Je krásný letní den. Nad Brnem plují obláčky. Štíhlé věže Petrova strmí na skalisku uprostřed zeleně. V posledních několika letech vyrostlo město do krásy. Byly strženy staré domky v Juliánově, Husovicích, Králově Poli a Maloměřicích, i pavlačové a hygienicky závadné domy v okolí Gottwaldovy, Francouzské a na Starém Brně.
Na jejich místě se skví nové, architektonicky rozmanité bytové celky, směrem k výstavišti se rozbíhá elegantní a rušná Hybešova třída, historické jádro je opraveno a žije ruchem malých obchůdků, galerií a hospůdek. Na okraji města vyrostla další sídliště, už vůbec ne uniformní, nyní se dokončuje Severní město. Dopravu obstarávají rychlé tramvaje na tělesech mimo vozovky. Linky se kříží v centru.
Už od půlky osmdesátých let stojí nové nádraží. Vyrostlo jihovýchodně od staré nádražní budovy, která nyní slouží výstavním účelům. Za ním už bylo dokončeno nové autobusové nádraží. V plném tempu je výstavba jižního rozšířeného městského centra. Za pouhé dva roky zde maďarská firma vybudovala vznosný Interhotel, jako obří disk sem slétla budova klubu mládeže, vyrostl kulturní dům pracujících a armády a spousta obchodních a správních organizací si zde postavila úřadovny.
Přízemí domů žijí čilým obchodním ruchem. K radikálním změnám došlo v bytové výstavbě. Za posledních dvacet lety bylo postaveno čtyřicet tisíc nových bytů. Místo dřívějších dvou tisíc ročně jich v poslední době přibývalo čtyři až pět tisíc. Místo několika desítek renovovaných bytů jich stavbaři každý rok odevzdávají tisíc...
XXX
Tramvaj se vnořila do temného tunelu a dokodrcala na spoře osvětlenou refýž. Vystupte si, volala řidička, mám poruchu. Do Jižního centra dorazili cestující pěšky.
Centrum tvoří několik už omšelých a několik ještě nedostavěných administrativních budov a výškový hotel. Objekty vyrostly ze sdružených investic podniků, které se koncem osmdesátých let pustily do stavění. Začít musely, protože měly přiděleny peníze. Kdyby je neutratily, nedostaly by na další pětiletku nic. Ale pak byla řada organizací zrušena, jiné se rozpadly samy a další doplatily na krácení investic.
Někdo napsal, jak to doopravdy je, divili se čtenáři v únoru 1989 |
Výstavba nového centra ustrnula. Parterem se táhly nevyužité obchody. Kdysi se předpokládalo, že nové centrum bude žít aspoň v denních špičkách. Ale poté, co se nepodařilo přesunout nádraží, a ze tří podpovrchových diametrů byl rozestavěn jen jeden, zůstalo nové centrum odříznuto od města. Zbylo torso.
Po skončení pracovní doby se z ulic vytratil život. Když se zavřely obchody, svítila do noci jen okna několika ubytoven. Brno zatím žilo svým pomalým tempem v oprýskaných domech, v blocích, které na léta obrůstaly lešením, v domcích na předměstí, do kterých majitelé neinvestovali, byla tu stavební uzávěra, vždyť už už se bude bourat... Nebouralo se, protože se nepodařilo zajistit 17 000 nových bytů pro přesídlené. V pořadnících bytových družstev čekaly další tisíce...
Sen a skutečnost
Všechno pěkné, co jsem uvedl v první ukázce, by mělo být. Je to rozepsáno ve směrných územních plánech, schváleno orgány národního výboru města i usneseními vlády ČSR. O mnohém se rozhoduje právě v těchto dnech.
