Ilustrační snímek

Ilustrační snímek | foto: Profimedia.cz

Největší přání ke Dni dětí? Mít rodiče

  • 0
Máma a táta. Samozřejmost? Ne pro všechny. Ani pro čtyřměsíčního Jakuba. Život mu nadělil těžkou zkoušku hned na začátku. Už po narození zůstal na světě sám, bez rodičů. Podobně jako většina ze sedmadvaceti kojenců a batolat v Kojeneckém ústavu v Kyjově. Nejbližšími bytostmi jsou jim "tety".

I tady se chystají oslavy k pondělnímu Mezinárodnímu dni dětí. Radost ale právě v tomto prostředí není úplná. Více než jindy se vnucuje myšlenka, proč některým dětem byla odepřena základní jistota. Rodina.

"Někteří rodiče děti nechtějí, jsou tu ale i takové případy, kdy řeší složitou životní situaci. Mohou to být vážné zdravotní problémy dětí nebo matky nebo jiné existenční důvody," přiblížila ředitelka ústavu Anna Neduchalová.

V takových případech se podle ní pracovnice ústavu i sociálních odborů snaží pomoci a děti se mnohdy vrací do své biologické rodiny. V tomto ohledu patří kyjovský ústav k těm nejlepším. Podle odborníků i rodičů.

„Vybíráme rodiče pro děti, nikoliv naopak.“
ředitelka kojeneckého ústavu Anna Neduchalová

Svědčí o tom i čísla ve statistice. Z 83 dětí přijatých v loňském roce se šedesáti z nich podařilo najít rodinu. Z toho se ke svým biologickým rodičům vrátilo 49 z nich.

Ostatní našly zázemí v adoptivní rodině. Zrovna jako sedmiměsíční Adam. V opraveném domku na Hodonínsku ho už od března hýčkají máma s tátou. O vlastní dítě se pokoušeli léta. Marně. Teď se jejich svět otočil naruby. "K lepšímu," říkají jednohlasně.

"Testování" rodičů trvá roky

Zarážející je i podoba osvojeného syna. Modré oči ladí s těmi tátovými a živost zase koresponduje s máminou povahou. "To je tím, že vybíráme rodiče pro děti, nikoliv naopak," přiblížila ředitelka Anna Neduchalová.

Ilustrační foto.

Podoba je ale podle ní tou příjemnější stránkou ve složitém procesu sladění nové rodiny. Žadatelé o adopci musí projít složitými zkouškami, trvají i několik let. "My jsme zažádali o adopci v prosinci roku 2006. Pro Adámka jsme si jeli letos v březnu," potvrdil nutnou trpělivost novopečený otec.

Přiznal, že když jeli na první schůzku s psychologem, měli velké obavy. "Natrefili jsme ale na báječného doktora s padesátiletou zkušeností. Ujistil nás navíc, že v Kyjově mají nejlepší děti, protože se tam o ně dobře starají," vzpomíná.

Za následující dva roky museli manželé absolvovat prý na 600 otázek v různých testech. "Nic nás ale neodradilo. Když nám pak zavolali, že pro nás mají chlapečka, vyhrkly nám oběma slzy z očí," dodává jeho žena se synem v náručí. Během týdne stačili vymalovat i připravit vybavení pro mimino.

"Teď když ráno vstávám do práce a žena ho zrovna krmí, zasměje se na mě a mně se jde hned veseleji," netají se živitel rodiny.

V ústavu odhalili pedofila

Počet dětí přijímaných do ústavů v posledních letech narůstá. V roce 2003 přijali v Kyjově 54 dětí. Letos už 83. Podle Anny Neduchalové může být příčinou špatná prevence. "Málo se pracuje s rodinou. Problémy by se měly řešit dřív, než se k nám dítě dostane," říká.

Ilustrační foto.

Složitý a zdlouhavý proces osvojování je podle ní naopak ku prospěchu věci. "Podařilo se tak například odhalit pedofila nebo jiné nebezpečí pro děti. Vážní žadatelé mají alespoň čas se na příchod mimina připravit," říká.

Uvítala by jen větší rychlost soudů. Jejich verdikt je rozhodující v případech, kdy matka dítěte nejeví zájem, ale sama nedala souhlas k adopci. Na jednání se čeká i půl roku. Přitom podle ředitelky právě u tak malých dětí běží čas mnohem rychleji. "Nejlépe se umisťují do rodin nejmenší děti," dodává.

"Nejmenší zájem je o Romy"

Představy nezkušených žadatelů o adopci se ale často diametrálně liší od reality. "Chtěli bychom modrookou, blonďatou holčičku, zdravou a aby byla české národnosti," takové maily plní poštu ředitelky nejčastěji.

"Lidé si většinou neuvědomují, že velké procento dětí, které tu máme, prošlo traumatem často ještě před narozením. Jsou to nechtěné děti nebo děti narkomanek. Je třeba si uvědomit, že ideální pár k nám dítě často neodloží," uvádí na pravou míru ředitelka.

Přišlo k nám miminkoPřišlo k nám miminko

Už několikrát byla svědkem toho, že místo modrooké blondýnky si nakonec šťastní rodiče odváželi domů malou Mongolku. Nejmenší zájem je ale podle ní o romské děti.

Mezi rodiči jsou i páry, které se vracejí. Jejich rodiny se rozrůstají o další mimina. Uvažují o tom i rodiče malého Adama z Hodonínska. "Chtěli bychom pro něj sourozence," nepochybují už teď o svém rozhodnutí.

Neměnili by ani adoptivní rodiče z Brněnska. Vždycky chtěli mít hodně dětí. Vlastní jim ale příroda odepřela. Tak se rozhodli pro adopci. Už před lety. Dnes jejich syn chodí do mateřské školy.

Nedávno se od něj dočkali odměny. "Děti měly ve školce namalovat svého nejlepšího přítele. Když jsme stáli před nástěnkou s mnoha obrázky chlapečků a holčiček, upoutal nás obrázek dvou velkých lidí. Byl to obrázek, který namaloval náš ‚brouček‘. Na jeho žádost pod něj paní učitelka napsala: můj nejlepší přítel – máma a táta. Věřte, bylo to pro nás větší ocenění, než kdybychom dostali Nobelovu cenu," podělili se rodiče.