Na společné fotografii pózovalo pět generací její rodiny. S Cejnarovou i její dcera, která se o ni stará, vnučka, pravnučka i prapravnučka.
Jejím receptem na dlouhověkost je chudoba. A pak také práce. "Museli jsme dělat. Když jsme nedělali, nic jsme neměli," popsala. V životě zažila prý i doby, kdy nebylo co jíst, nebo kdy k jídlu byl jen chleba. Rodinu živil les, nedaleko nějž v Dlouhé Třebové na Ústeckoorlicku bydlela.
"Chodili tam na dřevo, houby, maliny, jahody," popsala dcera Cejnarové Emilie Volejníková.
Jídla, která Cejnarová jídávala jako mladá, má podle příbuzných ráda dodneška. Její dcera jí pravidelně připravuje bramborové placky plněné tvarohem, sypané cukrem, perníkem a polévané máslem.
"Maso mít vůbec nemusí. Zato jí dejte sladké a uvidíte, jak to do ní bude padat," podotkla Volejníková.
Nejstarší obyvatelka Brna, stopětiletá Filoména Cejnarová, oslavila narozeniny v hotelu Santon i s rodinou.
Do ucha jí mluví pravnučka Hana Pumprlová.
Pravnučka Hana Pumprlová popsala svou prababičku jako pracovitou ženu. Ve sto letech si prý ještě sama štípala dříví na topení. Na těžkou práci byla dnešní oslavenkyně zvyklá od dětství. Od deseti let pracovala u sedláka, jemuž pásla dobytek.
Později byla zaměstnaná v textilní továrně jako dělnice. "Zašívala šátky, práci si nosívala i domů," řekla Volejníková. Podle příbuzných má Cejnarová i její potomci a příbuzní dlouhověkost v genech. Na jednu z rodinných oslav prý nedávno přijel pětadevadesátiletý bratr dnešní jubilantky. "Vypadal tak na 75 let," řekla Pumprlová.
