V okolí cementárny Mokrá by se našel i les natolik poškozený imisemi, že by ho bylo možno obětovat. To snad muselo napadnout i ty, kdož přesto tvrdošíjně trvají na umístění Velké ceny do Podkomorských lesů. Tak se 21. března 1984 rozčiloval na stránkách Rudého práva předseda jedné ze základních organizací Českého svazu ochránců přírody z Brna-venkova Jiří Turek. A s ním i mnozí další.
Marně. Nový automobilový okruh dlouhý 5,4 kilometru s výškovým rozdílem 73,63 metru a široký 15 metrů zahájil svůj provoz v srdci příměstských lesů Pohádky máje motocyklovým přeborem Moravy 18. července 1987.
Jízda těsně kolem kuchyně
"Starý okruh měl sice krásný a zajímavý profil, ale už neodpovídal bezpečnostním požadavkům na stále rychlejší stroje," vysvětlil bývalý závodník a dlouholetý funkcionář dnešního Masarykova okruhu Miroslav Čada. Tvrdí, že tehdy Brnu hrozila "ztráta jedné z jeho dominant" a bylo nutné vybudovat stálý a jen pro závody využívaný okruh. Tedy ne takový, kde se předtím už od roku 1930 závodilo na veřejných silnicích a projíždělo se i několika vesnicemi na západní straně Brna. Doslova pár metrů od obýváků a kuchyní tamních obyvatel.
"Původně se pro stavbu hledaly i jiné varianty poblíž původního okruhu, jenomže nakonec těch důvodů pro stavbu právě na dnešním místě bylo tolik, že zvítězily," vzpomíná bývalý organizační tajemník Velkých cen Čada také na to, že se závodiště mělo stát i cílem vycházek Brňanů.
"A protože je o něco výš než Brno, vypadalo to tam v zimě často jako v nějakém světovém zimním středisku, kde se lidé z okolí sjížděli a běhali po závodní dráze na běžkách," líčí pamětník doby, kdy ještě závodní dráha nebyla nepřístupně zavřená za plotem. "Dnes to není možné kvůli zákonu o soukromých areálech, kdy jeho vlastník odpovídá za každý úraz, který se na něm stane," vysvětluje Miroslav Čada, proč okruh neotevřel ani nynější majoritní vlastník Karel Abraham.
Střelnice jako součást okruhu
"Tehdy už existoval Český svaz ochránců přírody, který v Praze vydával relativně nezávislý časopis Naší přírodou a v Brně Veronicu, do kterých se podařilo dostat protestní články s argumentací proti okruhu," nabízí pohled "z druhé strany" ochránce přírody Mojmír Vlašín. "Geografický ústav tehdejší Československé akademie věd vypracoval analýzu, která doložila devastující vliv automotodromu na lesy Pohádky máje.
OBRAZEM: Stavba okruhu    Prohlédněte si historické snímky |
Vyvrcholilo to tím, že se nám podařilo přemluvit spisovatele a národního umělce Bohumila Říhu, který v Rudém právu uveřejnil výzvu ke svazarmovcům, aby si svůj okruh vybudovali někde jinde," vypráví ekolog a dodává, že si Svazarm, tedy Svaz pro spolupráci s armádou, pod nějž tehdy stavba okruhu patřila, stavbu prosadil. "A podvodem na ni použil peníze určené na opravu komunikací," zlobí se ještě dnes Mojmír Vlašín.
Ze Svazarmu coby zastřešující organizací stavby nebyl nijak nadšený ani tehdejší hybatel dění kolem okruhu Miroslav Čada. Svazarm totiž podmínil vznik trati postavením kryté střelnice.
"Situace na starém okruhu byla každopádně už léta k neudržení, i když se k ochraně závodníků i diváků každý rok používaly desítky tisíc balíků slámy," dosvědčuje bývalý závodník Čada.
Rozházené balíky, mezi kterými museli pak jezdci na dráze kličkovat, se staly na dlouho takovou samozřejmou brněnskou specialitou.