Avšak usnesení, byť jakkoli poutavá, jsou jedno a život druhé. Aby mne nikdo nemohl nařknout z černého humoru nebo fikce, proberme konkrétně co všechno Brno pro rok 2000 a několik let následujících chtělo, chce a dokonce musí:
Brno chce a musí přivést vodu z Vírské přehrady nákladem téměř dvě miliardy korun. Do roku 1994 má přivést teplo z Dukovan, což bude stát rovněž tolik. Chce stavět nové Jižní centrum v místech dnešní Plotní a Opuštěné, tam co stojí nedokončený Prior a autobusové nádraží jako jeho první vlaštovky.
Aby nové centrum žilo, musí být spojeno s ostatním městem. Proto mají vzniknout tratě rychlé tramvaje, vedoucí mimo vozovky. Tři linky mají na okraji dnešního středu města vniknout pod zem. Avšak především je nutno postavit nové nádraží, jednak proto, že, jak říkají jeho projektanti, staré bylo malé už v časech, kdy vznikalo, a proto, že je vsunuto jako klín mezi historické a nové centrum. Náklady - asi jedna miliarda.
Než se to podaří, má být nové centrum spojeno se starým soustavou podchodů, lávek a skleněných pasáží. Krom toho město plánuje už léta přestavbu starých čtvrtí s nevyhovujícím bytovým fondem - Juliánova, Židenic, Husovic, Králova Pole, okolí Gottwaldovy aj. Z Hybešovy chce udělat živou obchodní třídu, po níž by k výstavišti proudily davy veletržních hostů. Musí dostavět sídliště a vybavit je službami. V tomto směru by mělo dohnat několikaletý skluz.
Chce dát nový kabát historickému jádru a architektonicky cenným objektům mimo něj. O jak rozsáhlé plány jde, ukazuje urbanistická koncepce, v níž se věřilo ještě počátkem osmdesátých let. Do roku 2000 se mělo postavit 55 000 nových bytů a modernizovat 12 000. Dnešní úvahy jsou podstatně skromnější.
Je to všechno reálné?
Nebudeme hovořit o tom, nakolik je například reálná výstavba Jižního centra. Situace je nepřehledná, investoři, kteří se dali přesvědčit a už sdružovali finanční prostředky, dnes opět váhají, někteří vskutku nevědí zda přežijí, nikomu se sem vlastně moc nechce.
Je to paradoxní, na stolech projektantů se rodí detaily budov, ví se jak bude obloženo schodiště v impozantní Domě kultury pracujících, ale neví se kdo ho postaví, kdo zaplatí a kdo bude financovat jeho provoz...Ale to jen na okraj.
Povězme si raději, jak vstupovaly do života brněnské plány a přestavby minulých let. A zda vůbec vstoupily...
Jak ujíždí nádraží
V roce 1978 byl vládou ČSR přijat a schválen Soubor opatření k řešení vybraných problémů města Brna. Vznikl po řadě havárií v technických sítích, domovním fondu atd., při kterých byly ztráty na životech. V tomto dokumentu přijaly KNV i brněnská radnice závazek, že v sedmé pětiletce bude v Brně postaveno 23 000 bytů. Skutečnost? Ve všech formách výstavby bylo předáno 11 134 bytů.
Dalším názorným příkladem liknavého přístupu k potřebám města je výstavba nového nádraží. První pokusy o jeho přesun pocházejí už z roku 1924. V šedesátých letech byl stav brněnského nádraží uznán jak federálním ministerstvem dopravy, tak centrálními orgány, za nejkritičtější v ČSSR. Byla zpracována koncepce nového nádraží a z tohoto dokumentu se odvíjela i koncepce směrného územního plánu. Avšak z celého řešení se až do dnešních dnů uvedlo do provozu pouze kontejnerové překladiště v Horních Heršpicích v roce 1976.
V osmdesátých letech, tedy teď někdy, se mělo nové nádraží dávat do provozu. Místo toho ústřední orgány vyžadují stále nové a nové doplňky a variantní řešení, která po léta zaměstnávají desítky projektantů.
