"Proč jste se vrátil z ciziny zpět do ČR?" zajímalo čtenářku Katku. "Mám tu skvělou pracovní příležitost v Noem Arch v Brně a taky možnost využít znalosti gastronomie ze zahraničí," odpověděl David Valíček.
Lidé se také ptali, jestli existuje ještě tučnější a méně zdravé jídlo, než je typické české knedlo, vepřo, zelo. Kuchař se vyzná, a tak čtenáře uklidnil, že na tom nejsme nejhůře. "Určitě, mezi labužníky francouzské kuchyně to je foie gras z kachny," vzkázal.
odpovědi davida valíčka čtěte - zde |
Do kuchyně nejluxusnějšího hotelu na zemi se dostal víceméně náhodou. "Řekl jsem si, že bych chtěl pracovat v nějaké exotičtější zemi. Podal jsem si na internetu inzerát s životopisem a za měsíc mi volal zástupce tamního nejvyššího šéfkuchaře," vzpomíná Valíček.
O tom, že zasvětí život jídlu, nikdy nesnil. Původně chtěl být barmanem. "Chtěl jsem míchat a u toho si povídat s lidmi, byl to můj sen," říká. Lidé se jej ptali, jestli toho někdy nelituje a zda umí něco namíchat.
"Být barmanem je krásná věc. Ale dělat jídla je mou zálibou a tak už to zůstane. Je to práce, u které si mohu být jistý. Ale coctail, jako je Bloody Marry, nemá pro mne žádnou konkurenci. Doporučuji," odpověděl.
Jeden z čtenářů se chystá do Noemovy Archy a zajímalo jej, jestli si tam může objednat hmyzí speciality.
"Tak jako v každém hotelu je vždy nějaký specialista na každou věc, tak i u nás v Noem Arch je jeden člověk, který našel v tomto odvětví velkou zálibu a od kterého se také učím a ochutnávám jídla kolem hmyzu. Jsme moc rádi za zájem, a proto v budoucnu se pokusíme znovu udělat další degustační jídla s hmyzem. Mám rád například kobylky v karamelu nebo moučné červy klasicky orestované jen na šalotce s chilli. Cenu určitě netajíme, ale bude záležet na výrobní hodnotě, od které se bude vše odvíjet," rozpovídal se Valíček.
V arabském hotelu s ním pracovali lidé třiašedesáti různých národností. "Ale já jsem byl prvním Čechem, se kterým pracovali. Každý mě zkoušel, neustále se na něco ptali, zkoumali mě pohledem," říká Valíček.
Na starost dostal sekci omáček, občerstvení na pokoje a jachty, jídla pro šejky a také přivítání hostů v hotelové restauraci. "Fungoval samozřejmě čtyřiadvacetihodinový provoz. Každý den jsme vařili stovky hlavních jídel a chystali rauty pro zhruba dva tisíce hostů," vypočítává.
"Každé jídlo muselo být jedinečné, nazdobené spoustou barev, každé jídlo muselo ochutnat několik lidí, než odešlo z kuchyně. Byla to dobrá škola," vzpomíná David Valíček.
Největší tamní specialitou je prý humr. "Povařil se sedm minut ve vodě, pak se z něj vytáhlo maso, medailonky se orestovaly na francouzské hořčici a koňaku, přelilo se to svařeným vínem a humrovou omáčkou, pak se směs vrátila do ploutve humra, ten se i s klepítkama zapekl a přelil další omáčkou," popisuje zkrácenou verzi přípravy.
Jídla z našich přísad
Čtenářka Jana se s kuchařem radila, zda se dají jedinečné ingredience, které tvoří výjimečná jídla, nahradit něčím českým a přitom lze zachovat chuť pokrmu.
"Samozřejmě i u nás je spousta skvělých produktů, které určitě nemají konkurenci v zahraničí. Ale díky vrácení se českých kuchařů domů přicházejí i nová a nebo i moderně upravená jídla, se kterými naší dodavatele se snaží držet krok a doplnit sortiment v českém trhu. Co se týče mořských plodů a ryb, bude vždy cena vyšší a s tím musíme počítat. A co se týče netradičních jídel, ty můžete udělat i z naších produktů. Záleží na samotné kombinaci a nebo na technologickém postupu," ujistil ji kuchař.
A jeho nejoblíbenější jídlo? "To se úplně stydím říct. Je to smažený sýr," culí se.
