Na malém městě se moc vybrat nedá. Ve všech obchodech v centru města jsou schody, a tak zcela samozřejmě takřka obden mířívám na nákup do jediného "bezbariérového".
o autorce
|
Ivana Solaříková je redaktorka MF DNES. V současné době je na mateřské dovolené.Bezradně jsem se otočila na podpatku a alespoň jsem se snažila předvést výraz "tak já svoje peníze utratím jinde".
Kočárek s dítětem, ale i bez něho, bych venku bez dozoru nenechala ani na vteřinu. Jenže v náručí s prckem, který se vrtí jako hádě, se nákup prostě zvládnout nedá.
Proč v obchodě přistoupili k takovému zákazu, jsem se nedozvěděla. Prodavačka řekla jen: "Máme to nařízeno." A nikdo z vedení řetězce nebyl k zastižení kvůli školení či celodennímu jednání.
Poprvé v životě jsem se opravdu cítila jako oběť diskriminace. Jenže stěžovat si není kam. Sdružení ochrany spotřebitelů sice zákaz vstupu s kočárkem za diskriminaci považuje, jenže Česká obchodní inspekce jej nepostihuje. Prodejce má prý právo chránit své zboží před zničením nebo odcizením.
Já jsem se po vyhazovu z obchodu jako potencionální zloděj opravdu cítila. Jako bych měla dítěti strkat do punčošek nudle nebo aspoň rohlíky. Poprvé jsem kočárek vnímala jako handicap.
Nakonec jsem vztek zahnala kusem čokolády. Koupila jsem ji v supermarketu, kam jsem jela i s dítětem autem. A po dlouhé době vedle mě nikdo nezaparkoval tak těsně, abych nemohla naložit autosedačku. Díky, řidiči!
