Vraždil ze zcela malicherných příčin: kvůli pouhým třem stovkám korun. Ještě týž den v noci policisté místo činu ohledali. Neobydlený domek patřil jeho bratranci a tetě. Libor ho navštěvoval s jejich souhlasem.
V suterénu byla kromě garáže i místnost na kompoty. V této místnosti byla pod nejspodnějším dřevěným regálem nalezena mumifikovaná mrtvola nahého mladého muže, zabalená do dvou jutových pytlů.
. Kriminální kauzySeriál o závažných kriminálních případech posledních dvaceti let na jižní Moravě |
Na zápěstí pravé ruky měl ozdobný, vlastnoručně vyrobený kožený pásek s uzlíky. Na stropě garáže byly zjištěny krevní stopy. Další byly nalezeny na rýči a úlomcích skla. Policejní výjezdová skupina zajistila i lopatu, rýžové koště, na kterém byly později v laboratoři nalezeny vlasy zavražděného a jednu ponožku. Nezapomnělo se ani na popel z kotle ústředního topení.
Záznamy v trestném rejstříku
Policejní kartotéky na Libora prozradily, že byl dvakrát soudně trestán. Za krádež cyklistického kola, peněženky v čekárně zdravotního střediska a tří bažantů z bažantnice byl odsouzen na pět měsíců s podmíněným odkladem na dva roky. Začátkem roku 1990 dostal amnestii.
Do policejního protokolu Libor uvedl, že se s mladíkem seznámil v restauraci asi týden předtím, než ho usmrtil. Tehdy mu řekl, že se prostřednictvím inzerátu zkontaktoval s mužem, který chtěl provést generální opravu motoru motocyklu, který měl ve své garáži. Mladík se nabídl, že mu s opravou pomůže. S jeho návrhem souhlasil, neboť si nebyl sám sebou jistý, jestli se mu motor podaří opravit.
Sám motocykl nevlastnil a dokonce neměl ani řidičský průkaz. Dohodli se na tom, že se sejdou o týden později v restauraci poblíž Brna. O mladíkovi věděl jen to, že se zajímá o motocykly a elektroniku. Údajně neznal ani jeho jméno.
O několik dnů později se s ním v dohodnuté restauraci skutečně sešel. V restauraci vypil asi tři desetistupňová piva a dvě kořalky. Mladík vypil o dvě piva více. Přitom se navzájem povzbuzovali, že se jim oprava motoru podaří. Kolem 21. hodiny společně z restaurace odešli a autobusem odjeli do Brna. Na jedné předměstské zastávce vystoupili a šli do garáže.
"Pohádali jsme se a já se pak bránil"
Libor dále popisoval, že při prohlídce motocyklu potom mezi nimi vypukla hádka. Jádrem sporu bylo dělení odměny za opravu motoru (šlo o zmíněných tři sta korun). Slovní konflikt přešel do vzájemného strkání, při kterém se dostali z garáže do místnosti na kompoty. Když mladík začal po Liborovi házet sklenice od kompotů, vzal Libor lopatu a udeřil.
Jeho protivník se chytil za hlavu, upadl na podlahu se střepinami skla a zůstal bez hnutí ležet. Libor pak vyšel před garáž, zapálil si cigaretu a čekal, co se bude dít. Po vykouření cigarety se vrátil do garáže a začal rozebírat motocykl. Asi po půlhodině se šel na svého soka podívat. Strčil do něho, aby se probral. Protože udeřený nijak nereagoval, domníval se, že spí. Světlo nechal rozsvícené, dveře garáže jen přivřel a odešel domů.
Další den zjistil, že mladík je mrtev. Ze strachu před odhalením se snažil zakrýt stopy. Mrtvolu svlékl a v kamnech kotelny spálil jeho slipy, nátělník a rifle. Na nahé tělo navlékl dva pytle a vsunul ho pod regál. K regálu i před dveře místnosti naházel různé věci. Pak odešel do bytu rodičů, umyl se a odjel do zaměstnání. Od té doby se na mrtvolu mladíka nešel podívat, i když garáž často navštěvoval. Dokonce ji nabídl i k pronájmu.
Hned po své výpovědi byl Libor obviněn z vraždy a putoval do vazby. O několik hodin později svou výpověď v podstatě zopakoval i před prokurátorkou (dnes státní zástupkyní).
Sokovi rozbil lebku
Soudní lékaři našli na lebce pět rozsáhlých defektů. Nevyloučili, že byly způsobeny lopatou nebo rýčem. Smrtelný úder, při kterém se lebka prolomila, byl veden zleva, značnou silou, a zezadu. Další rány vznikly, když oběť ležela na podlaze. Znalci uvedli, že kdyby byla neznámému mladíkovi poskytnuta pomoc, mohl by žít.
