Bizarní příběh rodiny začal na jaře v roce 1992 a několik let plnil novinové stránky i televizní obrazovky. Ani ne roční René tehdy ležel na zadním sedadle auta, s nímž při rychlé noční jízdě jeho opilý otec Jiří Hubáček havaroval. Matka Lenka a další spolujezdec nehodu nepřežili, dítě se skutálelo mezi sedadla a vyvázlo jen s lehkým otřesem mozku.
"Od toho dne začalo naše trápení. Pokud někdo tvrdí, že rány zahojí čas, tak s tím nesouhlasím. Já to mám naopak. Čím dýl to trvá, tím víc jsem z toho lítostivej. Stačí abych viděl nějaký film o dětech a pláču jako želva," přiznává Ivan Komínek. Zemřelá Lenka byla jeho nevlastní, ale s manželkou ji vychovával odmalička.
Půl roku na to přišli manželé i o malého Reného. Otec s ním a kamarádem vyrazil do Austrálie, možná kvůli obavám z trestu za smrt dvou lidí. Podivná trojice uvízla v Malajsii, protože neměli potřebné doklady. Ve městě Johor Bahru se muži spřátelili s majitelem restaurace Bobem Awalludinem a chlapce, který je omezoval v pohybu, mu svěřili. Původně na pár dnů. Dvojice však byla deportována do vlasti, kde Jiří Hubáček za nehodu dostal tříletý trest vězení. Chlapec zůstal v Malajsii.
V 18 se zamilovala a otěhotněla
Babička Jindřiška Komínková se od té doby potýká se zdravotními problémy. Stále častěji bere do rukou fotografii, na které je pohledná mladá žena s miminkem. Dokud Lenka nepoznala budoucího manžela, dělala jim jen radost. Vyučila se kuchařkou a chtěla si udělat i maturitu. Pak se zamilovala, v osmnácti otěhotněla. "Po její smrti jsem přestala spát. Pak jsme přišli i o vnuka," popisuje žena. "Byl tak roztomilej, měl stejně výrazné hnědé oči jako naše Lenka," vzpomíná.
Chlapec stále žije v Johor Bahru v rodině majitele restaurace, jemuž byl po vleklé soudní bitvě svěřen v roce 1997 do péče. Otec totiž začal usilovat, aby ho mohla vychovávat jeho nevlastní sestra. Tehdy se s ním Komínkovi nadobro rozkmotřili. A o tehdy pětiletém chlapci slyšeli naposledy.
Dnes, kdy už se sedmnáctiletému vnukovi blíží plnoletost, se prarodiče odhodlali něco o něm zjistit. Protože nemají přístup k internetu, obrátili se s prosbou na MF DNES. "V roce 1998 mu byl udělen malajsijský studijní pas, aby mohl být zapsán do školy. Té předloni zanechal a pomáhá pěstounovi v restauraci. Chlapec má cestovní pas České republiky," napsala na dotaz MF DNES konzulární referentka Lenka Szonyiová ze zastupitelského úřadu v Kuala Lumpur.
Umí jen malajsky
Podle ní velvyslanectví věnuje případ Reného Hubáčka pozornost a pracovníci jsou s ním v kontaktu. "René je plnohodnotným členem rodiny, mluví pouze malajsky a své češství si ani neuvědomuje. Jeho rodina o něho nikdy neprojevovala žádný zájem," dodává referentka.
Podle ní bylo otci uloženo přispívat pěstounovi na výživu částkou 250 korun měsíčně, což ovšem ani jednou neučinil. Markéta Nováková z brněnského Úřadu pro mezinárodní ochranu dětí říká, že se pěstoun Bob ani nepokusil alimenty vymáhat. Kvůli neexistující úmluvě s Malajsií by to bylo obtížné.
Prarodiče by aspoň jednou v životě vnuka rádi viděli. Zároveň si takové setkání nedovedou představit. "Pokud umí jenom malajsky, u nás by se s ním nedomluvil asi nikdo. A navštívit ho? Na to nemáme peníze a manželka ani zdraví," přiznává čtyřiapadesátiletý Ivan Komínek.
