Oslavy 160. výročí narození T.G.Masaryka v Hodoníně

Oslavy 160. výročí narození T.G.Masaryka v Hodoníně | foto: Radek Miča, MAFRA

Masarykovo výročí se na nádraží v Hodoníně slavilo i slivovicí

  • 1
Kdyby se oslavovalo 160. výročí narození T.G. Masaryka každý den, cestovalo by se vlakem jedna báseň. Na nádražích by vyhrávala hudba, cestující by si před nástupem do vlaku zavdali slivovicí nebo vínem a ani do bufetu by nemuseli. Najedli by se zadarmo koláčků, které by upekli místní.

Takovou pohodu a romantiku zažili lidé, kteří se včera dopoledne vypravili zvláštním vlakem z Čejče do Hodonína na oslavy 160. výročí narození prvního československého prezidenta.

"Přijel jsem do Čejče za rodinou a že mají hodně práce s výročím Masaryka. Tak jim pomáhám," říká mladý muž na nádraží v Čejči a hned kolemjdoucím nabízí: " Dáte si ještě víno nebo slivovici? Je dobrá."

Oslavy 160. výročí narození T.G.Masaryka v HodoníněOslavy 160. výročí narození T.G.Masaryka v Hodoníně

A sotva to dořekne, projde kolem něj táta, strká synka do zad a láká ho pro změnu na koláček.

Nechyběli ani politici

Je deset, koleje od Kobylí zahalí oblak páry a na nádraží se vší parádou přijíždí Šlechtična. Je to už hodně stará dáma, má ale glanc a stále páru, táhne za sebou devět vagónů včetně salonního vozu, který Masaryk dostal ke svým osmdesátinám.

"Ty vogo," vydechne obdivně chlapeček a zapomene na koláč.

Rodiny s dětmi se hrnou k vagonům z padesátých let, kterým se kdysi hanlivě říkalo dobytčáky. Muži v černých dlouhých kabátech, většinou dobře známí politici a jejich dámský doprovod, ale zamíří na konec vlaku.

Poslední tři vagony jsou totiž V.I.P. a jeden mladý fotograf to hned prvorepublikově komentuje. "Je to třídní vlak."

Oslavy 160. výročí narození T.G.Masaryka v Hodoníně

A České dráhy znovu překvapují. Z vlaku vystoupili průvodčí v dobových uniformách vzoru 34 a jsou vlídní a usměvaví.

"Tak se uniformy nazývají podle roku, kdy byly zavedené a jezdilo se v nich dvacet let," vysvětluje jeden z průvodčích zvláštního vlaku.

Vlak je plný. Lidé stojí i na chodbičkách a jeden cestující tak trochu překáží s vlajkou se žlutým a červeným pruhem.

"Je to moravská zemská vlajka z roku 1848, která se nesměla za první republiky vyvěšovat. Ve straně Moravanů nejsem, sám za sebe protestuji proti tomu, že tento režim zašlapává Moravu," vysvětluje cestující protestant.

Jak vypadá Masaryk?

A železničáři překvapují potřetí. V dobytčácích, kteří si toto označení vůbec nezasluhují, je krásně teploučko. Jenže český cestující si prostě zaremcat musí.

"To je hic. Páni průvodčí nás tady vytopí," říká mladý muž a pak společně s dalšími mladými tatínky velkou část cesty řeší čůrání svých ratolestí.

Děti však mají naštěstí i jiné starosti. "A proč jedeme do Hodonína?" ptá se holčička a maminka ji vysvětluje, že tam jedou proto, že se tam právě dnes před 160 lety narodil Masaryk. "A jak Masaryk vypadá?" ptá se holčička dál.

Šlechtična zatím jede jako frajer, prý to vytáhne až na osmdesátku. Odfukuje páru na pole, do vinohradů a na lidi, kteří vyjeli k trati i po polních cestách, aby ten zvláštní vlak viděli na vlastní oči. Všichni mají fotoaparáty a pak prý fotí jen Japonci.

Chvála Masarykovi

V Hodoníně na nádraží je tak plno, že lidé chodí i přes koleje. V tom davu není šance to uhlídat. Vystupování hostů V.I.P. ze salonního vagonu se trochu zadrhne, ale už procházejí špalírem a míří k nedalekému pomníku T.G. Masaryka. Soše, kterou kdysi stateční lidé údajně zachraňovali i tak, že ji ukrývali na dně Vltavy

Politici i další hosté na Masaryka v proslovech vzpomínají velmi hezky a jsou i hodně aktuální. Třeba když mluví o tom, že byl slušný a neosočoval své protivníky. Argumenty přebíjel jen dalšími argumenty.