Cestu do Pozořic by možná nevážili, kdyby je nezačaly hodně zajímat rozvaliny tamního hradu Vildenberk. Pomalu zapomenutým bývalým šlechtickým sídlem se však na Vyškovsku už zabývá například i rousínovský kronikář Karel Lochman.
Ten kvůli němu dokonce přeložil část kroniky bývalé obce Čechyně psané kurentem. Čechyně sice nyní patří k Rousínovu, ale kdysi bývala součástí vildenberského panství.
"I když se o historii zajímám dlouhou dobu, že nedaleko Velešovic ve středověku stával hrad a ve své době patřil dokonce k největším na Moravě, jsem nevěděl. Pověděl mi o něm až kamarád. Nebyl ani zakreslený na mapách," říká Štěpán Daněk.
Potomci majitelů žijí dodnes
Přiznal však, že pak se do historie hradu pořádně opřel, a co se dalo, nastudoval i o rodu Vildenberků. A dozvěděl se o nich samé zajímavé věci.
Třeba že majitelem hradu byl i Půta, na počátku 14. století šestý nejmocnější šlechtic v království, že jeho potomci založili bouzovskou větev rodu a Vildenberkové vlastnili asi 350 let hrad Buchlov a odešli z něj až na konci druhé světové války. A že jejich potomci žijí dodnes.
Zřejmě největší zásluhu na tom, že se lidé z okolí Rousínova začali zajímat více o místní historii a mají teď nový cíl vycházek, má pozořický učitel Aleš Tinka.
"Z hradu už toho mnoho nezbylo, jen příkopy, ve kterých jsme si hráli už jako děti. Více jsem se o něj začal zajímat až před pěti lety, kdy se mne lidé ptali, kde vůbec je, že ho nemohou najít," říká Aleš Tinka.
K hradu vede turistická stezka
A pak přesvědčil několik lidí, aby sestavili tým, který oživí slávu hradu.
"Hledali jsme i jeho přibližnou podobu, a když se nám to podařilo, vydali jsme ji na pohlednici, kterou si nyní budou moci lidé koupit na cestě k hradu, v cukrárně ve Viničných Šumicích," říká.
K hradu už vede turistická stezka a slouží mu i webové stránky www.vildenberk.cz. Ba dokonce se podařilo přemluvit majitelku nedaleké louky, aby ji prodala za dvacet tisíc korun.
Složily se na ni tři okolní obce a už vloni se zde začaly pořádat společné výlety a setkání. S hudbou, občerstvením a vzpomínáním na zašlou slávu hradu.
