřeby a prostředí, ve kterém žije, a to prostředí budeme chránit. A to také budeme vštěpovat dětem, aby viděly zvířata jako vyslance jejich živočišného druhu a neměly k nim vztah mazlící, ale ochranářský.
Polemika ředitele cirkusu s aktivistou:
