Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Nepřestřihli jsme šňůru s totalitou, myslí si moravský historik Josef Válka

  15:02aktualizováno  15:02
Historik Josef Válka, rodák z Podolí-Borače u Tišnova, oslavil minulé pondělí osmdesátiny při duševní svěžesti, o které lze v jeho případě mluvit bez jakékoliv nadsázky. S energií sobě vlastní prosazuje v dnešní době stále ještě nepohodlný názor, že historie má být vědou, nikoli poslušnou služkou politické objednávky, našich resentimentů a nedostatku odvahy k pravdě. Protože jinak zkrátka lže.

Historik Josef Válka | foto: Michaela Dvořáková

Toto pondělí mu v Matici moravské vyšla kniha kulturně-historických prací z 80. a 90. let Myšlení a obraz v dějinách kultury.

Historik Josef VálkaZabýváte se otázkou koexistence a tolerance v českých dějinách. Vyřešili jsme už tyto problémy, nebo se dnes spíše aktualizují?
Zabýval jsem se dobou 15. až 17. století, tedy obdobím reformace, protireformace a náboženských válek, kdy byly problémy náboženské koexistence a tolerance velmi aktuální. A Češi se stali snad prvními v Evropě, kteří prosadili náboženskou koexistenci husitů a katolíků v jedné zemi. Navíc ji zaručovali zemským právem, to znamená ústavně. Dosud to není ani v Evropě, ani u nás patřičně doceněno. Tady se vždy oceňoval a učil spíš boj za pravou víru, to jest moji víru, nikoliv náboženský kompromis. Přitom český náboženský kompromis je výsledkem náboženských válek včetně poznání, že k ničemu nevedou a že jsme přece jen všichni křesťané. V Čechách a na Moravě kdysi v jedné zemi a v jednom městě žili téměř tři století vedle sebe husité, čeští bratří, katolíci i židé. A také Češi, Moravané a Němci. To má daleko větší hodnotu než všechna slavná vojenská vítězství dohromady. Pak přišla Bílá hora a vše skončilo dočasným vítězstvím habsburského katolického absolutismu. Náboženskou toleranci prosadilo pak v Evropě osvícenství. Koexistence a tolerance je zkrátka odkaz moderních evropských dějin.

Josef Válka

historik

Profesor českých dějin Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně Josef Válka se narodil 13. července 1929 v Borači-Podolí.
Jeho oborem jsou dějiny společnosti a kultury pozdního středověku a raného novověku a dějiny dějepisectví.
V 80. letech vyšla jeho dvoudílná skripta Česká společnost v 15. až 18. století.
Počátkem 90. let pak dva objemné svazky Dějin Moravy od pravěku do 18. století, dále výbor studií Husitství na Moravě, Náboženská snášenlivost a J. A. Komenský a řada dalších.
Právě v těchto dnech vychází v Matici moravské výbor z jeho kulturně-historických prací z 80. a 90. let Myšlení a obraz v dějinách kultury.

Pak ovšem přišla na řadu nesnášenlivost nacionální, rasová, ideologická a dnes se zdá, jako by se zase vracela válka náboženská, navíc ve světovém měřítku. To se dějiny stále opakují a lidé se z nich nikdy nepoučí?
Tato otázka je věčná, dnes navíc zaktualizovaná hospodářskou i politickou krizí. Okamžitě se oživily vzpomínky na velkou hospodářskou krizi roku 1929, která měla katastrofální průběh v Americe i Evropě a v Německu vynesla k moci Hitlera. Až přišla druhá světová válka. Ve velkých diskusích o současné krizi mají historikové silné slovo, zatímco ekonomové, kteří nás ještě včera ubezpečovali, že k žádné krizi nemůže dojít, utrpěli blamáž. Řekl bych, že se zde určité poučení z dějin projevuje právě dnešní diskusí o krizi. Kdy hledáme politické i ekonomické cesty, jak zabránit hrozící katastrofě. Protože přestáváme věřit, že si trh, globalizace či banky vyřeší všechno samy. A sílí i přesvědčení, že není možno dále prohlubovat sociální propast mezi chudými a bohatými. Vynořila se znovu otázka předčasně pohřbívaného státu, který dnes najednou kdekdo žádá o pomoc. Objevují se nové solidarity a snahy o nové kompromisy, o nový světový pořádek. Zkoušejí se různé experimenty, snaha řešit krizi aktivní politikou, i když zatím nevíme, jakým směrem se vlastně historické procesy ubírají.

