Ten den bylo na jižní Moravě krásně, vzduch osvěžil jen lehký deštík. Ale severně od dolu Dukla, v němž se těžil lignit, se rozpoutalo peklo. Bouřky způsobily povodňovou vlnu, která se hnala na Šardice.
Sto deset horníků fáralo jako každý den na odpolední šichtu. O tom, co se děje na povrchu, neměli tušení.
V průběhu přívalových srážek a povodně se povrch poddolovaného území na řadě míst propadl a vznikly v něm krátery.
Voda se rychle dostávala do podzemí.
Dispečer postupně horníky odvolával z pracovišť, 34 z nich už ale nevyfáralo.
„Byl jsem asi dvě stě metrů od centra, kudy voda vtrhla do šachty. Mohla se dát dvěma směry, naštěstí si vybrala ten o něco málo volnější, jinak bych tu dnes nebyl,“ vzpomněl po letech na tragické události jeden z přeživších.
Naděje, že by se havíři mohli zachránit v některé vzduchové kapse, se záhy ukázaly být plané.
První z obětí se podařilo vyprostit 12. června, poslední až po více než čtyřech měsících - 15. října 1970.
