Když vystudovaný rostlinolékař z Bratislavy Milan Čamlík krátce po revoluci z rebelství opustil kvůli ruštině studium ekonomie, objevil v sobě při prvním psychoterapeutickém výcviku zvláštní talent.
"Porozumět mladým lidem, ke kterým jsem vždycky hodně tíhl a dokázal jsem jim pomoct," vysvětluje modrooký muž s rozevlátými vlasy.
Za dvacet let mu "prošly rukama" spousty závislých lidí. Někteří úspěšně, jiní boj se závislostí vzdali.
"Byl jsem v mládí rebel, který kromě rodičů neuznával žádné autority," naznačuje psychoterapeut mírnou paralelu s lidmi, kterým roky pomáhá zvládnout jejich velký životní boj. "Kdyby tehdy byla dostupná tráva, určitě bych ji při své povaze také vyzkoušel," je přesvědčený muž, který proti benevolenci k této měkké droze po zkušenostech s rozbujelou drogovou závislostí brojí.
Porazit nedůvěru úředníků
Jeho potřebě pomáhat nebyly přitom úřady od začátku nakloněny. "Svou první terapeutickou komunitu jsem založil před mnoha lety na Slovensku. Byl za tím neskutečný úřední šiml. Nenechal jsem se jím ale odradit, napsal tehdy ještě na psacím stroji projekty a chodil jsem za úředníky po ministerstvu tak dlouho, dokud jsem nezískal jejich podporu," vzpomíná Čamlík na začátky.
Milan ČamlíkNarodil se 31. 5. 1957 v Bratislavě, kde vyrostl. Tři roky studoval Vysokou školu ekonomickou. Po revoluci založil první komunitu pro klienty trpící závislostmi na Slovensku. Poté se přestěhoval na Moravu, kde před 13 lety s manželkou Hanou založil uznávanou terapeutickou komunitu Krok pro léčbu drogově a jinak závislých přímo v centru Kyjova. Je hlavním psychoterapeutem. |
Věděl, že závislým lidem nestačí jen pomáhat, dát jim práci a zavřít je někam, kde panuje přísný režim a řád. "Pokud chci drogově či alkoholově závislým pomoci, musím hodně studovat a růst. A tak jsem se začal intenzivně zúčastňovat nejrůznějších psychoterapeutických výcviků a workshopů, které vedli třeba uznávaní odborníci z USA," vypráví.
S manželkou Hanou se vrátili na Moravu, kde mají oba kořeny, a koupili si na Kyjovsku malý útulný domek. "Založili jsme pak v Kyjově první komunitu uprostřed města v zemi. Začátek byl neskutečně těžký," říká.
Jeho tým teď v Kroku pomáhá závislým lidem od patnácti let a stojí jim za zády i po opuštění zhruba ročního náročného odvykacího programu.
Podle Čamlíka nejsou na drogové scéně na jihu Moravy žádnou zvláštností ani děti závislé na tvrdých i měkkých narkotikách. "Berou od třinácti čtrnácti let. Rodiče totiž často tolerují marihuanu a říkají, že je to jenom tráva. Ta je ale vstupní branou, po čase totiž přestane mozku dodávat tu euforii, po níž mladý člověk v tomto věku tolik touží," popisuje psychoterapeut.
Od experimentování s drogami je už podle něho jen nepatrný krůček k ochutnání tvrdých drog. "Nejdříve si pervitin šňupnou, pak už si ho píchnou do žil. Rodiče to kolikrát vůbec netuší a přijde se na to, až už je pozdě," varuje před nedostatkem režimu a důsledné kontroly v rodinách Čamlík.
Rodinnou terapii, kterou v kyjovské komunitě letos už třináctý rok provozují, úspěšně dokončilo zatím sto dvacet lidí, kteří také prošli vyřazovacím rituálem.
Za vším hledej touhu po lásce
"Učíme tady závislé posilovat vlastní sebeúctu, najít radost ze života a dělat věci, po kterých touží, bez toho, aniž by si falešný stav euforie navozovali drogou či alkoholem," popisuje s tím, že hlavním motorem pro zvládnutí vnitřního boje klientů je v komunitě každodenní tvrdá fyzická práce a disciplína.
"Často se ptám, proč mladí lidé vůbec jdou po falešném pocitu. Vždy ale touží po lásce. Lásce matky, otce, sebe sama i životního partnera. Závislí lidé bývají obrovsky citově vyprahlí," přibližuje Čamlík.
Každé, byť drobné vítězství svých klientů silně prožívá. "Je to sice strašná a psychicky vyčerpávající dřina, ale jejich výhry jsou i našimi výhrami," přiznává skromně muž, který je přesvědčený, že abstinence je životní filozofie.