U nás se kromě krize vyrovnáváme i s dědictvím totalitních režimů dvacátého století, nacismu a komunismu, s nimiž máte osobní zkušenost. Má v tomto směru práce historiků nějaké výsledky? A netrvá nám to vyrovnání s minulostí příliš dlouho?
Spíš bych řekl, že seriózní vyrovnání s minulostí ještě nezačalo. Navíc se obávám, že žádná velká otevřená a svobodná diskuse o tragických dějinách dvacátého století, jako kdysi vNěmecku a dnes i v Polsku či Rusku, u nás neproběhla a neproběhne. Zatímco tam intenzivně bádají a velmi otevřeně i ostře diskutují Jaruzelski i Walesa, biskupové i Michnik, a Rusové se snaží znovu vytvořit přijatelný obraz svých moderních dějin, u nás se stále k minulosti nestavíme s jistou spravedlností i objektivitou. Zatím nedokážeme nevytrhávat věci z historických souvislostí či dobových možností a nezamlčovat evidentní fakta. S minulostí jsme se dokázali vyrovnat jenom prakticky: v listopadu 1989 jsme změnili ústavu, odstranili článek o vedoucí úloze strany a provedli svobodné volby. Prostě jsme zavedli podmínky demokracie, k čemuž jsme měli příznivější prostředí než kdekoliv jinde, neboť naše ústavní, liberální, sociální a demokratická tradice sahá hluboko do devatenáctého století. Neměli jsme jen první republiku. Změnu politického režimu jsme provedli velmi civilizovaně. V duchu dobrých českých tradic, řekl bych. U jednání byly ovšem obě strany, jak Havel, tak Adamec, a vše se provedlo legálně, i když za silného tlaku lidu v ulicích. Pak teprve nastaly potíže, a to právě s historií.

Historik Josef VálkaPotíže s naší minulostí nebo s historiky?
Naše hlavní potíž ve vztahu k minulosti spočívá v jejím umělém prodlužování. Ještě jsme nepřestřihli pupeční šňůru k totalitní minulosti. Hlavně v mediální oblasti, nikoliv v profesionální akademické nebo školní historiografii. Naši historici píší seriózní studie, ale do povědomí vejde hlavně to, co odvysílá televize, která dnes vytváří nejen politické, ale i historické povědomí, dokonce veřejné mínění. V médiích, která pracují na objednávku, není při té rychlosti na studium čas. Takže existují dvě paralelní historie: jedna kritická a druhá mediální, která je všemocná a silně zpolitizovaná. V pokleslé politice má za úkol odvádět pozornost občanů od problémů současnosti a vytvářet černý obraz minulosti, ze kterého vyplývá, že všechno je lepší než v minulé totalitě. Mediálně jsme ztotožnili i komunismus s nacismem, což je nesmysl.

Copak jejich evidentní analogie neexistují?
Samozřejmě, že existují analogie mezi totalitními a diktátorskými režimy, což ale neznamená, že jsou totožné. Ve všech politických režimech se projevují podobné metody vládnutí, postupy u policie, armády, ve vězení, justici i propagandě. Ale copak není podstatný rozdíl v tom, že nacismus zachoval kapitalistický systém a pouze ho podřídil své kontrole? A že se komunisté pokusili o zcela jiný ekonomický systém, takže ve světové politice stály tyto systémy proti sobě? Že komunistický systém bojoval ve druhé světové válce na straně demokracií? V celé Evropě existoval komunistický odboj proti nacismu. A proti totalitě se bouřili i sami komunisté. Až do vzniku Charty byli za úhlavní nepřátele režimu pokládáni i komunisté vyloučení ze strany. I to je české specifikum. A dnes mimo jiné také mediální tabu.