"Hlavním projektantem nového okruhu byl inženýr Jaroslav Suchý, kterému se splynutí trati se stávajícím povrchem dokonale podařilo. Když se v roce 1987 trať otevřela, znalci a fotografové byli z jeho podoby u vytržení," chválí bývalý závodník.
Fráze, romantika a návštěvníci
"Za komárů (minulého komunistického režimu - pozn. red.) se ideologie motala kolem okruhu jako chapadla," nezastíral znalec brněnského automotodromu a jeho dlouholetý "kronikář" Amos Krejčí (o úmrtí uznávaného brněnského novináře si přečtěte zde).
"Úvodní slova v programech byla šílenou směskou frází, pokaždé se závodilo k nějakému výročí, například k založení komunistické strany nebo na počest Vítězného února," vyprávěl pamětník a vzpomínal i na odpovídající výzdobu nad boxy jezdců a na hlavní tribuně.
"Ještě že cizinci neuměli česky," podotkl a dodal, že pořadatelé museli také nenápadným pánům z Leninky, tedy od Státní bezpečnosti, předávat i seznamy akreditovaných zahraničních novinářů. "Došlo dokonce k pokusům oddělovat v parkovišti závodních strojů naše závodníky od cizinců," dosvědčil motoristický novinář.
"Jinak byly Velké ceny, a to motorek i aut, skvělá romantika," usmíval se Krejčí. A vzpomínal, jak se v 70. i v 80. letech stanovalo v lesích u závodní dráhy a v neděli se chodilo na závody ještě za tmy, ve čtyři hodiny ráno. A jak si vybavoval "vůni ohřívaných párků, cinkot pivních lahví, charakteristické výbuchy při narážení beček, pak výkřiky: už jedou, vůni ricinu, muziku motorů, prostě všechno, co k tomu patří".
V hledišti se tehdy scházely snad všechny vrstvy společnosti. "Chodily i brněnské máničky. A docela pravidelným návštěvníkem na starém okruhu byl například herec Jiří Tomek od Mrštíků, z dnešního Městského divadla Brno," připomněl Amos Krejčí.
Letecký snímek Masarykova okruhu pár měsíců před jeho uvedením do provozu v roce 1987.
Enderáci brali Brno útokem
Pro tehdejší brněnské pamětníky jsou zejména závody na starém okruhu do roku 1987 spojeny také s masivní návštěvou diváků z bývalého východního Německa. Ti totiž zpoza své železné opony skoro nikam jinam vycestovat nesměli.
"Oni měli v letech 1961 až 1971 na starém Sachsenringu poblíž Chemnitzu, tehdy ovšem Karl Marx Stadtu, také svoje mistrovství světa motocyklů. Jenže když vyhrál Dieter Braun ze západního Německa a diváci zpívali západoněmeckou hymnu, byl šmytec," vysvětlil Amos Krejčí, proč pak Němci ze socialistického tábora brávali útokem Brno.
A popsal, jak se na těchto návštěvnících pravidelně těžce napakovali stánkaři podél okruhu. "Ti prodávali ožralým východním Němcům i lák z naložených okurek. A kontroloři? Ti v tom uměli také chodit a se stánkaři se většinou nějak domluvili," popsal novinář.
"Kromě ožralců jezdili ale i slušní Němci, kteří dodnes na Velké ceně v Brně vděčně vzpomínají, že to byla snad jediná příležitost, kdy se mohli setkávat se svými západoněmeckými známými a nasávat trochu globální atmosféru," dodal pamětník.
Například bývalý západoněmecký automobilový závodník Kurt Ahrens měl manželku z východoněmeckých Drážďan a Brno bylo vhodnou možností, aby se mohla setkat se svými nadále v Drážďanech bydlícími rodiči. "Mimochodem tento závodník jel v roce 1971 v Brně naposledy ve své kariéře, i když mu bylo teprve jednatřicet let. Právě na starém Masarykově okruhu si uvědomil jeho velká rizika," vrátil se k neudržitelnosti staré trasy Krejčí.
"Okruh byl sice mezitím upravený, měl už jednotný asfaltový povrch, ale pořád na něm zůstávaly průjezdy obcemi a další problémy," vylíčil pamětník a dodal, že novým okruhem byl Ahrens úplně unesený.