Co je společným jmenovatelem všech námitek proti řešení z roku 1970? Náčelník provozního oddílu Brno ing. Jan Maršálek je toho názoru, že jedním z motivů je snaha o maximální úsporu. Ale už dnes je zřejmé, že oddalováním výstavby se neušetřilo nic, naopak, rostoucí potíže přinášejí ztráty.
Na konto ztrát můžeme připočítat i 250 milionů za často kritizovanou stavbu podchodu před hlavním nádražím. K ní totiž město přistoupilo právě proto, že se neodsunulo nádraží a bylo nutno zajistit příchod tisíců lidí k autobusovému nádraží a k novému Prioru. Podaří-li se postavit nové nádraží, bude podchod zbytečný.
Jako ve známém filmu
Brnu se možná podaří uskutečnit své plány - ale to by muselo mít rovnoprávné postavení mezi ostatními velkými městy ČSSR. A to nemá. Ne, že by v případě finančních prostředků a tzv. bilančních zásob bylo dejme tomu za Prahou a Bratislavou, jak by mu, podle počtu obyvatel, hospodářského a duchovního přínosu slušelo. Kdepak, statistiky jsou jasné.
Ukazují, jak hluboko město kleslo. V jedné ze zpráv Národního výboru města Brna je tabulka, v níž se uvádí, kolik korun se investuje na obyvatele a rok v některých našich městech. V částce jsou zahrnuty stavební práce a dodávky strojů a zařízení. V Bratislavě je to 85 029 Kčs, v Praze 61 188 Kčs, v Ostravě 57 693 Kčs, v Košicích 56 408 Kčs, v Plzni 42 112 Kčs a v Brně 39 603 Kčs. I proto Brno vypadá jak vypadá. Projevuje se to samozřejmě i v úrovni dopravy, či ve stavu obchodní sítě.
Nevěříte? V letech 1982 - 1987 dostala Praha 252 nových tramvají, Ostrava 127, Bratislava 118, Plzeň 80, Košice 79, Most 67, Olomouc 39, Liberec 33, Brno 31. Z 323 tramvají v Brně má plná třetina překročenou životnost. S autobusy je to ještě horší, opotřebovanost dosahuje 64 %. Plošný standard obchodní sítě v Brně je o 15 až 30 m čtv. nižší než v republice. Brno má 5,8 nemocničních lůžek na 1000 obyvatel, zatímco průměr ČSR je 8,15. Ten údaj řadí Brno v tabulkách OSN až za rozvojové země. Mohli bychom pokračovat.
Vládním usnesením č. 315 z roku 1974 byla brněnská aglomerace zařazena mezi sedm vybraných oblastí se soustředěnými negativními účinky životního prostředí. V tom se nic nezměnilo. V roce 1987 předepsal národní výbor podnikům za znečišťování životního prostředí k úhradě jednu miliardu a 17 milionů korun. Brno doplácí na ostatní oblasti víc než je zdrávo.
Dokumentujme to údajem aktuálním, příznačným a taky komickým. Cituji ze Zpravodaje města Brna. J. Kludáková z odboru obchodu a cestovního ruchu NVmB píše: „Při rozpisu centrálně bilancovaných druhů zboží není respektována skutečná potřeba Jihomoravského kraje ani města Brna jako města veletržního s celou řadou akcí celostátního významu. Preference jiných míst v ČSSR se negativně promítá krácením části zdrojů v neprospěch Jihomoravského kraje i Brna. Jako příklad lze uvést krácení fondu toaletního papíru na rok 1988 o 40 tun ve prospěch Severočeského kraje...“
Mohou tedy Brňané věřit v lepší příští svého města, ve výstavbu nového centra, v přesun nádraží, v přestavbu starých čtvrtí, v pořádek v ulicích, v ochotné a usměvavé prodavačky, v květiny v oknech? Jistě mohou. A jistě se mohou i přičinit. Jenže to nestačí.
Zdroj: Svobodné slovo 4.února 1989