To, co říkáte, dnes opravdu nezní moc populárně.
Přijmout minulost jako vlastní historii neznamená zapomenout na zločiny zvrhlých režimů a zvrhlých lidí. Jakmile to ale dokážeme, jako kdysi Němci po druhé světové válce, začneme vnímat i různé etapy totalitních režimů, jejich vnitřní proměny a skutečné možnosti občanů, kteří tehdy žili v oné opovrhované "šedé zóně". Tím víc pak zapůsobí i mýtus hrdinů. Socialismus, mediálně ztotožňovaný s komunismem, u nás trval téměř půl století. Kdo jsme tu dobu žili, víme, že se politické časy měnily. Že velkou změnu přinesla Stalinova smrt, že nastala nejen šedesátá, ale i osmdesátá léta. A byli tu různí vůdcové.

To máte na mysli například Gustáva Husáka?
Ano, jde o případ člověka, který prodělal podivuhodný vývoj. Po svém zmoudření na sebe vzal úkol zachránit ze státu, co se dá, i když věděl, že na něho budou lidé plivat. Nedávno se v televizním dokumentu o Husákovi konečně dostali ke slovu skuteční historici. A promluvili také jeho přátelé včetně ministerského předsedy oné éry Lubomíra Štrougala. Slyšel jsem v televizi rovněž vynikající diskusi historiků o Pražském povstání. Snad si média konečně hledají cestu k objektivní historii, je už na čase. Diskuse o dějinách samozřejmě nikdy neskončí, nelze ji totiž ani ukončit, ani svěřit orwellovským státním úřadům pro minulost i s archivy Státní bezpečnosti v roli pokladnice Pravdy.

Jako historika Moravy se vás ještě zeptám, jak se díváte na právě v Brně hodně diskutovanou stavbu sochy moravského markraběte Jošta? Myslíte, že má nějaké opodstatnění?
Tyto diskuse popravdě příliš nesleduji. Ale Jošt Lucemburský si na Moravě, a zejména v Brně, sochu zasluhuje. Jde o jednoho z nejvýznamnějších a nejzajímavějších vládců středověké Moravy, ale i celé Evropy své doby. Byl kandidátem na císařský trůn, vládl z Brna i v Berlíně braniborské marce. Neoplýval jen proslulým bohatstvím, ale i velkou kultivovaností, jak ukázaly některé práce napsané v poslední době. Hrál velkou roli i v dramatu počínající husitské revoluce. Problémem bude, jak by měla jeho socha vypadat. Ale rád bych se jí dožil.





Hlavní zprávy

Další z rubriky

V Kotlářské ulici v centru Brno prasklo potrubí a voda zaplavila silnici. Jezdí...
Prasklé potrubí stále omezuje provoz v Brně, nový asfalt položí v úterý

Následky prasklého vodovodního potrubí budou Brňané pociťovat ještě několik dní. V ulici Kotlářské, kterou se v pátek brzy ráno proudem valila voda, v sobotu...  celý článek

Autobus s dětmi uvízl na přejezdu
Potvrzeno. Řidič, který s dětmi uvízl pod závorou, trestný čin nespáchal

Řidič autobusu plného dětí, který uvízl na železničním přejezdu ve Skalici nad Svitavou, podle brněnského krajského soudu nespáchal trestný čin. Soud tak...  celý článek

Zákaz vstupu bez špuntů v uších, výstaviště rozduněly sirény
Zákaz vstupu bez špuntů v uších. Sirény rozezněly brněnské výstaviště

Návštěvníci brněnského výstaviště v sobotu večer zažili nezvyklou podívanou. Hudebníci tam zahráli nejhlučnější skladbu v historii, a sice Symfonii sirén....  celý článek

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.