"Byla to taková blesková akce. Objevili jsme ji při vyhledávání lidových staveb na Podluží, a to za pět minut dvanáct. Nebyla památkově chráněná a už už měla jít k zemi. Majitelé chtěli na jejím místě postavit dům a už měli vydané stavební povolení," líčí příběh stodoly Vlasta Ondrušová, zástupkyně ředitele Národního ústavu lidové kultury ve Strážnici.
Stodolu loni koupili, během týdne rozebrali a ve skanzenu znovu postavili. Podobně zachránili Strážničtí také vinný sklep z Blatnice. "Majitel se sem nyní na něj jezdí občas dívat," dodala Ondrušová.
To jsou však spíš výjimky. Značné množství domů, které se posledních sto i dvě stě let příliš nezměnily, totiž nenávratně mizí. Zjistili to i památkáři, kteří sedm let objížděli čtyři a půl tisíce jihomoravských památek a v jejich seznamu dělali generální pořádek. Už jsou téměř hotoví, do půl roku chtějí vyvěsit všechny aktualizované informace o památkách v kraji na svých webových stránkách, ale v těchto dnech mají i smutné povinnosti.
Píší protokoly o tom, že se památková ochrana objektu ruší. Buď už nestojí nebo ho majitelé tak přestavěli, že už není co chránit. A těch dokumentů bude na dvě stě.
"Líto je mi třeba Domu U sedmi švábů v Brně. Na jeho místě sice nedávno vznikly pěkné byty, ale ty mohou být všude," uvedl příklad ředitel brněnského Národního památkového ústavu Petr Kroupa. Podle něj ale některých objektů až tak velká škoda není. "Památky se prohlašovaly i dost nahodile a ne všechny objekty si tuto ochranu zasloužily," říká.
A o co kraj vlastně hlavně přišel? "Především o lidová stavení na Hodonínsku a Břeclavsku. Hodně jich tam bylo zbořeno nebo přestavěno zejména v sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století," upřesnil Aleš Homola z Národního památkového ústavu v Brně.
