Nadšenci od Brna věnují Albáncům most. Prověřil ho kůň, dopraví ho osli

  • 15
Skupinka nadšenců z jihu Moravy chce zachránit zapadlou albánskou vesničku Curraj i Epërm před vylidněním. Vyrobili pro ni lávku, původní most totiž před časem vzala povodeň. Odolnost ocelovo-dřevěné konstrukce prověřil na zahradě domu na Brněnsku i šestimetrákový kůň.

Patnáct a půl metru dlouhý a 0,8 metru široký můstek sestává ze 144 ocelových dílů a dřevěných desek. Nyní stojí smontovaný na zahradě rodinného domu v Sokolnicích u Brna. Váží asi tunu a projektanti z dobrovolnického týmu ho vymysleli tak, aby byl kvůli snazšímu převozu kompletně rozložitelný.

Protože do vesnice nelze dojet autem, donesou všechny díly horským terénem do cíle osli, kteří jsou v oblasti nejběžnějším dopravním prostředkem. Kvůli tomu nosníky nemohly měřit víc než 1,2 metru, aby se zvířata jdoucí v řadě za sebou nákladem vzájemně neporanila. Z přístavu do vesnice díly ponesou celý den.

Právě časté přechody těžkých hospodářských zvířat musí most v budoucnu bezpodmínečně vydržet. Dupotu šestisetkilového koně ve čtvrtek při zátěžovém testu odolal bez potíží. Prohnutí bylo v normě i poté, když za kopytníkem vstoupilo na most také patnáct lidí.

„Bylo potřeba minimalizovat množství problémů, které by se mohly vyskytnout. V Albánii bychom je už řešili těžko,“ vysvětluje nutnost zkoušky vedoucí dobrovolnického týmu mostařů Cyril Ponížil.

Z Brna do Albánie nadšenci vyrazí s nákladem 10. srpna. Čtyři až šest lidí bude na stavbě mostu pracovat týden až dva. S sebou spolu s vrtačkami a pilou povezou i generátory, protože vesnička je už patnáct let bez elektřiny.

Mostní pilíř ukotví pomocí drátěných košů naplněných kamením, takzvaných gabionů. Koncem léta by tak měla lávka spojit vesnici se severem země.

„Je před námi jedna z největších logistických akcí v oblasti. V první vlně s pomocí dvou parníků a osmnácti oslů přepravíme rozmontovaný most a tři tuny dalšího materiálu,“ popisuje hlavní organizátor projektu Albánská výzva Jan Balák, který most s kamarády poskládal na své zahradě.

Albánská výzva

Cílem projektu je pozvednout region od řeky Shales po úpatí Valbony v severní Albánii.

Co chtějí dobrovolníci dokázat v Curraj i Epërm:

  • Instalovat most, který propojí vesnici s údolím Querec a severem země.
  • Opravit kostel.
  • Instalovat malou fotovoltaickou elektrárnu.
  • Vybudovat turistickou základnu z opuštěného domu, který v obci dostali k dispozici od starosty.

Co chtějí dokázat v regionu:

      • Zkrátit cestu z města Shkodär do Curraj i Epërm díky turistickému značení ze dvou dnů na jeden.
      • Opatřit turistickými značkami i trasu Lekbibaj - Curraj i Epërm - Theth s přípojkou do Valbony.
      • Vybudovat ferratu pro horolezce.
      • Vybudovat dvě první značené stezky pro kaňoning.

Pozn.: Vše financují z darů, neberou dotace z veřejných rozpočtů Albánie ani ČR. Celkem potřebují sehnat 250 tisíc korun.

Nejsložitější podle něj bylo zpracování projektové dokumentace. „Přípravy trvaly asi dva měsíce. Když už jsme měli nachystaný všechen materiál, montáž mostu zabrala asi čtyři hodiny,“ říká.

Lidé do vsi prchali před islámem

Na druhý břeh řeky, která půlí vesnici, lze nyní přejít jen přes pětadvacetimetrový brod. A to pouze tehdy, když to hladina vody dovolí.

Díky novému mostu by si do neposkvrněné přírody v okolí Curraj i Epërm mohli podle nadšenců konečně najít cestu také turisté.

Kromě elektřiny chybí v obci i ostatní výdobytky moderní civilizace. Několik desítek lidí, kteří tam přes léto tam žijí, živí především prodej medu nebo domácích sýrů.

V devadesátých letech přitom místo obývala asi tisícovka Albánců. „Tuto oblast osídlili v době, kdy Albánii okupovali Turkové. Sever býval křesťanský a kdo nechtěl konvertovat na islám, měl možnost utéct do této izolované lokality v horách. Křesťanství se na severu Albánie udrželo doteď, střed je islámský a jih řecko-katolický,“ vysvětluje Balák.

S přáteli po zemi cestoval v minulosti třikrát. Učarovalo jim, že se dostali i do míst, kam předtím kvůli nedostupnosti lidská noha nevkročila. 

Tisícovka turistů ročně stačí

Parta dobrodruhů spočítala, že by místním pomohla uživit se už tisícovka návštěvníků ročně.

„Lidé do dvou let odejdou do měst, když nebudou mít co dělat. Je škoda nechat vesničku vymřít, když má takový potenciál. Chceme dát místním šanci, aby mohli zůstat. Z místa, které dosud řeka oddělovala od světa, uděláme turistickou atrakci,“ doufá Balák a dodává, že většina Albánie žije především z turismu.

Kdyby však místní při stavbě lávky spoléhali na vládní pomoc, nedočkali by se.

Toho, že by krajina spolu s přílivem turistů v budoucnu ztratila své kouzlo, se neobává. „Nikdy z toho nebude Banát v Rumunsku, kam lidé jezdí za levným alkoholem. Průsmyk v 1 800 metrech, kterým musí projít každý, kdo do vesnice míří, je dostatečným přírodním filtrem,“ myslí si hlavní organizátor.

Do projektu Albánská výzva (více zde), jehož součástí je mimo stavby mostu i záměr opravy kostela či instalace malé fotovoltaické elektrárny, se zapojilo už přes 180 lidí různých národností. Více než sto jich v létě do vesnice vyrazí pracovat vlastníma rukama. Výzvu na místě zakončí slavnostní festival.