Při domovní prohlídce v bytě, který Libor užíval společně sotcem a nevlastní matkou, zajistila policie v jeho pokoji řidičský průkaz a technický průkaz k malému motocyklu Simson znějící na jméno šestnáctiletého Ladislava B. To byl také klíč k identifikaci neznámého. Ladislav byl svými rodiči pohřešován od 30. listopadu 1990. Jeho otec pak bezpečně poznal kožený řemínek s uzlíky. Porovnání chrupu mrtvého se stomatologickou dokumentací jeho identifikaci stvrdilo.
Policisté pátrání ignorovali
Smutnou skutečností zůstává, že po Ladislavovi sice bylo 30. listopadu 1990 vyhlášeno místní pátrání a 8. února 1991 dokonce celostátní, ale brněnští policisté mu vůbec nevěnovali pozornost. Dokonce se po pohřešovaném neptali ani mezi jeho spolužáky.
Rodiče se proto rozhodli pátrat po synovi z vlastní iniciativy. Ladislavova matka obcházela redakce brněnských deníků s prosbou o zveřejnění fotografie syna. Otci se zase podařilo zjistit, že jeho syn navštívil krátce před zmizením restauraci v blízkosti Brna.
V odborném učilišti se od Ladislavových spolužáků dozvěděl několik jmen. A bylo mezi nimi i jméno Ladislavova vraha.
V době, kdy byl ve vazbě, Libor zcela změnil výpověď a za vraha označil neznámého muže, který se k nim připojil cestou ke garáži. Sám nic neviděl, protože v době vraždy před garáží kouřil. Muž mu prý začal vyhrožovat, že bude zabit také, pokud se jen slůvkem o činu někomu svěří. Velmi rafinovaně zpochybňoval i další důkazy, včetně znaleckých posudků.
Jeho rádcem ve vazební cele byl totiž jedenáctkrát soudně trestaný recidivista, který strávil téměř 25 let ve věznicích a v té době byl obviněn z vraždy vojáka. Druhým rádcem byl čtyřikrát trestaný sexuální deviant s devítiletým pobytem za mřížemi a tehdy rovněž obviněným z vraždy studentky na Pedagogické fakultě.
Každý z "rádců" byl později odsouzen k dalším 23 letům odnětí svobody.
Při dalším vyšetřování kriminalisté zjistili, že Libor několik týdnů po vraždě odcizil v bytě svých známých dva kusy snubních prstenů v hodnotě 3 500 korun. Prodal je před prodejnou tehdejšího podniku Klenoty za pět set. Kriminalistům se také podařilo zajistit další usvědčující důkazy. Patřila k nim riflová bunda zavražděného, jeho pánské kozačky, rolák i druhá ponožka.
Riflovou bundu Libor nejdříve nožem a vodou očistil od krve, po určitý čas nosil a pak ji daroval tetě pro její děti. Svědci uvedli, že používal také Ladislavovy kozačky. Do roláku a ponožky pak otíral štětce od barev.
Zavražděný by se dokázal ubránit
O další usvědčující důkazy se postarala policejní biologická laboratoř, která vyhodnotila a objasnila původ krevních stop z garáže i vlasů nalezených na rýžovém koštěti. Kriminalisté rovněž vyvrátili Liborovo tvrzení, že Ladislava viděl pouze dvakrát.
Svědci potvrdili, že se s ním setkal nejméně čtyřikrát. Libor také věděl, že Ladislav pravidelně posiloval a obstojně ovládal karate. Výsledky pitvy potvrdily, že vrah zaútočil značnou silou a to jednoznačně zezadu. Útok zepředu by Ladislav velmi pravděpodobně odvrátil.
Soud nakonec nemohl zohlednit ani fakt, že se Libor sám dobrovolně přišel na policii přiznat. O několik let starší bratranec ho totiž vyzval ke společnému úklidu suterénních místnosti. Proto se Libor rozhodl vraždu ohlásit. Bylo jen otázkou pouhých tří dnů, kdy by jeho teta či bratranec mrtvolu odhalili.
Přes úpornou obhajobu byl Libor odsouzen ke dvanácti letům vězení. Současně musel podstoupit ústavní ochranné protialkoholní léčení a nahradit třem poškozeným celkovou částku 29 074 korun a padesát haléřů.
Při rozhodování o výši trestu soud označil jeho jednání za vysoce společensky nebezpečné. Vycházel přitom z faktu, že obětí brutálního útoku byl nezletilý člověk a že zemřel z malicherných příčin.
