Rorýs létá tak rychle, že je téměř nemožné ho pozorovat. Jeho pískot nad střechami domů je ovšem tak osobitý, že se nedá zaměnit.
"Rorýsi ve vzduchu loví, odpočívají, ale také se zde páří, nebo dokonce i spí. Přesto potřebují pevnou půdu pod nohama, aby měli kam naklást vejce a vyvést mláďata," přibližuje život krásného ptáka ornitolog Lukáš Viktora, který má v České ornitologické společnosti na starost registraci hnízdišť.
"Počet rorýsů klesá, je tedy zvláště chráněným druhem," vysvětluje Viktora.
Hnízda staví ve spárách domů
Ptáků, kteří létají až dvousetkilometrovou rychlostí, ubývá proto, že jeho život je úzce vázán na člověka. "Hnízdí ve štěrbinách a dutinách skal a lidských staveb," popisuje předseda jihomoravské pobočky České společnosti ornitologické David Horal.
Ten se svými spolupracovníky dokonce zvolil zajímavého rorýse jihomoravským ptákem letošního roku. "I tím jej chráníme," doplňuje Horal.
Podle něho kvůli rekonstrukcím domů ubývá míst, kde mohou rorýsi naklást vejce a v páru se o ně svorně starat.
"Doba hnízdění rorýse je od 20. dubna do 10. srpna. V tomto období ptáky ruší například výměna oken, zateplování nebo opravy střech. Je lepší to nechat na srpen," líčí Viktora a vyvrací také obavy z ptačího trusu. "Rodiče trus mláďat z hnízda pečlivě odstraňují," říká.
Ptáka, kterého lze pozorovat výhradně v letu, si lidé často zaměňují s vlaštovkou nebo jiřičkou. Rorýs je však větší, charakteristické je také jeho hlasité a intenzivní pískání. Zajímavé je, že ze země neumí sám vzlétnout.
