Statek v Mistříně, na němž rodina Milana Hlobílka hospodařila. Roku 1951 z něj...

Statek v Mistříně, na němž rodina Milana Hlobílka hospodařila. Roku 1951 z něj byla po komunistické akci „Kulak“ vyhnána. | foto: archiv Milana Hlobílka

Žádal odškodnění za příkoří z 50. let. Dostal jen 200 korun na soudní náklady

  • 53
Rodina Milana Hlobílka byla v roce 1951 nuceně a bez právního podkladu vysídlena ze statku v Mistříně na Hodonínsku v takzvané akci K, tedy Kulak. Muž se sice domohl morální satisfakce, finančního odškodnění ale ne. Stát mu pouze proplatí náklady na trestní řízení.

Pětaosmdesátiletý Hlobílek se loni na podzim v Hodoníně po 65 letech dočkal soudní rehabilitace, a tím i morální satisfakce (psali jsme zde).

Rodina ale nebyla nikdy odškodněna. Na základě soudní rehabilitace ministerstvo spravedlnosti toto pondělí Milanu Hlobílkovi přiznalo odškodné 200 korun, uvedl Hlobílkův advokát Lubomír Müller. Přiznaná částka je náhrada nákladů trestního řízení.

Hlobílek požadoval ještě paušální náhradu ušlého výdělku a nákladů vazby. Podle materiálu ministerstva ale omezení, které žadatel musel nezákonně strpět, nemuselo vést ke ztrátě výdělku.

„Platnou právní úpravu pak musíme bohužel vyložit tak, že kompenzací nepochybně způsobené újmy zde zůstává samotné rozhodnutí o účasti na rehabilitaci,“ stojí v materiálu.

Müller s tím spokojen není. „Zákon o soudních rehabilitacích říká, že odškodnění má být přiměřené. Z mého hlediska částka 200 korun přiměřená není,“ uvedl.

Vyšší odškodné náleží jen osobám omezeným na svobodě

Otázkou podle něj ale je, zda se Milan Hlobílek ve svém věku bude chtít ještě pouštět do soudního procesu, jehož výsledek je navíc podle advokáta nejistý.

Ani ministerstvo nepovažuje 200 korun za adekvátní odškodnění za útrapy, které byly žadateli za minulého režimu způsobeny. Důvod výše částky ale podle něj tkví ve znění zákona o soudní rehabilitaci.

„Tato právní úprava přiznává nárok na další (vyšší) odškodné jen těm osobám, které byly výkonem trestu či vazby omezeni na osobní svobodě. Toto však není případ pana Hlobílka, který byl vystěhován, na což tato právní úprava bohužel nepamatuje,“ vysvětlila mluvčí Tereza Schejbalová

Vzít si mohli jen to, co se vešlo na nákladní auto

Milan Hlobílek byl v době vystěhování devatenáctiletým synem sedláka Metoděje Hlobílka. Toho soud posmrtně rehabilitoval letos na jaře (více zde).

Vystěhování z Mistřína - dnes sloučené obce Svatobořice-Mistřín - se uskutečnilo 21. dubna 1951. Ke statku bylo přistaveno nákladní auto a za přítomnosti příslušníka Sboru národní bezpečnosti mohla rodina naložit jen to, co se vešlo. O ostatní majetek přišla. Obdobně byla ze statku vysídlena i rodina Metodějova bratra Antonína, objekt muselo ten den nuceně opustit celkem deset lidí.

„Odvezli nás na samotu poblíž obce do Jestřabic. Mně bylo 19 let,“ řekla již dříve novinářům dcera Metoděje, Eliška Kolečkářová. „Když nás Němci vystěhovali, tak jsem si říkala - jsou to naši nepřátelé, tak to musíme strpět. Ale když tady naši lidi vystěhují člověka bezúhonného...,“ dodala.

Statek měl Metoděj Hlobílek v době vysídlení spolu s bratrem v družstvu, kromě statku se jednalo o pozemky o rozloze asi 83 hektarů. Protože byly v družstvu, rodina majetek nemohla získat zpět v restituci. Statek už neexistuje, na jeho místě stojí čerpací stanice.