Za tu dobu měnilo názvy i adresu. „Původní bylo Svobodné divadlo, což se mi nesmírně zamlouvá,“ podotýká nynější principál Stanislav Moša.
Jenže od roku 1954 bylo pojmenováno po bratřích Mrštících, jak mu mnozí říkají dodnes. Přitom hrozil jiný název, a to po ministru Zdeňku Nejedlém. „Divadelníci ale často vyráželi hrát mimo Brno, do vesnic, a řekli si, že by je Mrštíci mohli dobře reprezentovat,“ vysvětluje Moša, proč divadlo neslo jejich jméno až do roku 1993.
 |
Historii divadla však píšou herci i tvůrci. A někteří na své začátky a stěžejní role k příležitosti 75. jubilea zavzpomínali pro MF DNES.
„Nezapomenutelná první láska“
Po absolvování brněnské JAMU tu své první angažmá získal Roman Vojtek. „Na co si rád vzpomenu? Spíše bych řekl, že na Městské nikdy nezapomenu. Byla to pracovně moje ‚první láska‘ a na ty se nezapomíná,“ usmívá se herec, jehož si brněnští diváci pamatují třeba jako Mozarta v představení Amadeus, kde exceloval s Jiřím Dvořákem.
„Divadlem jsme žili i mimo zkoušky a představení. A to mi teď občas chybí. Potkal jsem tu své velké režijní i lidské učitele. Jsem hrdý na to, že jsem herec od Mrštíků,“ dodává nostalgicky Vojtek.
Na otázku, kdy a s jakou rolí začala v Městském divadle, se Alena Antalová musí pousmát. „Ani nemůžu říct, jak dlouho jsem tady v angažmá. Ale úplně poprvé jsem hrála ještě jako studentka JAMU a byla jsem jedna z asi deseti vran,“ vzpomíná Antalová a ke svým začátkům v roce 1994 podotýká, že původně plánovala být na volné noze.
„Jiné divadlo v Česku ani na Slovensku mi ale nenabídne dělat zároveň činohru i muzikál na takové úrovni. Neustále na sobě můžeme pracovat a jsou před námi výzvy, které stojí za to,“ vysvětluje, proč zůstala.
Vybrat tu nejzásadnější roli odmítá se slovy, že je to podobné, jako by měla rozhodnout, které dítě má nejradši. „Ale samozřejmě, že vzpomínám na svoji první činohru, vzpomínám na Roxanu (v představení Cyrano z Bergeracu – pozn. red.), vzpomínám na Mary Poppins, na Hello, Dolly! Krásných rolí je hodně a každá je pro mě na začátku výzvou,“ prozrazuje Antalová.
Ach, ty skvělé muzikály
V historii divadla se vystřídalo mnoho tvůrců, jako byli Rudolf Walter, Libor Pleva, Antonín Kurš, Jan Fišer nebo již zmíněný Milan Pásek.
Pro hudební scénu, na jejíchž prknech divadlo uvedlo takové kousky světové tvorby, jako jsou třeba Bídníci, Evita, Jesus Christ Superstar, Fame, Kočky, Chicago, Probuzení jara, Čarodějky z Eastwicku, Jekyll a Hyde či Mary Poppins, připravovali svá díla umělci zvučných jmen. Rozhodně se k nim řadí Hana a Petr Ulrychovi, Zdenek Merta, Jiří Žáček, Pavel Fieber a v neposlední řadě také osvědčená autorská dvojice Miloš Štědroň a Milan Uhde.
„Jako autor, který se pokoušel na jevišti Městského o muzikály, jsem tomuto divadlu nesmírně zavázán, že mi to umožnilo. Pokaždé mi vytvořilo nesmírně kreativní a podpůrné prostředí, jaké jsem v málokterém divadle zažil, snad jedině první léta v Huse na provázku,“ vyzdvihuje dramatik Uhde.
A jeho první spolupráce s Městským divadlem? „To pro mě byla léta dost nesnadná, kdy jsem se vrátil z politiky a divadla se mnou nepočítala. Tu mě vyzval ředitel Moša a já přišel se starým námětem – dramatizací Zolova románu Nana,“ osvětluje své začátky v tvorbě muzikálů pro brněnskou scénu s tím, že rád také vzpomíná na svůj muzikál Divá Bára.
Za vším hledej principála Mošu
V 90. letech, konkrétně v roce 1991, začala spolupráci s Městským divadlem herečka, zpěvačka a textařka Zora Jandová.
„Na to si pamatuji zcela přesně, protože své angažmá počítám od narození starší dcery. Z legrace říkám, že jsem byla těhotná s Viktorkou a můj manžel Zdenek (Merta, hudební skladatel – pozn. red.) byl těhotný s muzikálem Sny svatojánských nocí,“ směje se Jandová, která pro Městské spolu s manželem napsala i šansonový muzikál Nahá múza.
Muzikály v Česku trpí tím, že jsou dobrým obchodním artiklem, říká Moša |
Právě 90. léta byla pro divadlo v Lidické ulici přelomovým obdobím, spjatá se vzestupem zájmu diváků, definitivním přejmenováním na Městské divadlo Brno a také s nástupem principála Stanislava Moši, jenž v klíčové funkci setrval dodnes. S jeho příchodem navíc doznalo velkých změn – i díky přestavbě činoherní scény a hlavně otevření hudební scény v roce 2004.
A herci na to slyšeli. „Chtěl jsem si zkusit velký muzikál tak, jak ho dělají Standa Moša se Zdenkem Mertou,“ zdůvodňuje herec Zdeněk Junák, proč v roce 1992 přešel z Mahenova divadla „k Mrštíkům“.
Spolu s ním v té době přesídlila i Zdena Herfortová, která za 28 let na jevišti Městského divadla ztvárnila desítky postav.
„Měla jsem štěstí na krásné role. Ze všech bych vybrala ty výjimečné, jako byla Alžběta Anglická, za kterou jsem dostala v roce 1996 Cenu Thálie, roli Gurmyžské v inscenaci Les nebo Fanny ve Vrátila se jednou v noci. Z muzikálových je to určitě Oda Mae Brownová v Duchovi,“ jmenuje Herfortová, jež letos oslaví – stejně jako Městské divadlo – 75. narozeniny.
Herci se změní v průvodce, vařit bude Slanina
|
